36. Ústavní soud v tomto usnesení přiléhavě shrnul, že stěžovatelka se ve své podstatě domáhá toho, aby nemovitosti "v jejím vlastnictví" (resp. snad v jejím vlastnictví, neboť z napadeného rozhodnutí krajského soudu se podává, že vlastníkem nemovitosti jsou podle stěžovatelky její rodiče) nebyly zatíženy zástavním právem ve prospěch ČSOB a. s., která poskytla společnosti, jejíž je stěžovatelka společnicí, nesplacený úvěr. Podle Ústavního soudu by se však stěžovatelka tímto postupem dostávala ve vztahu k zástavní věřitelce do nedůvodně výhodnějšího postavení. Takto nevyvážené uspořádání vztahu nelze považovat za spravedlivé. Uvedené závěry platí i pro nyní posuzovanou věc, ve které je předmětem posouzení relevance návrhu stěžovatelky na vyloučení předmětných věcí z exekuce vedené prodejem zástavy.
37. Námitku stěžovatelky týkající se porušení § 140 písm. e) insolvenčního zákona odůvodněnou tím, že exekuce byla nařízena v době, kdy trvaly účinky rozhodnutí o úpadku stěžovatelky, posoudil Ústavní soud jako nepřípustnou, neboť tato nebyla předmětem posouzení v řízení před obecnými soudy. Stěžovatelka ji ve svém odvolání nenamítala a soudy se jí proto v předmětném řízení nezabývaly. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti se proto uvedenou námitkou nemohl zabývat ani Ústavní soud.
38. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy se námitkami stěžovatelky řádně zabývaly. Při rozhodování vyšly z dostatečně provedeného dokazování, na věc aplikovaly relevantní právní předpisy, jakož i relevantní judikaturu vztahující se k předmětné oblasti. Nejvyšší soud posoudil obsah dovolání stěžovatelky a ústavně konformním způsobem vysvětlil, proč dovolání není přípustné. Ústavní soud konstatuje, že okolnosti, pro které soudy rozhodly rozhodnutími, s nimiž stěžovatelka nesouhlasí, jsou v jejich odůvodnění v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětleny, proto Ústavní soud na tato rozhodnutí odkazuje.
39. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky. V závěrech ve věci jednajících soudů Ústavní soud nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.
40. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu