56. Z právě uvedeného vyplývá jasné pravidlo: Model symetrické střídavé péče není modelem ústavně preferovaným oproti modelu asymetrické střídavé péče. Stejný závěr ovšem neplatí při srovnání modelu asymetrické střídavé péče s modelem péče jen jednoho z rodičů s tzv. širokým stykem druhého rodiče.
57. Přestože lze rovnocennosti podílu obou rodičů na péči o dítě obecně dosáhnout i prostřednictvím modelu péče jednoho z rodičů za současné úpravy tzv. "širokého" styku (nález sp. zn. IV. ÚS 1921/17, bod 22), především model ne-rovnoměrné střídavé péče umožňuje zachovat ústavou preferovaný princip rovnosti. I při odlišném rozsahu styku totiž sama forma střídavé péče lépe zajišťuje rovnocenné postavení obou rodičů, ve kterém se žádný z nich nemůže opírat o větší "oprávnění" na dítě a tento argument využívat při sporech s druhým rodičem (nález sp. zn. I. ÚS 3065/21, bod 60). Asymetrická střídavá péče obecně představuje významnou symbolickou hodnotu, která může zajistit "absenci vítězství", díky které budou moci oba rodiče zastávat v očích svých i v očích svého dítěte plnohodnotnou rodičovskou roli; je proto formou ústavně preferovanou oproti variantě "výlučné" péče jednoho z rodičů s tzv. širokým stykem druhého z nich [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3522/22 ze dne 30. 3. 2023, bod 33].
58. Ačkoli tedy není vyloučeno, aby opatrovnický soud - po zohlednění východisek střídavé péče - zvolil formu péče pouze jednoho z rodičů zkombinovanou se (skutečně) širokým stykem druhého rodiče s dítětem, je nutné takový postup přesvědčivě odůvodnit. V takovém případě je nicméně v odůvodnění rozhodnutí zásadně třeba předestřít, zda a případně za jakých konkrétních podmínek by v budoucnu byla změna na střídavou péči realizovatelná (nález sp. zn. I. ÚS 3065/21, bod 61). Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 212/25 ze dne 12. 3. 2025 k tomu uvedl:
Opatrovnické soudy jsou v bez-návrhových řízeních povinny upravit poměry k dítěti komplexně, je-li to možné, a neodsouvat úpravu do budoucna. Je obecně žádoucí, aby opatrovnické soudy v rozhodnutích o péči a styku dopředu avizovaly, jaká kritéria mohou být rozhodná pro změnu aktuálního nastavení modelu péče, není-li v současné době možné s ohledem na specifika věci zachovat rovnoměrnou péči obou rodičů. Rodiče tak budou jednoznačně obeznámeni s tím, jaké kroky mohou sami učinit. Tím lze napomoci deeskalaci rodičovských konfliktů, zlepšení komunikace a zvýšení rodičovské spolupráce a ve svém důsledku předejít soudním řízením (body 38 a 40).
59. Na tomto místě lze tedy shrnout následující: Byť lze rovnocennosti podílu obou rodičů na péči o dítě obecně dosáhnout i prostřednictvím modelu péče jednoho z rodičů za současné úpravy tzv. "širokého" styku dítěte s druhým rodičem, opatrovnické soudy mají povinnost ústavně konformně zvážit i možnost svěření dítěte do tzv. asymetrické střídavé péče, která pro rodiče s úžeji stanoveným stykem může představovat významnou symbolickou hodnotu. Zvolí-li opatrovnický soud v formu péče jen jednoho z rodičů s tzv. širokým stykem druhého rodiče, musí zásadně předestřít, zda a případně za jakých konkrétních podmínek by v budoucnu byla změna na střídavou péči realizovatelná.
60. V nyní projednávaném případě Ústavní soud dospěl k závěru, že odvolací soud právě shrnutým ústavním východiskům rozhodování o úpravě péče rodičů o dítě nedostál, změnil-li rozsudek opatrovnického soudu a svěřil nezletilé dcery do péče matky s tzv. širokým stykem otce v poměru asi 2/3:1/3, aniž by své rozhodnutí ústavně konformně odůvodnil.
