29. V posuzované věci takové (Nejvyšším soudem uváděné) skutečnosti vedoucí k vyvrácení domněnky vzniku újmy nebyly dány, neboť řízení (i podle závěrů městského soudu) netrvalo tak dlouho, aby bylo možno uvažovat o kvalifikovaném nezájmu stěžovatele o řízení. Z odůvodnění rozsudku městského soudu je zřejmé, že městský soud jen proto, že stěžovatel je řidičem taxislužby využívající platformu Uber, která prostřednictvím účtu advokáta zastupujícího stěžovatele ve správním řízení hradí pokuty uložené mu ve správním řízení, za vyvrácenou domněnku, že stěžovateli byla nepřiměřenou délkou řízení způsobena nemajetková újma. Takový závěr však nemůže obstát, neboť nepřihlíží k stěžovatelem před obvodním soudem tvrzeným individuálním okolnostem, tedy že stěžovateli vznikla nepřiměřenou délkou řízení újma v jeho osobní sféře. Stěžovatel tvrdil, že trpěla jeho psychika, protože mu hrozila vysoká pokuta a další konsekvence spojené s jeho odsouzením za přestupek, spočívající jednak v záznamu v rejstříku přestupků (mající vliv v případě spáchání dalších přestupků), jednak možné následky ohledně jeho dalšího podnikání, kdy mu hrozilo zrušení nebo pozastavení koncese živnostenským úřadem. Městský soud měl domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu, za vyvrácenou, aniž by se však s uvedenými stěžovatelem tvrzenými skutečnostmi vypořádal (ohledně námitky stěžovatele týkající se omezení možnosti dalšího podnikání v oboru silniční dopravy městský soud pouze odkázal na závěry svého rozsudku ze dne 31. 8. 2022 č. j. 18 Co 191/2022-166). Městský soud při uvažování o vzniku nemajetkové újmy v rozsudku akcentuje, že existuje mechanismus, v jehož rámci platforma Uber prostřednictvím advokáta řidičů za řidiče platí pokuty, které jsou jim uloženy ve správním řízení. Tato skutečnost však sama nutně nevylučuje vznik nemajetkové újmy nepřiměřenou délkou řízení (stejně jako by ji nutně nevylučovalo pojištění bez spoluúčasti) a domněnku vzniku újmy tedy nevyvrací.
30. Ústavní soud v této souvislosti připomíná závěry nálezu ze dne 21. 9. 2011 sp. zn. I. ÚS 1536/11 (N 165/62 SbNU 449), ve kterém uvedl, že ESLP vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit, a pokud tak učiní, výsledné odůvodnění musí být dostatečné. Obdobně v nálezu ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. II. ÚS 862/10 (N 110/57 SbNU 403) Ústavní soud vytkl městskému soudu, že přehlédl konstantní výklad otázky prokazování vzniku nemajetkové újmy tak, jak jej ve své rozhodovací činnosti podává ESLP. Tak tomu bylo i v nyní posuzované věci. To, jak městský soud v napadeném rozsudku odůvodnil závěr o vyvrácení vzniku nemajetkové újmy, z ústavněprávního východiska neobstojí.
31. Ohledně námitky stěžovatele, týkající se nezákonného dokazování obvodního soudu, jímž mělo být zasaženo do zákonné povinnosti mlčenlivosti advokáta, se Ústavní soud ztotožňuje s Nejvyšším soudem v tom, že stěžovatel tuto námitku neuvedl ve svém dovolání, proto se jí nemohl Nejvyšší soud zabývat, a s ohledem na zásadu subsidiarity se jí nemůže zabývat ani Ústavní soud. Ústavní stížnost totiž představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (usnesení ze dne 3. 4. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2891/08).
32. Ústavní soud uzavírá, že rozsudek městského soudu v části výroku I, kterou změnil výrok I rozsudku obvodního soudu tak, že se porušení práva stěžovatele na projednání věci v přiměřené lhůtě nekonstatuje, porušil základní práva stěžovatele podle čl. 36 odst. 3 Listiny.
33. Ústavní soud však v posuzované věci s ohledem na princip zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů současně dospěl k závěru, že dostatečnou nápravou v dané věci je již to, že Ústavní soud konstatuje porušení práva podle čl. 36 odst. 3 Listiny ve výroku tohoto nálezu. Současně z odůvodnění nálezu vyplývá závěr Ústavního soudu o nepřiměřené délce posuzovaného (odškodňovaného) přestupkové řízení, tak i to, že jím došlo k porušení práva stěžovatele na projednání věci v přiměřené době. Konstatuje-li v odůvodnění nálezu takové porušení práva již Ústavní soud (neboť jinak by nemohl dospět k závěru o porušení čl. 36 odst. 3 Listiny uvedenému ve výroku I nálezu), je nadbytečné rozsudek městského soudu rušit čistě jen proto, aby totéž konstatoval i městský soud (potvrzením příslušné části výroku obvodního soudu). Ústavní soud proto návrh na zrušení té části rozsudku městského soudu, kterou bylo porušeno právo stěžovatele zaručené čl. 36 odst. 3 Listiny, zamítl [obdobně k tomu srov. nálezy ze dne 14. 9. 2004 sp. zn. IV. ÚS 628/03 (N 128/34 SbNU 301) a ze dne 28. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1527/19 (N 123/94 SbNU 427)].
34. Ústavní soud dodává, že důvodem pro byť částečné zrušení napadených rozhodnutí není ani potřeba znovu rozhodnout o nákladech řízení. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., které vede k témuž výsledku jako § 142 odst. 1 tohoto zákona, lze totiž aplikovat ve prospěch žalované strany i ve věcech, kde výše plnění záleží na úvaze soudu či na znaleckém posudku, a to tehdy, pokud je úspěch žalobce nepatrný, tedy extrémně/mimořádně malý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015 sp. zn. 28 Cdo 5183/2014, nález ze dne 11. 10. 2023 sp. zn. III. ÚS 1504/23, bod 28). Platí-li, že tam, kde žalující strana uspěje s požadavkem na zadostiučinění v penězích jen v nepatrné míře (jednotkách procent), lze aplikovat ve prospěch žalovaného § 142 odst. 3 o. s. ř., je - v konkrétních podmínkách - přípustné postupovat shodným způsobem tím spíše tam, kde žalobce s požadavkem na zadostiučinění v penězích neuspěje vůbec, ale dostane se mu (výslovně ani nepožadovaného) konstatování. Ústavní soud si je vědom toho, že u sporů podle zákona č. 82/1998 Sb. se takto obvykle nepostupuje, avšak posuzovaná věc se svými specifickými okolnostmi vymyká. Jde o vysoký počet do značné míry formulářových podání v mnoha obdobných věcech zastupovaných týmž právním zástupcem a pod zjevnou záštitou provozovatele platformy Uber, které se plošně týkají nepřiměřené délky přestupkového řízení vedeného proti řidičům vykonávajícím činnost pod platformou Uber. Byl-li v posuzované věci shledán jako důvodný požadavek na zadostiučinění jen formou konstatování porušení práva, je z ústavněprávního hlediska vzhledem ke všem okolnostem možné hodnotit nepřiznání zadostiučinění v peněžité formě jako naprosto převažující úspěch vedlejší účastnice (a jen nepatrný úspěch stěžovatele). Současně nelze připustit, aby motivem velkého množství žalob na přiznání zadostiučinění v penězích mohlo být (při nepatrné újmě odškodňované jen konstatováním porušení práva) přiznání náhrady nákladů řízení. Navíc, i pokud by měl být § 142 odst. 3 o. s. ř. aplikován ve prospěch stěžovatele, nelze přehlížet, že úkony poskytované právní služby jsou poskytovány na úrovni, která je zvoleným stylem a rétorikou písemných podání na samé hranici slučitelnosti s profesní etikou advokáta a zneužití práva, což představuje důvod, pro který by bylo možno účastníkovi řízení odepřít náhradu nákladů řízení.
35. V rozsahu ústavní stížnosti, o kterém není rozhodnuto výroky I a III tohoto nálezu, Ústavní soud ústavní stížnost výrokem II zamítl, neboť zbylým rozsahem napadených rozhodnutí stěžovatelova ústavně zaručená práva porušena nebyla a není tak důvod ke konstatování porušení práv. Návrh na zrušení napadených rozhodnutí pak z výše předestřených důvodů (nad rámec odmítnutí) zamítl zcela.
36. Ústavní stížnost proti výrokům I a III rozsudku obvodního soudu Ústavní soud odmítl z důvodu popsaných výše v bodu 7 podle § 43 odst. 1 písm. a) a d) zákona o Ústavním soudu.
37. Ústavní soud takto rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 28. února 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu