2. Ústavní soud se v posledním roce zabýval vícerými obecně závaznými vyhláškami o místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství, kromě této věci Vlkančice i ve věcech sp. zn. Pl. ÚS 25/22, Krásná Lípa, sp. zn. Pl. ÚS 27/22, Tchořovice, sp. zn. Pl. ÚS 26/22, Číměř. V té souvislosti jsme se podrobně zabývali otázkou závaznosti nálezů pléna Ústavního soudu a významem konstantní judikatury, ohledně které jednotliví soudci zastávají názory s různou mírou rigidity. Již k nálezu Pl. ÚS 27/22 Tchořovice uplatnili odlišné stanovisko soudkyně a soudci Jana Wintr, Veronika Křesťanové, Kateřina Ronovská, Vojtěch Šimíček a Daniela Zemanová, v kterém vyjadřují své přesvědčení o tom, že ač je stabilita judikatury Ústavního soudu (jako aspekt právní jistoty) ústavní hodnotou, musí vstupovat v rozhodování soudu do poměřování s jinými ústavními hodnotami. Obdobné odlišné stanovisko uplatnili i v dalších nálezech výše uvedených.
3. Významem stability judikatury se zabývají vrcholné soudy všech demokratických právních států, ani Ústavní soud není výjimkou, jak bude ilustrováno dále. Nálezy Ústavního soudu jsou ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy závazné pro všechny orgány i osoby, a to včetně samotného Ústavního soudu. Závazné jsou přitom nejen výroky nálezů, ale i jejich nosné důvody, ratio decidendi [nález sp. zn. Pl. ÚS 45/04 ze dne 22. 3. 2005 (N 60/36 SbNU 647; 239/2005 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 2/03 ze dne 19. 3. 2003 (N 41/29 SbNU 371; 84/2003 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne 7. 10. 2014 (N 188/75 SbNU 95; 275/2014 Sb.)]. Překonat svou vlastní judikaturu může Ústavní soud jen v důsledku "změny sociálních a ekonomických poměrů v zemi nebo změny v jejich struktuře anebo změny kulturních představ společnosti. Další možností je změna či posun právního prostředí tvořeného podústavními právními normami, které v souhrnu ovlivňují nahlížení ústavních principů a zásad, aniž by z nich ovšem vybočovaly, a především neomezují princip demokratické právní státnosti (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Další možností pro změnu judikatury Ústavního soudu je změna, resp. doplnění těch právních norem a principů, které tvoří závazná referenční hlediska pro Ústavní soud, tj. takových, které jsou obsaženy v ústavním pořádku České republiky, nejde-li samozřejmě o změny odporující limitům stanoveným čl. 9 odst. 2 Ústavy, tj. nejde-li o změny podstatných náležitostí demokratického právního státu." [nález sp. zn. Pl. ÚS 11/02 ze dne 11. 6. 2003 (N 87/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.)]. Stabilita judikatury Ústavního soudu představuje ústavní hodnotu per se. Zaručuje, že se společnost může spolehnout na relativní stálost právního prostředí. V hierarchii rozhodnutí Ústavního soudu mají přitom nejvyšší stupeň závaznosti plenární nálezy [nález sp. zn. IV. ÚS 301/05 ze dne 13. 11. 2007 (N 190/47 SbNU 465)], proto i samo plénum Ústavního soudu je svými nálezy vázáno a nemůže (bez naplnění některé z výše uvedených podmínek) již jednou vyslovený právní názor měnit jen změnou hlasovacích poměrů či proměnou soudcovského sboru.
4. Přísný výklad vázanosti soudců nálezy Ústavního soudu zastává i teorie. "Závěr o závaznosti, resp. působení nálezů v tomto smyslu se vztahuje i na Ústavní soud, což má důsledek i pro soudce, jenž s právním názorem vysloveným v dřívějším nálezu nesouhlasí: v dalším obdobném případě, který je řešen podle právního názoru v nálezu, je povinen hlasovat pro výrok a nemůže již uplatnit disent (dissenting opinion), nýbrž maximálně tzv. konkurenci (concurring opinion), v níž vyloží, proč měl být právní názor změněn procesním postupem pro judikatorní odklon, tj. podle § 23 zákona o Ústavním soudu (srov. např. konkurenci M. Výborného k nálezu Pl. ÚS 9/05; viz též bod 30 nálezu IV. ÚS 34/06)." (Rychetský a kol. Ústava České republiky, Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha, Wolteres Kluwer, a.s. 2015. s. 940).
5. Nemohu tedy souhlasit s názorem, vysloveným disentujícími soudkyněmi a soudci ve výše uvedeném odlišném stanovisku k nálezu sp.zn. Pl. ÚS 27/22 Tchořovice: "Silné přesvědčení potřebné většiny soudců o převážení jiných ústavních hodnot může být důvodem pro změnu dřívějšího právního názoru Ústavního soudu v podobné pozdější věci."
6. Domnívám se, že subjektivní přesvědčení soudců, byť jakkoliv silné, nesmí být důvodem pro odchýlení se od dosavadní nálezové judikatury pléna Ústavního soudu. K subjektivním důvodům musí přistoupit objektivní skutečnosti, které změnu právního názoru vysloveného v nálezu ospravedlní. Kromě skutečností vyjmenovaných ve výše citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 11/02 (změna sociálních a ekonomických poměrů, změna kulturních představ společnosti, změna či posun právního prostředí tvořeného podústavními právními normami) lze k takovým důvodům ospravedlňujícím změnu nálezové judikatury přiřadit i nové vědecké poznatky (jako je třeba určení příbuzenství pomocí testu DNA), změnu skutkových okolností, které vedly k přijetí právního názoru (zjištění, že lze cestovat v čase a tudíž neplatí vztah mezi příčinou a následkem) nebo opuštění určité dosavadní právní doktríny, které bylo odbornou veřejností všeobecně akceptované (v budoucnu bude možná opuštěna doktrína, podle které roboti ani velcí lidoopi nemohou mít právní subjektivitu).
7. Soudce Nejvyššího soudu USA Lewis Powel Jr. (1972-1987) kdysi řekl: "The elimination of constitutional stare decisis would represent an explicit endorsement of the idea that the Constitution is nothing more than what five Justices say it is." Stejně tak lze říci, že respekt k závaznosti nálezové judikatury Ústavního soudu v České republice zaručuje, že ústavní pořádek nebude jen tím, co za něj uzná devět soudců.
8. Definování toho, co je v souladu s ústavním pořádkem a co je s ním v rozporu, kde leží určité hranice (kupř. jako zde hranice práva na samosprávu), je úkolem Ústavního soudu. Posunutí těchto hranic nemůže být věcí rozhodnutí opřeného jen o subjektivní přesvědčení potřebné většiny soudců. Lze sice vést debatu, zda Ústavní soud vytváří svým rozhodováním určité normy, nebo zda je v ústavním pořádku a přirozeném právu pouze nalézá, to je však vzhledem k faktickému dopadu jeho rozhodování na povinnosti a práva subjektů nerozhodné. Ústavní soud zde plní stejnou úlohu jako zákonodárce, avšak jeho autorita má jiné kořeny, neodvíjí se o přání voličů. Zatímco po volbách do Poslanecké sněmovny je přirozené, že nově příchozí poslanci vyhoví přáním a názorům svých voličů a změní některé zákony, od soudců Ústavního soudu se očekává respekt ke stabilitě právního prostředí. Poslanci jsou také ve svých možnostech tvorby a změny právních norem omezeni existencí Senátu a Ústavního soudu. Naproti tomu jsou ústavní soudci podle Ústavy vázáni jen ústavním pořádkem, omezeni pak jen svým svědomím a přesvědčením. O to významnější je jejich zdrženlivost při změně právního názoru a následném odchýlení se od dosavadní judikatury. Proto jak výše uvedeno, je i plénum Ústavního soudu svými nálezy vázáno a nemůže již jednou vyslovený právní názor měnit jen v důsledku změny hlasovacích poměrů, proměnou soudcovského sboru, či proměnou subjektivního přesvědčení, aniž by pro takovou změnu právního názoru byla objektivně existující příčina, která bude řádně osvětlena.
V Brně dne 28. února 2024
David Uhlíř