61. Odvolací soud za zásadní překážky střídavé péče označil především problematickou komunikaci rodičů a jejich neschopnost domluvit se na způsobu, jakým budou hradit běžné náklady nezletilých dcer (viz bod 21 napadeného rozsudku). Učinil tak bez zopakování dokazování, tj. pouze na základě písemných podání rodičů a přímé komunikace s nimi při jednání (jež byla procesně vadná z pohledu pravidel spravedlivého procesu, jak je uvedeno výše). Podle Ústavního soudu ovšem zmíněné důvody pro vyloučení "výchozí" formy péče, tj. střídavé péče, přesvědčivé nejsou.
62. Odvolací soud se nevypořádal se základním východiskem opatrovnického soudu, že rodiče jsou schopni spolu komunikovat v základních věcech: rodiče kupříkladu byli schopni se dříve domluvit na asymetrické péči o nezletilé (včetně svátků a prázdnin), umožňovali dcerám kontaktovat druhého z rodičů při "jejich" styku a zároveň se domluvili minimálně na výběru školky. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl žádnou skutečnost, jež by excesivní nefunkčnost komunikace rodičů dokládala.
63. Jak uvedl Ústavní soud v již několikrát zmiňovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 3065/21 (bod 37), absence či horší úroveň komunikace mezi rodiči nemůže vést bez dalšího k vyloučení střídavé péče, protože by šlo o ústupek vzájemné rivalitě rodičů a otevíral by se prostor ke zneužití postavení rodiče, který měl dosud dítě v péči. Soudy musí případně zkoumat důvody nízké kvality komunikace a pokusit se její úroveň zlepšit. Také svěření dítěte do střídavé péče může být impulsem k posílení komunikace a spolupráce rodičů. Nelze vyloučit, že i přes všechny pokusy o nápravu ze strany soudu je stále vzájemná komunikace natolik konfliktní, že brání svěření dítěte do střídavé péče; poté však musí soudy zvážit, který z rodičů je za nevhodnou komunikaci více zodpovědný, a své zjištění při rozhodování o péči a rozsahu styku zohlednit.
64. Odvolací soud v nyní projednávané věci bez dalšího dospěl k závěru, že rodiče nejsou schopni konstruktivního dialogu, na základě kterého by byly běžné náklady dcer v budoucnu obratem hrazeny. Podle Ústavního soudu ovšem pouhý odkaz na potenciální neshody ohledně konkrétního (technického) způsobu hrazení běžných nákladů (školného, obědů, léků atd.) nelze označit za "extrémně konfliktní" vzájemnou komunikaci rodičů, jež by bránila svěření dcer do střídavé péče. Otec při jednání přímo potvrdil, že je ochoten hradit polovinu nákladů běžných nákladů; nadto zmínil i konkrétní (technický) způsob hrazení nákladů na obědy ve školce prostřednictvím matky (viz bod 13 napadeného rozsudku). Odvolací soud to pominul, aniž by přesvědčivě vysvětlil, proč je právě otec za nevhodnou komunikaci primárně zodpovědný.
65. Skutečnost, že oba rodiče kupují dětem své vlastní oblečení, vysokou - a nepřekonatelnou - konfliktnost vztahu rodičů nezakládá. Obdobně nelze nevhodnost modelu střídavé péče odůvodnit tím, že z pohledu řádného hrazení běžných životních nákladů bude snazší, budou-li děti svěřeny do "výlučné" péče matky, zatímco otec bude povinen platit výživné, ze kterého následně matka bude schopna bez problémů hradit běžné náklady dětí (srov. poslední větu bodu 21 napadeného rozsudku).
66. Obdobně nedostatečné jsou podle Ústavního soudu i další důvody, které odvolací soud označil za překážku střídavé péče - nízký věk dětí a potřebu stabilního prostředí z důvodu jejich nástupu do školky (viz bod 22 napadeného rozsudku). Jak uvedl Ústavní soud v již zmiňovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 212/25: "právo rodiče na péči a výchovu dítěte a právo dítěte na rodičovskou péči a výchovu není časově limitováno na určité životní milníky dítěte, které mohou být toliko vodítkem. Naopak navykání na postupnou separaci od blízkých osob by dítě mělo primárně zažívat v rámci širší rodiny a připravovat se tím na socializaci do společnosti (tedy nikoli že předškolní zařízení připraví dítě na delší kontakt s nerezidentním rodičem)" (bod 33).
67. V tomto ohledu lze pouze přisvědčit původní argumentaci opatrovnického soudu, že střídavá péče nemůže pro nezletilé představovat natolik závažnou změnu, neboť děti byly na střídání prostředí mezi rodiči - bydlících ve stejné městské části - již zvyklé. Probíhal-li dosavadní styk nezletilých dcer s otcem dosud v poměru 18:12 (byť převážně o víkendu), není zřejmé, proč by nástup dcer do školky mohl být pro dcery natolik stresový, že by bez dalšího bránil výchozímu modelu střídavé péče.
68. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí dále nezohlednil, že z pohovoru kolizního opatrovníka s dětmi vyplynulo, že mají vstřícný vztah k oběma rodičům; nezabýval se ani potenciální "symbolickou" hodnotou formy (asymetrické) střídavé péče pro otce. Namísto toho svěřil děti do péče matky, aniž by předestřel, zda a případně za jakých konkrétních podmínek by v budoucnu byla změna na střídavou péči realizovatelná. Takový postup nelze - perspektivou výše uvedených obecných východisek - označit za ústavně konformní.
69. Shrnuto: Odvolací soud dostatečně neodůvodnil, proč není v nejlepším zájmu nezletilých, aby byly svěřeny do střídavé péče obou rodičů, čímž porušil základní právo stěžovatele na soudní ochranu ve spojení se základním právem na péči a výchovu dítěte.
VIII. Závěr
70. Lze uzavřít, že odvolací soud porušil základní právo stěžovatele na rovnost účastníků řízení ve spojení s jeho základními právy na tlumočníka a projednání jeho věci v jeho přítomnosti, protože se stěžovatelem jednal bez přítomnosti tlumočníka, aniž by jeho advokátce poskytl dostatečný prostor k tlumočení do francouzštiny poté, co advokátka výslovně namítala, že tlumočit nestačí. Odvolací soud dostatečně neodůvodnil, proč není v nejlepším zájmu nezletilých, aby byly svěřeny do střídavé péče obou rodičů, čímž porušil základní právo stěžovatele na soudní ochranu ve spojení se základním právem na péči a výchovu dítěte.
71. Na odvolacím soudu nyní bude, aby o odvolání rodičů rozhodl znovu v souladu se závěry tohoto nálezu, jakož i další závaznou judikaturou Ústavního soudu týkající se rozhodování o střídavé péči (viz čl. 89 odst. 2 Ústavy).
72. Protože odvolací soud porušil základní právo stěžovatele na rovnost účastníků řízení ve spojení s jeho základními právy na tlumočníka a projednání jeho věci v jeho přítomnosti podle čl. 37 odst. 3 a 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny a dále základní právo stěžovatele na soudní ochranu ve spojení se základním právem na péči a výchovu dítěte podle čl. 36 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 Listiny, Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil [§ 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
73. V části směřující proti výrokům II., III., IV., V. a VI. prvostupňovému rozsudku opatrovnického soudu Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Učinil tak z důvodu principu subsidiarity a minimalizace zásahů proto, že by bylo předčasné zabývat se úpravou výživného, bude-li odvolací soud znovu rozhodovat o meritu věci, tj. o formě péče rodičů, od níž se úprava výživného odvíjí.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 7. května 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu