54. V posuzované věci je podle Ústavního soudu klíčové, že odvolací soud vedlejší účastnici - žalobkyni zastoupenou advokátkou ve sporu dvou podnikatelů - při prvním jednání dne 14. 12. 2022 znovu poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby konkrétně tvrdila, jakým způsobem měl stěžovatel plnit své povinnosti od počátku až do konce uskutečnění přepravy, a zároveň aby nabídla důkazy k prokázání svého tvrzení (č. l. 97). Takové poučení podle Ústavního soudu bylo protiústavní, protože nalézací soud stejné poučení vedlejší účastnici poskytl již před koncentrací řízení. Odvolací soud přitom právní názor oproti nalézacímu soudu ohledně povinnosti vedlejší účastnice tvrdit obsah smluvního ujednání nezměnil (ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř.). Již uvedeným nepřípadným poučením tedy odvolací soud neoprávněně prolomil zásadu koncentrace nalézacího řízení, čímž porušil zásadu rovnosti účastníků řízení. Poskytnutím dodatečného prostoru vedlejší účastnici přitom odvolací soud protiústavně znevýhodnil stěžovatele, který legitimně očekával, že těžiště zjišťování skutkového stavu ve sporném procesu bude před nalézacím soudem.
55. Podle Ústavního soudu odvolací soud dále protiústavně porušil princip koncentrace civilního řízení i neúplné apelace, protože u třetího jednání v odvolacím řízení vyslechl svědka - účetního společnosti -, což vedlejší účastnice navrhla až při druhém jednání před odvolacím soudem, a tedy provedl (nezákonný) důkaz v rozporu s § 118b o. s. ř. Vedlejší účastnice tak učinila až v návaznosti na odvolacím soudem provedený účastnický výslech jejího jednatele, který navrhovala již v řízení před nalézacím soudem.
56. Nově navržený důkaz výslechem svědka - účetního společnosti - byl podle Ústavního soudu nepřípustný ve smyslu § 205a o. s. ř., jelikož nespadal pod žádnou výjimku ze zákazu novot podle citovaného ustanovení: netýkal se podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce nebo obsazení soudu [písm. a)]; nemělo jím být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [písm. b)]; neměla jím být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívalo rozhodnutí nalézacího soudu [písm. c)]; neměla jím být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, neboť vedlejší účastnice byla dříve nalézacím soudem řádně poučena podle § 118a odst. 1 až 3 jakož i § 119a odst. 1 [písm. d) a e)]; nenastal (nevznikl) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí nalézacího soudu.
57. Jednoduše řečeno, vedlejší účastnici nic nebránilo důkaz výslechem účetního navrhnout již před nalézacím soudem před koncentrací řízení, neboť jednatel společnosti o osobě účetního objektivně věděl již dříve. Bylo pouze odpovědností vedlejší účastnice v postavení žalobkyně, aby v součinnosti s jejím advokátem tento důkaz navrhla včas.
58. Lze shrnout, že odvolací soud svým postupem porušil zásadu rovnosti účastníků řízení. Protiústavně prolomil princip koncentrace civilního nalézacího řízení a princip neúplné apelace, protože vedlejší účastnici - žalobkyni ve sporu dvou podnikatelů - znovu vyzval k doplnění důkazních návrhů, aby následně nově navržený důkaz výslechem účetního společnosti provedl, což mělo za následek změnu výsledku řízení a úspěch vedlejší účastnice ve sporu. Odvolací soud podle Ústavního soudu aplikoval procesní pravidla nepřiměřeně, v rozporu s legitimním očekáváním stěžovatele.
VIII. 2 Porušení práva na spravedlivý proces: opomenutý důkaz a nepřezkoumatelnost rozhodnutí
59. Odvolací soud napadeným rozhodnutím rovněž porušil zároveň základní právo na spravedlivý proces, a to dvojím způsobem: Zaprvé se v napadeném rozhodnutí opomněl vypořádat s důkazním návrhem, jenž stěžovatel učinil v reakci na provedení účastnického výslechu vedlejší účastnice. Stěžovatel písemným podáním doručeným odvolacímu soudu dne 31. 1. 2023 navrhl provést důkaz svým účastnickým výslechem; odkázal přitom na obsah výslechu jednatele vedlejší účastnice a uvedl, že je způsobilý vyjádřit se k obsahu ústní dohody (č. l. 104). Odvolací soud na tento návrh v napadeném rozhodnutí nezareagoval, což je v rozporu s právem stěžovatele na spravedlivý proces [viz např. nález sp. zn. II. ÚS 1738/16 ze dne 1. 3. 2017 (N 38/84 SbNU 439)]. Popsané pochybení je o to závažnější, provedl-li na druhou stranu odvolací soud účastnický výslech jednatele vedlejší účastnice.
60. Zadruhé, napadené rozhodnutí odvolacího soudu není přezkoumatelné v části týkající se nároku vedlejší účastnice na vydání bezdůvodného obohacení, jež jí mělo vzniknout v rozsahu 8 005 Kč. Nalézací soud žádné dokazování k tomuto nároku v nalézacím řízení pro nadbytečnost neprováděl. Odvolací soud následně bez dalšího dospěl k závěru, že nárok vedlejší účastnice je dán, neboť stěžovatel neprokázal, že by byla provedena veškerá doprava, za níž účtoval vedlejší účastnici odměnu v podobě provize. Uvedený závěr je nepřezkoumatelný [k povinnosti řádného odůvodnění srov. kupříkladu nález sp. zn. III. ÚS 3411/19 ze dne 2. 6. 2020 (N 115/100 SbNU 299), bod 19, či nález sp. zn. IV. ÚS 3754/19 ze dne 12. 5. 2020 (N 95/100 SbNU 130), bod 10].
IX. Závěr
61. Lze shrnout, že odvolací soud v rozporu se zásadou rovnosti účastníků provedl v odvolacím řízení další dokazování, čímž nepřiměřeně prolomil princip koncentrace civilního sporného řízení i princip neúplné apelace. Odvolací soud zároveň porušil základní právo stěžovatele na spravedlivý proces, protože opomenul vypořádat stěžovatelem navrhovaný důkaz a zároveň své rozhodnutí neodůvodnil přezkoumatelným způsobem.
62. Na odvolacím soudu nyní bude, aby v souladu s ústavními požadavky zásady rovnosti účastníků řízení a spravedlivého procesu znovu rozhodl o odvolání vedlejší účastnice.
63. Protože odvolací soud porušil základní práva stěžovatele zakotvená v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny, Ústavní soud napadený rozsudek zrušil [§ 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 8. ledna 2025
Jan Wintr v. r.
předseda senátu