50. Nutnost, aby se soudy explicitně vyjádřily i k otázce (ne)aplikace § 105 odst. 3 trestního zákoníku vyplývá podle Ústavního soudu rovněž z výjimečných okolností daného případu. Jde např. o skutečnost, že posuzovanou majetkovou trestnou činnost spáchala stěžovatelka před více než 25 lety (ve věku dvaceti let). Výjimečnou okolností je rovněž to, že k nevykonání trestu došlo pochybením na straně státu, na němž se stěžovatelka nikterak nepodílela, a ani ze spisu nevyplývá, že by jej jakkoliv cíleně zneužila (naopak jak správně poukazuje, současný výkon trestu nechtěně iniciovala sama pochopitelnou žádostí o zahlazení odsouzení). Posoudit je rovněž vhodné stěžovatelčinu aktivní snahu o oddlužení, jehož úspěšnost paradoxně státní moc nyní ohrozila aktuálním výkonem trestu odnětí svobody. Ačkoliv žádná z uvedených skutečností nezakládá právo stěžovatelky na zahlazení uvedeného odsouzení, odůvodňují podle Ústavního soudu nutnost vysvětlení důvodů, pro které není podle soudů případně vhodné o zahlazení rozhodnout. Je-li klíčovou okolností celé věci zjevné pochybení na straně státu, je pro důvěru občanů v jeho instituce zásadní, aby se nezávislé soudy postavily k takovému problému transparentně a srozumitelně.
IX.
Závěr
51. Po posouzení všech výše uvedených okolností dospěl Ústavní soud k závěru, že soudy v dané věci nesplnily svou ústavní povinnost chránit stěžovatelčina základní práva a svobody (viz čl. 4 Ústavy) a povinnost řádně odůvodnit své rozhodnutí (čl. 36 odst. 1 Listiny). Jejich stručné závěry podle Ústavního soudu neodpovídaly jednak složitosti daného řízení a jednak kvalitě stěžovatelkou uplatněných námitek.
52. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil obě napadená rozhodnutí. Rozhodl tak bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
53. Povinností městského soudu ve znovuotevřeném řízení bude důkladně posoudit, zda ve stěžovatelčině případě došlo k promlčení výkonu trestu podle § 94 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, jakožto základní podmínky pro rozhodnutí o zahlazení. Dospěje-li k závěru, že k promlčení výkonu trestu došlo, bude se muset zabývat, zda v dané věci nenastaly skutečnosti, které by podle jeho názoru odůvodnily aplikaci tzv. fakultativního zahlazení podle § 105 odst. 3 trestního zákoníku. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka aktuálně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž z výše uvedeného je zřejmé, že o oprávněnosti tohoto omezení existují pochybnosti, Ústavní soud apeluje na obecné soudy, aby v novém řízení postupovaly s největším urychlení (srov. § 2 odst. 4 trestního řádu per analogiam).
54. Jde-li o intertemporální účinky obecných závěrů tohoto nálezu, Ústavní soud konstatuje, že je lze aplikovat pouze na řízení, která byla zahájena až po jeho vyhlášení, s výjimkou těch řízení, v nichž odsouzení uplatnili obdobné námitky již v dřívější době, a tato řízení dosud neskončila. Závěry tohoto nálezu naopak nejsou důvodem pro jakoukoliv "revizi" starších soudních rozhodnutí, na jejichž základě vykonali odsouzení tresty odnětí svobody.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 20. února 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu