39. Otázku náhrady nákladů řízení upravuje občanský soudní řád, který opravňuje soud výjimečně, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele, náhradu nákladů zcela nebo zčásti nepřiznat (§ 150 o. s. ř.). Přestože průběh řízení před obecnými soudy byl významně ovlivněn nestandardním jednáním vedlejších účastníků, krajský soud je nevzal do úvahy; alespoň z odůvodnění jeho rozhodnutí to nevyplývá. Zásady vztahující se k čl. 36 odst. 1 Listiny přitom vyžadují, aby výrok o náhradě nákladů řízení byl v souladu s průběhem řízení (a tedy i s úkony účastníků), přičemž úvaha soudu při tomto rozhodování musí být věrohodná, logická, s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, včetně morálních důvodů (obdobně nález ze dne 11. 6. 2009 sp. zn. III. ÚS 922/09). V nyní posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí týkající se nákladů řízení je ve výše uvedeném smyslu nepřezkoumatelné a vykazuje prvky svévole.
VI. Závěr
40. S ohledem na všechny uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl v rozsahu, jak vyplývá z výroku tohoto nálezu, a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu částečně zrušil napadená rozhodnutí Nejvyššího soudu a krajského soudu pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny. Touto kasací Ústavní soud přímo otevírá procesní prostor krajskému soudu pro vydání nového rozhodnutí ve věci druhé stěžovatelky (o odvolání první vedlejší účastnice proti vyhovujícímu výroku 2 a souvisejícímu nákladovému výroku rozsudku okresního soudu), tentokrát již nezasaženého uvedenými ústavními deficity. V následném řízení je přitom krajský soud vázán právními závěry obsaženými v tomto nálezu a musí vést stěžovatelku k uspokojení nároku vydáním jiných převoditelných pozemků, ať už ze seznamu alternativních pozemků předloženého SPÚ, či dle návrhu samotné stěžovatelky.
41. Ohledně první stěžovatelky otevírá Ústavní soud tento procesní prostor nepřímo, přes nové rozhodnutí Nejvyššího soudu, z důvodu nepřípustnosti ústavní stížnosti první stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu. Nejvyšší soud tedy znovu - vázán závěry tohoto nálezu - posoudí dovolání první stěžovatelky proti výroku II rozsudku krajského soudu.
42. V rozsahu, ve kterém stěžovatelky nebyly oprávněnými stěžovatelkami, neboť napadaly části rozhodnutí, které se netýkaly jejich práv, nýbrž práv druhé z nich, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. V rozsahu, kterým první stěžovatelka navrhovala zrušit i rozsudek krajského soudu v částech, ve kterých rozhodoval o jejích právech (výrok II včetně akcesorických nákladových výroků), Ústavní soud její ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro její nepřípustnost, neboť Nejvyšší soud dovolání první stěžovatelky proti výroku II rozsudku krajského soudu odmítl pro vady, až nyní, po kasačním zásahu Ústavního soudu, jej posoudí věcně.
Odlišná stanoviska
Odlišné stanovisko soudce Josefa Fialy
Na základě § 22 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podávám odlišné stanovisko k výrokům a odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 3094/23:
I.
V posuzované věci Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelek (I. výrok). Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že Nejvyšší soud částečně dovolání odmítl jako subjektivně nepřípustné (bod 10), částečně pro vady (body 11 až 16), částečně z důvodu, že námitka stěžovatelky MUDr. Ireny Kubatkové ohledně nesprávnosti postupu krajského soudu přípustnost dovolání nezakládá (bod 17) a částečně pro objektivní nepřípustnost (bod 18).
Pro náležité posouzení opodstatněnosti a důvodnosti ústavní stížnosti je třeba respektovat postavení stěžovatelek ve smyslu § 91 odst. 1 občanského soudního řádu. Z toho, kromě jiného, vyplývá i subjektivní přípustnost opravných prostředků (a také ústavní stížnosti) proti konkrétním výrokům (viz též bod 10 odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu). Vzhledem k obsahu výroků rozsudku krajského soudu (srov. vymezený rozsah dovolání v bodě 3) byla stěžovatelka Olga Klímová oprávněna podat dovolání proti jeho II., IV. a VI. výroku (tedy ohledně rozhodnutí o pozemcích parc. č. 1451 a parc. č. 1452 v kat. úz. Doksy u Máchova jezera) a stěžovatelka MUDr. Irena Kubatková proti jeho III. a V. výroku (tj. ohledně rozhodnutí o pozemku parc. č. 2060/9 v kat. úz. Doksy u Máchova jezera). Odůvodnění přípustnosti dovolání proti výrokům týkajícím se dvou prvně uvedených pozemků je zařazeno v části II. 5. c) dovolání a proti výrokům týkajícím se posledně uvedeného pozemku v části II. 5. a) dovolání [pozn. stranou pozornosti lze ponechat odůvodnění přípustnosti dovolání nákladových výroků v části II. 5. b)].
Po seznámení se s obsahem dovolání konstatuji, že stěžovatelka Olga Klímová v něm nevymezila předpoklad jeho přípustnosti, a proto je ústavně souladný závěr Nejvyššího soudu o jeho vadnosti. V ústavní stížnosti stěžovatelka sice tento závěr uvádí, avšak žádnou argumentaci o jeho neústavnosti neformulovala. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu platí, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů jeho přípustnosti (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.)]. Tento závěr odpovídá přístupu Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozsudek ze dne 15. 9. 2016 ve věci Trevisanato v. Itálie, stížnost č. 32610/07). Odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem pro nenaplnění jeho obsahových náležitostí má nevyhnutelné procesní důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti rozsudku krajského soudu (přijmeme-li rozsah ústavní stížnosti podle textu výše - viz bod 8). Při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti je významné, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), či nikoliv. Bylo-li dovolání stěžovatelky odmítnuto na základě zjištění, že neobsahovalo náležitosti vyžadované v § 241a odst. 2 občanského soudního řádu, nebyl dán Nejvyššímu soudu prostor pro to, aby přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku "uvážil". Je-li zákonným předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné podání dovolání (srov. § 75 odst. 1 věta za středníkem zákona o Ústavním soudu), je v daném kontextu třeba na dovolání hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno. V takovém případě nelze ústavní stížnost - v části směřující proti II. výroku rozsudku krajského soudu, včetně akcesorických nákladových výroků - považovat za přípustnou, avšak z jiných důvodů, jež jsou uvedeny v odůvodnění nálezu (bod 42).
Z uvedených důvodů nesouhlasím se zněním nálezu v celém I. výroku a v části III. výroku týkající se stěžovatelky Olgy Klímové, včetně jejich odůvodnění.
II.
V souladu s čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu a zavedenou praxí měl mít II. výrok tuto podobu:
II. Výrokem I. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2023 č. j. 28 Cdo 2357/2023-526 v části, kterou bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky MUDr. Ireny Kubatkové proti III. výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. dubna 2023 č. j. 35 Co 332/2022-470, a III. a V. výrokem rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. dubna 2023 č. j. 35 Co 332/2022-470 bylo porušeno základní právo stěžovatelky MUDr. Ireny Kubatkové na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III.
Bezprostředně po obdržení ústavní stížnosti posuzuje soudce zpravodaj splnění procesních předpokladů řízení (srov. Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 206), byť často označovaných jako "podmínky řízení". Teprve po zjištění, že procesní předpoklady jsou splněny, lze přistoupit k přípravě věci k (meritornímu, eventuálně kvazimeritornímu) posouzení (projednání) v senátu, včetně zajištění, aby návrh byl neprodleně doručen ostatním účastníkům, případně vedlejším účastníkům s výzvou, aby se k němu vyjádřili (§ 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Tomuto pořadí by měla odpovídat i struktura odůvodnění, tj. nejprve část o splnění procesních předpokladů řízení, poté část o dalším postupu v řízení.
V posuzované věci navíc Ústavní soud nejprve vyžádal vyjádření Nejvyššího soudu a obou vedlejších účastnic a po jejich obdržení je zaslal stěžovatelkám (resp. jejich právnímu zástupci) na vědomí a k případné replice. Teprve poté si Ústavní soud vyžádal vyjádření krajského soudu, po jeho obdržení ho již stěžovatelkám nezasílal.