57. Ústavní soud již dospěl k závěru, že právo stěžovatelky na náhradu nemajetkové újmy promlčené být nemůže. Bylo by proto nadbytečné zabývat se další argumentací stěžovatelky, proč její právo není promlčeno, včetně argumentace, že stát vznesl námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy či že promlčecí lhůta měla začít běžet až od právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o trestním dovolání.
58. Stěžovatelka dále formálně napadla i rozhodnutí městského soudu ve výroku III v části týkající se nároku na zaplacení 43 280 Kč za náklady vynaložené na překlad spisového materiálu. Stěžovatelka ovšem v ústavní stížnosti nevznesla žádnou argumentaci, proč považuje rozhodnutí o tomto nároku za neústavní, a ani Ústavní soud takový důvod neshledal. Nejvyšší soud poté odmítl dovolání v této části jako objektivně nepřípustné, neboť se týkalo peněžitého plnění nepřevyšujícího 50 000 Kč podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Ani proti tomu stěžovatelka nevznesla žádnou námitku a Ústavní soud žádné pochybení ústavní intenzity neshledal. V uvedených částech tak musí být ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
VII. Závěr
59. Podle obecných soudů se právo stěžovatelky na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním promlčelo. Šestiměsíční promlčecí lhůta k uplatnění tohoto práva totiž podle nich běžela již ode dne následujícího po dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího trestního soudu (tj. ode dne následujícího po dni pravomocného zproštění obžaloby), přestože toto rozhodnutí nebylo při vyhlášení nijak odůvodněno.
60. Ústavní soud dospěl k závěru, že promlčecí doba může v takovém případě začít běžet nejdříve dnem doručení písemného vyhotovení rozhodnutí trestního soudu. Stěžovatelka uplatnila své právo u soudu před uplynutím takto počítané promlčecí lhůty, k promlčení jejího práva tudíž nemohlo dojít. Obecné soudy tak porušily základní práva stěžovatelky na soudní ochranu a na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny.
61. Ústavní soud proto vyhověl ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podle § 82 odst. 3 písm. a) tohoto zákona napadená rozhodnutí zrušil v rozsahu, v němž se týkají zveřejnění omluvy na internetových stránkách a peněžité náhrady nemajetkové újmy v celkové částce 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Ústavní soud dále zrušil rozsudek městského soudu v nákladovém výroku, a to pro jeho akcesorickou povahu. V rozsahu kasačního zásahu Ústavního soudu bude řízení pokračovat před městským soudem, který je vázán právním názorem vysloveným v tomto nálezu (čl. 89 odst. 2 Ústavy). Výsledek tohoto řízení Ústavní soud nepředjímá.
62. Ve zbytku Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) tohoto zákona.
63. Ústavní soud vedlejší účastnici nepřiznal náhradu nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Učinil tak již s ohledem na výsledek řízení, v němž měla procesní úspěch stěžovatelka, nikoliv vedlejší účastnice.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 3. září 2025
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu