47. Ústavní soud nemá v úmyslu tímto nálezem jakkoliv snižovat důležitý zájem chráněný v § 68 odst. 4 trestního řádu, kterým je ochrana života, zdraví a jiných obdobných zájmů poškozených. Toto ustanovení je mimo jiné projevem pozitivních závazků státu chránit život a bezpečí svých obyvatel a do trestního řádu bylo vloženo právě s cílem naplnit ochranou funkci trestního práva i u méně závažných trestných činů, kdy však nadále hrozí zásah do právem chráněných zájmů poškozených. Má-li však soud rozhodnout o tom, že je pro bezpečí poškozených nezbytné omezit svobodu obviněného vazbou (byť by v opačném případě nízká závažnost činu či hrozící trest svědčily pro jeho ponechání na svobodě), musí své rozhodnutí řádně odůvodnit a zejména vysvětlit, na základě jakých skutečností dospěl k závěru o ohrožení zájmů poškozených pobytem obviněného na svobodě.
48. Ústavní soud je toho názoru, že nebezpečnost stěžovatele pro společnost, resp. nutnost účinné ochrany zdraví a života poškozených ve smyslu § 68 odst. 4 trestního řádu v nynějším případě nebylo možné dovozovat pouze z okolností trestné činnosti, tedy z opakovaného zasílání e-mailů výhružné povahy úředním osobám. Uvedené jednání bylo nutno hodnotit v návaznosti na poznatky o stěžovatelově osobnosti, jedním z důležitých zdrojů těchto poznatků byl právě shora citovaný znalecký posudek, z něhož nebylo možno dovozovat, že by stěžovatel představoval pro poškozené reálné nebezpečí. Z napadených rozhodnutí nevyplývá, z čeho obecné soudy dovodily, že ponechání stěžovatele ve vazbě vyžadovala účinná ochrana života či zdraví poškozených. Z argumentace soudů není patrná ani nutnost chránit jiný obdobný zájem poškozených. Pokud takovým zájmem byla ochrana před nevyžádanými e-maily, které poškozeným mohly být právem nepříjemné, bylo možné ji realizovat jinými prostředky, jež by představovaly méně intenzivní zásah do práv stěžovatele [soudy mohly zvažovat například uložení předběžného opatření podle § 88c písm. a) trestního řádu, či se zabývat tím, zda by z pohledu poškozených nepostačilo zablokování nežádoucích e-mailů ze stěžovatelovy adresy, apod.].
49. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy porušily právo stěžovatele na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny, neboť se nezabývaly námitkou stěžovatele ohledně naplnění podmínky trvání vazby podle § 71 odst. 2 písm. b) trestního řádu, nevěnovaly se otázce proporcionality vazby ve vztahu k hrozícímu trestu, ani konkrétními skutečnostmi nezdůvodnily existenci kvalifikovaného důvodu vazby podle § 68 odst. 4 trestního řádu. Nedostatečným odůvodněním zákonnosti dalšího trvání vazby došlo současně k porušení stěžovatelova práva na osobní svobodu chráněného článkem 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny. Jelikož Ústavní soud shledal porušení základních práv stěžovatele v důsledku nedostatečně kvalitního odůvodnění vazebních rozhodnutí, nelze vyloučit, že pokud by se obecné soudy ve svých rozhodnutích náležitě vypořádaly s výše nastolenými otázkami a námitkami stěžovatele, ponechání stěžovatele ve vazbě mohlo z hlediska ústavně garantovaných záruk obstát.
VI. Závěr
50. Ústavní soud dospěl k závěru, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2023 č. j. 8 To 260/2023-547 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 9. 2023 č. j. 1 T 127/2023-505 došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv podle článku 36 odst. 1 a článku 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a obě uvedená rozhodnutí zrušil podle § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
51. V části, kterou stěžovatel napadá usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 1. 2024 č. j. 1 T 127/2023-587, Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou a odmítl ji podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 17. července 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu