59. Soudy podle stěžovatelky "zřejmě zcela opomenuly zohlednit" dvě její doplnění návrhu na zrušení předběžného opatření, které podala před rozhodnutím městského soudu. Ústavní soud konstatuje, že se touto námitkou nemohl věcně zabývat, protože ji stěžovatelka neuvedla v odvolání. Námitky, které stěžovatel nevznese již v řízení před obecnými soudy, jsou přitom v řízení před Ústavním soudem obecně nepřípustné. Požadavek na vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práva (zakotvený v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) se totiž vztahuje nejen na posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, ale i při posuzování každé jednotlivé námitky, kterou v ní stěžovatel uplatní (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2179/23, bod 14; I. ÚS 1645/19, bod 8; III. ÚS 1757/16, bod 13).
V.2.2 Nevypořádání námitky nepřiměřenosti doby trvání předběžného opatření
60. Na námitku, že od podání návrhu na vydání předběžného opatření uplynulo již několik let, vrchní soud náležitě reagoval. V rozhodnutí uvedl, že "důvody pro trvání nařízeného předběžného opatření [...] nepominuly" a že i kvůli mnohaletým sporům účastníků "je zcela na místě, aby předběžné opatření nadále trvalo". V té souvislosti navíc vrchní soud konstatoval, že navrhovatel i stěžovatelka "podávají různé procesní návrhy, jimiž se musí soud zabývat" a že pokud má stěžovatelka za to, že se soud dopouští průtahů, mohla a může podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích (viz bod 20 rozhodnutí).
61. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tedy zřejmé, že vrchní soud na výše uvedenou námitku reagoval a doby trvání předběžného opatření a řízení o návrhu na jeho zrušení si byl vědom. Na rozdíl od stěžovatelky však dospěl k závěru, že tato okolnost ke zrušení opatření nepostačuje, neboť důvody pro jeho nařízení i po uplynutí této doby nadále trvají. Tento závěr z ústavního hlediska obstojí, protože skutečnost, že předběžné opatření trvá dlouho, sama o sobě nezpůsobuje jeho protiústavnost (jak Ústavní soud vysvětlil již v bodech 34 až 52 tohoto nálezu).
V.2.3 Neprokázaný útlum činnosti stěžovatelky
62. Podle stěžovatelky se vrchní soud nevypořádal s argumentem, že nic nenasvědčuje jejímu útlumu. Ústavní soud tuto námitku považuje za nedůvodnou - a to nejen proto, že se jí vrchní soud zabýval, ale i proto, že i kdyby se stěžovatelka skutečně nenacházela v útlumu, bylo by nezrušení předběžného opatření ústavně souladné.
63. Zrušení předběžného opatření je podle občanského soudního řádu na místě tehdy, (1) "jestliže pominou důvody, pro které bylo nařízeno" nebo (2) "jestliže navrhovatel ve stanovené lhůtě nesložil doplatek jistoty" (§ 77 odst. 2 občanského soudního řádu). Ve vztahu k této námitce připadá v úvahu první z těchto důvodů.
64. Ústavní soud konstatuje, že hrozba stěžovatelčina útlumu nebyla důvodem, kvůli němuž bylo předběžné opatření nařízeno. Jeho nařízení bylo odůvodněno tím, že stěžovatelka a další žalovaní Tomáše Bártu "jako společníka neuznávají", že jsou jimi "porušována a minimalizována" jeho práva podílet se na stěžovatelčině chodu a že "vyvíjejí snahu sporná práva žalobce jako společníka [...] eliminovat" (viz body 27 a 30 usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 426/2017-363, jímž bylo nařízeno předběžné opatření). O tom, že by bylo předběžné opatření nařízeno kvůli obavě ze stěžovatelčina útlumu anebo jiného obdobného důvodu, se odůvodnění předběžného opatření nezmiňuje.
65. Jejímu útlumu by ostatně nedokázalo zamezit ani dodržování povinností uložených předběžným opatřením - tedy povinnost "zdržet se dispozice s obchodním závodem či jeho částmi" a "zdržet se nad rámec obvyklý běžnému hospodaření dispozic s veškerým hmotným i nehmotným majetkem". Závěru, že toto opatření nebylo nařízeno s cílem zabránit jejímu útlumu, proto svědčí i povinnosti, které jím byly stěžovatelce uloženy.
66. I kdyby však snaha předejít útlumu stěžovatelky byla důvodem k nařízení předběžného opatření, nic by to neměnilo na existenci dalších důvodů, kvůli nimž bylo toto opatření nařízeno a které podle vrchního soudu nadále panují (k tomu blíže viz bod 3 tohoto nálezu). Výše popsaného jednání, kterým bylo odůvodněno nařízení předběžného opatření, se ostatně může stěžovatelka dopouštět nehledě na to, zda je zrovna v růstu či útlumu. Lze naopak důvodně argumentovat, že kdyby se stěžovatelka v útlumu skutečně nenacházela (jak tvrdí), byl by zájem na trvání předběžného opatření a s ním spojené ochrany navrhovatelových sporných práv o to silnější.
67. Ústavní soud dodává, že napadené rozhodnutí na stěžovatelčinu námitku týkající se údajné neexistence jejího útlumu reagoval. Vrchní soud v něm uvedl, že skutečnost, že stěžovatelka "vykazuje růst ve všech hlavních obchodních a ekonomických parametrech činnosti, není pro posouzení návrhu na zrušení předběžného opatření relevantní". Kromě toho navíc konstatoval, že "veškerá řízení mezi účastníky vedená, nasvědčují opaku" (viz bod 21 napadeného rozhodnutí). Stěžovatelka přitom tento závěr v ústavní stížnosti zcela opomíjí.
68. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud nepovažuje výše popsanou námitku za důvodnou. Stěžovatelčina tvrzení, díky nimž se snaží domoci zrušení napadeného rozhodnutí, jsou navíc nekonzistentní. Stěžovatelka namítá, že existence předběžného opatření představuje neúměrné omezení, které "zcela zásadně přispělo k ukončení činnosti stěžovatelky" (viz bod 22 ústavní stížnosti), a zároveň tvrdí, že ani navzdory předběžnému opatření nedochází k útlumu její činnosti (viz body 14, 31 a 35 ústavní stížnosti). Ústavnímu soudu není zřejmé, jak mohou obě tato tvrzení obstát vedle sebe a zároveň opodstatňovat zrušení napadeného rozhodnutí.
V.2.4 Ohrožení vyhovění návrhu na složení doplatku jistoty
69. Podle stěžovatelky se vrchní soud nevypořádal s námitkou, že je v řízení ohroženo vyhovění jejímu návrhu na složení doplatku jistoty k zajištění náhrady újmy vzniklé předběžným opatřením. Kvůli úpadku Tomáše Bárty bylo totiž navrženo osvobození od povinnosti platit soudní poplatky, které by vedlo i k osvobození od povinnosti složit jistotu, a způsobená újma by tak nikdy nebyla nahrazena.
70. Napadené rozhodnutí na tuto námitku řádně reaguje. Vrchní soud v něm uvedl, že stěžovatelka "zcela pomíjí, že o jejím návrhu na složení doplatku jistoty nebylo soudem prvního stupně dosud rozhodnuto". Takové vypořádání z hlediska ústavnosti obstojí.
71. Jediná situace týkající se doplatku jistoty, která podle občanského soudního řádu opodstatňuje zrušení předběžného opatření, nastává tehdy, "jestliže navrhovatel ve stanovené lhůtě nesložil doplatek jistoty" (viz § 77 odst. 2 věta druhá zákona). Ničeho takového se však navrhovatel nedopustil.
72. Povinnost složit doplatek jistoty po nařízení předběžného opatření vzniká na základě výzvy předsedy senátu (viz § 76h občanského soudního řádu). Ten však navrhovatele ke složení doplatku jistoty v době rozhodování vrchního soudu nevyzval, a navrhovatel proto povinnost složit doplatek neměl. Stěží lze být přitom v prodlení s plněním povinnosti, která neexistuje. Vrchní soud tedy při vypořádání této námitky nepochybil.
V.2.5 Zánik jednoho ze dvou povinných subjektů
73. Podle stěžovatelky se vrchní soud nevypořádal s tím, že před jeho rozhodnutím zanikla společnost Bohemia Energy Group, a. s. Ústavní soud uvádí, že vrchní soud se touto skutečností řádně zabýval, což je popsáno již bodech 23 až 27 tohoto nálezu.
VI. Závěr
74. Ačkoli předběžné opatření omezuje stěžovatelku již přes 6 let, Ústavní soud jeho trvání neshledal protiústavním. Nezrušení tohoto opatření vzhledem k okolnostem případu neporušilo stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo či svobodu (viz část V.1 nálezu) a její námitky jsou v napadeném rozhodnutí řádně vypořádány (viz část V.2 nálezu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 24. září 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu