47. Podřazení nařizování služby přesčas pod pojem "výkon služby" odpovídá tomuto vymezení a nelze mu nic vytknout. Nejde o srovnatelný případ s uplatňováním nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobenou příslušníkovi bezpečnostního sboru nezákonným rozhodnutím ředitele sboru o kázeňském provinění, jehož se týkala věc sp. zn. Pl. ÚS 1/19. Jak tehdy konstatoval Ústavní soud, rozhodování o kázeňském provinění podléhá řadě záruk obdobných trestnímu řízení. Z pohledu příslušníka, vůči němuž je kázeňská pravomoc využita, se již nejedná o "výkon služby". Stát tudíž za výkon kázeňské pravomoci odpovídá podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (bod 36 citovaného nálezu).
48. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/19 Ústavní soud přisvědčil argumentaci tehdejšího stěžovatele v otázce systémového rizika podjatosti ředitele bezpečnostního sboru při rozhodování o náhradě újmy za jeho vlastní předchozí nezákonné rozhodnutí. Konkrétně uvedl, že v důsledku tehdy napadeného usnesení, podle něhož byl k rozhodování o nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené příslušníkovi bezpečnostního sboru nezákonným rozhodnutím ředitele bezpečnostního sboru o kázeňském provinění příslušný právě tento ředitel, by v případě jeho rozhodování existovalo "značné riziko ovlivnění rozhodování o náhradě újmy obavou příslušného vedoucího příslušníka z možného regresu státu vůči jeho osobě či jiných důsledků shledání odpovědnosti bezpečnostního sboru za nezákonné jednání ředitele sboru. Rozhodování vedoucího příslušníka sboru, zde přitom provázané značnou mírou diskrece, proto nebude nestranné, neboť bude ovlivněno jiným zájmem než zájmem na zákonném a věcně správném rozhodnutí" (bod 39 citovaného nálezu).
49. Nosným důvodem tohoto nálezu však bylo pochybení zvláštního senátu, který nesprávně posoudil zákonný základ pro rozhodování správního orgánu. Tehdy posuzovaný nárok totiž nebylo možné podřadit pod odpovědnost podle § 98 odst. 1 zákona o služebním poměru. Ústavní soud vyslovil úvahy o riziku systémové podjatosti, byla-li by rozhodovací pravomoc svěřena řediteli bezpečnostního sboru, na podporu zvoleného zákonného řešení. Ústavní soud se již ale nevyjádřil k tomu, zda by při odlišné zákonné úpravě, která by zakládala pravomoc správního orgánu, samotné toto riziko odůvodňovalo její neústavnost.
50. Právě tato úvaha vedla zvláštní senát v jiné věci k podání návrhu na zrušení slov "jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře" v § 77 odst. 9 zákona o služebním poměru. Ústavní soud usnesením sp. zn. Pl. ÚS 4/22 tento návrh odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, neboť uvedené ustanovení výslovně neupravovalo, "jaký orgán má rozhodnout o náhradě újmy za nezákonné a z důvodu porušení práv a povinností z rovného zacházení zrušené rozhodnutí vedoucího příslušníka bezpečnostního sboru" (bod 24 citovaného usnesení). Podle tohoto usnesení bylo věcí zvláštního senátu, zda naváže na závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/19 a použije obecnou úpravu obsaženou v zákonu o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, nebo "zda bude hledat jiné řešení" (tamtéž). Teprve následně bude možné úvahy zvláštního senátu přezkoumat v řízení před Ústavním soudem.
51. Ústavní soud tím připustil, že ani případná pravomoc správního orgánu není u předmětného nároku vyloučena. V této souvislosti poukázal na to, že samotný navrhovatel na základě citace judikatury (zejména usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012 č. j. 1 As 89/2010-119) a poukazu na interní předpis (závazný pokyn policejního prezidenta č. 75) systémovou podjatost vyloučil (bod 24 citovaného usnesení).
52. Ústavní soud konstatuje, že právní závěry obsažené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/19 a usnesení sp. zn. Pl. ÚS 4/22 je třeba upřesnit a vykládat ve vzájemném souladu. Samotné riziko systémové podjatosti v souvislosti s rozhodováním ředitele bezpečnostního sboru o nároku stěžovatele majícího svůj základ v odpovědnosti za škodu podle § 98 odst. 1 zákona o služebním poměru, nečiní toto rozhodování neústavní. Z uvedeného ustanovení nevyplývá, že o náhradě nemajetkové újmy má rozhodovat právě ten služební funkcionář, který vydal nezákonné rozhodnutí, neboť § 2 odst. 1 zákona o služebním poměru umožňuje pověřit rozhodováním ve věcech služebního poměru vedoucího organizační části bezpečnostního sboru, k čemuž, jak vyplývá z poukazu na závazný pokyn policejního prezidenta č. 75, v rozhodovací praxi také dochází.
53. Při rozhodování o uvedeném nároku se navíc uplatní § 14 odst. 1 a 2 správního řádu, který upravuje vyloučení úředních osob z projednávání a rozhodování věci, ať už rozhodují v prvním stupni nebo v odvolacím řízení. Dotčený příslušník bezpečnostního sboru se zároveň vždy může domáhat soudní ochrany proti rozhodnutí služebního funkcionáře ve správním soudnictví a následně také v případném řízení o ústavní stížnosti.
54. Rozhodl-li zvláštní senát o pravomoci ředitele krajského ředitelství policie rozhodnout o návrhu stěžovatele na zaplacení částky 20 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy za nezákonné nařizování služby přesčas v letech 2007 až 2010, učinil tak na základě a v souladu s § 2 odst. 1 a § 98 odst. 1 zákona o služebním poměru. Zvláštní senát při výkladu a použití těchto ustanovení nevybočil z ústavních požadavků vyplývajících z práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny.
VI.
Závěr
55. Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím zvláštního senátu nebyla porušena ústavně zaručená základní práva, jejichž ochrany se domáhal stěžovatel (viz bod 1 tohoto nálezu), Ústavní soud podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jeho ústavní stížnost zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 28. února 2024
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu