2. Jde-li o posouzení možných nepříznivých dopadů vedení řízení o ochranu osobnosti do majetkové sféry nezletilého, je třeba zdůraznit, že povinnost platit a případně i hradit náklady řízení je neodmyslitelně spjata s každým vedeným řízením (tak to ostatně uvádí i zamítavý nález v bodě 41). Je proto třeba přihlížet i k ostatním okolnostem případu. To však krajský soud neučinil, resp. jejich relevanci bez dalšího zpochybnil. Jsem přesvědčen o tom, že veškeré náklady, které hrozí nezletilé, jsou pouze hypotetické a nemají svůj odraz v prokázaném skutkovém stavu.
3. I pokud bychom totiž došli k závěru, že garance placení právních služeb za nezletilou spolkem Juno Moneta, z. s. je nedostatečná, nelze odhlédnut od toho, že se veškeré vzniklé náklady za nezletilou zavázali hradit její rodiče. Krajský soud se však vůbec nezjišťoval jejich reálné majetkové poměry. Pokud měl soud pochybnosti o tom, zda by byli rodiče schopni dostát tomuto závazku, měl v tomto směru v souladu se zásadou vyšetřovací, která ovládá řízení o udělení souhlasu, provést dokazování. Nejde přitom pouze o majetkové poměry aktuální (neboť ty se opravdu mohou změnit, srov. bod 36 zamítavého nálezu), ale i jejich výdělkové možnosti v budoucnu (v závislosti na vzdělání rodičů, jejich povolání atd.).
4. Krajský soud se v odůvodnění rozhodnutí nijak nezabýval tím, zda by mezi účelně vynaložené náklady v případě neúspěchu ve sporu spadaly i případné náklady za právní zastoupení žalované nemocnice. Zde je třeba upozornit na to, že k účelnosti zastoupení nemocnice se již v minulosti vyslovil i Ústavní soud (na tuto judikaturu odkazuje i zamítavý nález). Zamítavý nález upozorňuje na to, že zastoupení nemocnice advokátem v běžných a rutinních případech nepředstavuje účelně vynaložené náklady, nicméně jde pouze o zásadu, z níž existují výjimky, a ty dokládá další nálezovou judikaturou Ústavního soudu. Napadené rozhodnutí ani odůvodnění nálezu se však nevypořádává s tím, proč by právě případ nezletilé stěžovatelky měl být onou výjimkou z pravidla. Nelze odhlédnout také od případného moderačního práva soudu podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
5. Krajský soud se v odůvodnění rozhodnutí ani nijak nevypořádal s § 899a o. z. To činí až zamítavý nález, podle nějž ale ani toto ustanovení nemůže závěry v této věci změnit, protože nijak neubírá na významu § 898 o. z., když nevylučuje, že se nezletilé dítě nemůže stát dlužníkem i velkých dluhů. Uvedené ustanovení skutečně neznamená, že by jím byl nezletilý bez dalšího chráněn před jakýmkoli poklesem svých aktiv, má však zabránit tomu, aby byl po nabytí zletilosti zatížen dluhovým břemenem, a zmírňuje tak případné dopady tzv. dětských dluhů po nabytí zletilosti.
6. Zavádějící je i závěr krajského soudu o možné sankční náhradě nákladů uložené nezletilé stěžovatelce. Jedná se o čistě teoretickou úvahu. V této souvislosti je třeba také zdůraznit to, že v řízení by byla nezletilá zastoupena advokátkou, a uvedené ustanovení umožňuje uložit povinnost k náhradě nákladů řízení i samotnému advokátovi.
7. Výhrady mám i k posouzení významu řízení a přínosu případného vyhovujícího rozsudku pro nezletilou učiněnému krajským soudem a Ústavním soudem. Na rozdíl od většiny se domnívám, že odůvodněný zájem na vedení řízení u nezletilé stěžovatelky existuje.
8. Základním východiskem k odlišnému stanovisku je skutečnost, že i nezletilí jsou nositeli práva na ochranu osobnosti podle § 81 odst. 1 o. z. Občanskoprávní ochrana osobnosti přísluší všem fyzickým osobám, včetně těch, které pro svůj věk nebo psychický stav nejsou s to plně nebo vůbec chápat újmu, která jim vznikla neoprávněným zásahem jiného do jejich osobnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2012 sp. zn. 30 Cdo 3386/2010 a ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3770/2011). Na dítě je třeba nahlížet jako na subjekt ochrany osobnosti, který si, vzhledem ke své zvýšené zranitelnosti, zaslouží, aby jeho osobnost byla šetřena za všech okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 30 Cdo 252/2014).
9. Zamítavý nález koriguje závěr krajského soudu, že kladný výsledek řízení o ochranu osobnosti nemá pro nezletilou žádný význam. Dochází však k tomu, že přínos pro nezletilou je v této individuální věci oslaben, matka mohla žalovat sama a na vlastní účet a případná omluva nemocnice matce by fakticky poskytla plnohodnotné zadostiučinění i pro její dceru. S tím však zásadně nesouhlasím. Nemyslím si, že omluva adresovaná třetí osobě (i když jde o matku nezletilé) může poskytnout dostatečné zadostiučinění přímo nezletilé. Dojde-li totiž skutečně k zásahu do práva na ochranu osobnosti, jediným skutečným zadostiučiněním může být poskytnutí omluvy osobě, do jejíhož práva bylo zasaženo. Zamítavý nález je proto podle mého přesvědčení v rozporu s judikaturou Ústavního soudu uvedenou v bodě 42 nálezu.
10. Nelze ani přisvědčit tvrzením obsaženým v zamítavém nálezu, že v podstatě jediným důvodem, je snaha rodičů docílit toho, aby se do budoucna sjednotila praxe nemocnic (byť mohlo jít skutečně o jediný důvod uváděný rodiči na jednání ze dne 10. 11 2022). Tohoto účelu opravdu může být dosaženo i žalobou podanou matku. Matka totiž uváděla i další důvody, včetně významné role omluvy nemocnice pro nezletilou v budoucnu. Navíc, obecný soud by k tomu mohl přihlédnout i bez výslovného tvrzení matky. Tento individuální dopad na nezletilou však nelze nahradit žalobou podanou její matkou.
11. Ačkoli zamítavý nález zdůrazňuje, že předmětem řízení o ústavní stížnosti je přezkum napadeného rozsudku, nikoli vyjádření krajského soudu podané v tomto řízení, nelze přehlédnout, že krajský soud v něm označil postup matky za spíše sobecký, motivovaný uspokojením jejích vlastních potřeb. Takové vyjádření působí vůči matce značně necitlivě a z průběhu řízení nijak nevyplývá.
12. Shrnuji tedy, že se závěrem zamítavého nálezu nesouhlasím. Rizika spojená s vedením řízení o ochranu osobnosti se s ohledem na dosud zjištěné okolnosti posuzovaného případu jeví pro nezletilou jako poměrně malá. Oproti tomu význam řízení a rozhodnutí v něm vydaného není pro nezletilou zanedbatelný. To přitom jak v případě vyhovujícího rozhodnutí, tak i toho zamítavého. Umožnit vedení řízení o ochranu osobnosti proto shledávám za současného skutkového stavu v zájmu nezletilé. V konečném důsledku by to ale byli zákonní zástupci nezletilé, kteří by museli zvážit, zda v případě souhlasu soudu s podáním žaloby, by i nadále trvali na vedení řízení o ochranu osobnosti.
13. Krajský soud podle mého názoru napadeným rozhodnutím porušil ústavně zaručené právo stěžovatelek na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a právo stěžovatelky 2) na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte
10. prosince 2024
Josef Baxa