50. V napadeném rozhodnutí zcela absentuje posouzení změny bydliště a místa výkonu školní docházky z hlediska nejlepšího zájmu nezletilých, jak je požaduje judikatura Ústavního soudu (srov. body 33 až 35 tohoto nálezu). I když městský soud nedostatek v posouzení nejlepšího zájmu nezletilých vytkl obvodnímu soudu ve svém prvním zrušujícím rozhodnutí, sám se tímto požadavkem v nyní posuzovaném rozhodnutí neřídil. V předposledním odstavci napadeného rozhodnutí pouze lakonicky konstatoval, že přestěhování za matkou do O. je v nejlepším zájmu nezletilých. Pokus o posouzení nejlepšího zájmu nezletilých učinil městský soud pouze v souvislosti s konstatováním, že nezletilí se museli po rozpadu manželství rodičů již jednou stěhovat a měnit školu a že začlenění do nového kolektivu jim nečinilo žádný problém, a proto není rozhodnutí v rozporu s jejich zájmy. Toto tvrzení je opět v přímém rozporu s hodnocením situace městským soudem v jeho prvním zrušujícím rozhodnutí, kde naopak konstatoval, že případná změna bydliště a školy by znamenala podstatný zásah do životů nezletilých a vzdálenost P. a O. by vedla k omezení pravidelných setkání se stěžovatelem. Navíc tvrzení městského soudu o procesu začlenění se do školního kolektivu nemá oporu v provedeném dokazování, neboť nezletilí se při pohovoru před obvodním soudem k situaci při změně školy nijak nevyjadřovali. Jde o domněnku městského soudu, která by mohla vést k absurdnímu závěru, že nezletilí již jednou změnu školy zažili, úskalí s tím spojená zvládli, a mohou tak bez problémů zvládat každé další změny. Jak vyplývá ze zvukového záznamu jednání ze dne 11. 5. 2023, městský soud při stručném odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že děti již nežijí v bytě, na který byly zvyklé, na bydliště nemají navázané kamarády a jediné, co mají, je škola. Městský soud však opomněl, že při výslechu nezletilých před obvodním soudem se oba vyjádřili, že ve škole mají kamarády, se kterými se docela často vídají (nezletilý J.) a kteří jim o prázdninách chybí (nezletilá M.). Ústavní soud opětovně připomíná, že městský soud měl zopakovat výslech nezletilých i z důvodu, že dospěl k jinému skutkovému zjištění (§ 213 odst. 2 občanského soudního řádu, ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů).
51. Ohledně posouzení návrhu matky na změnu bydliště a školy tak Ústavní soud konstatuje, že městský soud se sice v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval důvody matky k jejímu přestěhování do O., přičemž tyto důvody prohlásil za legitimní, a (negativně) hodnotil stanovisko stěžovatele setrvat v P., důvody obou rodičů však hodnotil pouze v souvislost s jimi samými, nikoliv s ohledem na nezletilé a jejich nejlepší zájem.
52. Ústavní soud městskému soudu dále vytýká, že se nedostatečně věnoval participačnímu právu nezletilých, ač ve svém prvním rozhodnutí tento nedostatek obvodnímu soudu sám vytkl. Městský soud v rozporu s výše uvedenými ústavněprávními požadavky (srov. body 36 až 39 tohoto nálezu) nezletilé sám nevyslechl, ale vycházel pouze z jejich vyjádření učiněného v řízení před obvodním soudem. Absence řádného zjištění názoru nezletilých je o to vážnější v situaci, kdy městský soud dospěl ke zcela opačnému rozhodnutí než obvodní soud a kdy opatrovník nezletilých navrhoval rozhodnutí obvodního soudu potvrdit. Nezletilá M. měla v době rozhodování městského soudu necelých 12,5 let, nezletilý J. 10 let a ze spisu nevyplývá žádný důvod, který by nasvědčoval tomu, že nezletilí nebyli schopni vyjádřit před městským soudem vlastní názor. O jejich schopnosti naopak svědčí jejich výslech provedený obvodním soudem dne 13. 6. 2023, resp. dne 31. 10. 2023 při jednání o změně výchovy, tedy bezprostředně po vynesení napadeného rozhodnutí městského soudu.
53. Ústavní soud dále konstatuje, že městský soud se nijak nevypořádal s návrhem kolizního opatrovníka, který jako zástupce nezletilých již v řízení před obvodním soudem a následně i v řízení o odvolání před městským soudem navrhoval zamítnutí návrhu matky. Ač stejnou vadu vytkl městský soud ve svém prvním zrušujícím rozhodnutí obvodnímu soudu, sám se ke stanovisku opatrovníka nijak nevyjádřil. Toto pochybení městského soudu je o to závažnější, že stanovisko opatrovníka k návrhu matky je setrvalé, opatrovník v řízení vystupuje aktivně a zdůrazňuje, že nezletilí potřebují oba rodiče a vzdálenost mezi P. a O. by vedla k minimalizaci jejich styku se stěžovatelem.
VI. Závěr
54. Na základě výše uvedeného posouzení ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že městský soud při svém rozhodování dostatečně nezohlednil výše zmíněná ústavněprávní kritéria. Z napadeného rozhodnutí městského soudu neplyne, že by městský soud považoval nejlepší zájem nezletilých za přední hledisko svého rozhodování. Rozhodnutí městského soudu postrádá řádné a pečlivé odůvodnění vzhledem ke všem relevantním okolnostem případu. Městský soud dospěl k jiným skutkovým zjištěním, než které učinil obvodní soud, aniž však zopakoval důkazy provedené obvodním soudem. V neposlední řadě městský soud pochybil, když neumožnil nezletilým vyjádřit se k projednávané věci.
55. Napadené rozhodnutí městského soudu proto nelze považovat za ústavně konformní. Svým postupem porušil městský soud základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ve spojení s právem na rodinný život zaručeným čl. 10 odst. 2 Listiny a právem na péči o děti a jejich výchovu zaručeným čl. 32 odst. 4 Listiny, ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy.
56. Z uvedených důvodů Ústavní soud shledal ústavní stížnost stěžovatele důvodnou, proto jí podle § 82 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadený rozsudek městského soudu podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Úkolem městského soudu tak bude posoudit věc znovu, přičemž je vázán právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v tomto nálezu. Při rozhodování bude povinen zohlednit výše uvedené ústavněprávní požadavky ve vztahu ke konkrétním okolnostem posuzované věci, včetně respektování práva nezletilých sdělit svůj názor. Městský soud při svém novém posouzení nepřehlédne skutečnost vyplývající ze spisu, že nezletilí se po vydání napadeného rozhodnutí v řízení o návrhu stěžovatele na změnu výchovy vyjádřili před obvodním soudem dne 13. 6. 2023 a dne 31. 10. 2023 tak, že si přejí bydlet v P. Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že tímto nálezem nevyjadřuje názor, s jakým výsledkem by měl městský soud ve věci návrhu matky rozhodnout.
57. Podle § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl Ústavní soud bez konání ústního jednání, protože od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci.
58. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť rozhodl bez zbytečného prodlení po shromáždění nezbytných podkladů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 8. ledna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu