51. Ústavní soud nakonec nemohl přehlédnout, že obvodní soud zamítl žalobu stěžovatelů nejen z důvodu, že neshledal nesprávný úřední postup ministerstva, ale také pro neunesení povinnosti tvrzení ve vztahu k zásahům, v nichž měl tento nesprávný úřední postup spočívat. Učinil tak až poté, co ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu poučil stěžovatele o povinnosti tvrdit konkrétní zásahy. Jak vyplývá z protokolu o jednání dne 29. 6. 2021, tehdejší právní zástupkyně stěžovatelů neměla v návaznosti na toto poučení nad rámec skutkových tvrzení uvedených v žalobě žádná nová skutková tvrzení ani nové důkazní návrhy. Tento důvod zamítnutí nebyl nijak zpochybněn ani v odvolání stěžovatelů a samotný brání tomu, aby byla žaloba stěžovatelů navzdory nálezu sp. zn. IV. ÚS 597/22 úspěšná.
52. Tím je opodstatněn závěr, že napadeným rozsudkem nebylo porušeno základní právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s ústavně zaručenými základními právy zaručenými v čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny a čl. 36 odst. 3 Listiny. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nedůvodná, a v rozsahu, v němž nerozhodl o zastavení řízení (výrok I.), ji podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zamítl (výrok II.).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 29. února 2024
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu