28. V době, kdy obecné soudy rozhodovaly o možnosti nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, měly obvodní soud a městský soud již delší čas k tomu, aby mohly posoudit možnosti nahrazení vazby jiným institutem. Tomu by měla odpovídat i kvalita odůvodnění rozhodnutí. Ústavní soud dovozuje ze znění a účelu zákona o soudnictví ve věcech mládeže, ve spojení s čl. 32 odst. 1 Listiny a čl. 37 písm. b) Úmluvy o právech dítěte povinnost orgánů činných v trestním řízení aplikovat u mladistvých obviněných vyšší standard pro odůvodnění nutnosti zajistit účel trestního řízení omezením osobní svobody ve formě vazby (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1816/13 ze dne 11. 7. 2013) a nemožnosti jejího nahrazení. Jak již bylo uvedeno výše, stává se řádné splnění této povinnosti navíc naléhavějším s plynutím času, který měly orgány činné v trestním řízení pro vyvrácení všech pochybností o potřebnosti vazby a pro zajištění ohrožených prvků účelu trestního řízení jiným pro základní práva a svobody obviněné osoby mírnějším způsobem. V době, kdy obvodní soud rozhodoval o návrhu na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, již měl k dispozici i stanovisko Probační a mediační služby ze dne 20. 1. 2025 (č. l. 90). Obsahovalo sdělení, že stěžovatel je vhodný k uložení náhrady vazby dohledem s opatřením elektronickým monitorovacím systémem a že má dobré rodinné zázemí. Obvodní soud v napadeném usnesení sp. zn. 16 Ntm 9201/2024 ze dne 27. 1. 2025 uvedl, že ani po zvážení zprávy Probační a mediační služby nebylo za uvedené důkazní situace možné nahradit vazební důvod § 67 písm. c) trestního řádu, když by stěžovatel nadále docházel do školy. Ústavní soud konstatuje, že úvahy obvodního soudu, postavené na tom, že u stěžovatele nelze nahradit vazbu podle § 67 písm. c) trestního řádu (vazba předstižná), když by stěžovatel v případě uložení dohledu a elektronické kontroly nadále docházel do školy, jsou v dané věci nedostatečné. Obvodní soud se nevypořádal s možností, že by stěžovatel nedocházel do školy, ale např. zůstával s elektronickým monitoringem v domě rodičů a studoval distančně. Obvodní soud pak v napadeném usnesení (zrekapitulovaném v bodě 3 tohoto usnesení) k nemožnosti nahrazení vazby dodal, že není známa motivace jednání, pro které je stěžovatel trestně stíhán, že není známo, zda netrpí nějakou duševní poruchou, jaký je jeho vztah k návykovým látkám, zda není osobou primárně agresivní, jakým způsobem jedná v zátěžových situacích a zda jeho agresivita neplyne z nějaké vnitřní frustrace, kterou si projevem agrese ventiluje. Takové konstatování sice naznačuje úvahy soudu, ale věcně přímo neuvádí, z jakého důvodu nebylo možno vazbu nahradit. Jak plyne z výše uvedených obecných principů, v případě rozhodování o vazbě mladistvých a (ne)možnosti jejího nahrazení institutem nahrazujícím vazbu, je povinností obecných soudů pečlivě vysvětlit důvody vedoucí k nutnosti držení mladistvého ve vazbě i mimořádnost okolností, které vedou nezbytnosti tohoto krajního opatření (srov. § 46 zákona o soudnictví ve věcech mládeže).
29. I když odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu trpí nedostatky, nedosahují dle názoru Ústavního soudu takového rozměru, že by jimi došlo k porušení stěžovatelových základních práv a svobod. V projednávané věci je totiž zásadní, že městský soud doplnil chybějící úvahy obvodního soudu a tím vady zhojil. Městský soud v rozhodnutí o stížnosti proti usnesení obvodního soudu ze dne 27. 1. 2025 dodal, že obava, že by mohl svou trestnou činnost opakovat, nesouvisí jen s jeho cestou či pobytem ve školském zařízení. Konstatoval, že projednávaná trestná činnost může být motivována agresivními sklony mladistvého, poruchou jeho osobnosti či duševní poruchou, která může event. i snižovat jeho ovládací schopnosti. Z tohoto pohledu pak podle městského soudu nebylo zřejmé, jak by vazbu mladistvého mohl účinně nahradit dohled probačního úředníka, který by se interakce mladistvého s okolím jistě neúčastnil - pouze by mladistvého event. za pomoci elektronického monitorovacího zařízení mohl sledovat, kde se aktuálně nachází a zda dodržuje případný doprovodný režim stanoveného dohledu, nikoliv však mu zabránit v opakování trestné činnosti. Odkázal tak fakticky na skutečnost, že ve stěžovatelově věci v době rozhodování soudů o napadených rozhodnutích dosud nebyla zajištěna zpráva znalců (obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie - dětská psychiatrie a psychiatrie, klinická psychologie, sexuologie dospělých i dětí a mládeže), přibraných opatřením policejního orgánu č. j. KRPA-387658-141/TČ-2024-000071 ze dne 6. 1. 2025 (č. l. 74 spisu obvodního soudu sp. zn. 16 Ntm 9201/2024). Je skutečností, že městský soud sice přímo na nutnost znaleckého zkoumání v odůvodnění neodkazuje, uvádí však alespoň, že stěžovatelova osobnost je nyní zkoumána (závěr odst. 7 usnesení městského soudu ze dne 27. 2. 2025). Pokud pro omezení osobní svobody jednotlivce relevantní a dostatečné důvody existují a tyto jsou dotčené osobě známy z předchozích vazebních rozhodnutí, nelze dovodit, že nedostatky odůvodnění konkrétního rozhodnutí poruší právo na osobní svobodu dotčené osoby (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1694/14 ze dne 28. 7. 2014, bod 43). Nakonec zrušení takového rozhodnutí Ústavním soudem, pokud by se zároveň domníval, že dříve uvedené vazební důvody, které nebyly nijak zpochybněny a jsou pro vazbu dostačující, by bylo zcela formálním aktem. Dotčený soud by totiž po kasaci svého rozhodnutí pouze vydal nové rozhodnutí, ve kterém by uvedl již známé a Ústavním soudem aprobované důvody (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1694/14 ze dne 28. 7. 2014). Lze tak uzavřít, že rozhodnutí městského soudu obsahuje dostatečné odůvodnění k tomu, proč nebylo možné účelu vazby dosáhnout jejím nahrazením dohledem probačního úředníka.
30. Se stěžovatelem lze souhlasit v tom, že z nálezu sp. zn. I. ÚS 2883/13 ze dne 21. 1. 2014 plyne, že jestliže je obviněný vzat do vazby výhradně z důvodů svědčících o nutnosti zajistit vyšetření jeho duševního stavu, jedná se o porušení čl. 8 odst. 5 Listiny. V samotném nálezu sp. zn. I. ÚS 2883/13 se však zároveň uvádí (současně viz též skutkové okolnosti tehdy řešené ústavní stížnosti - viz bod 3 odůvodnění nálezu sp. zn. I. ÚS 2883/13 - krajský soud podanou stížnost zamítl, když uvedl, že ani zpracováním posudku důvody vazby nepominuly, neboť stěžovatel mařil probíhající trestní stíhání i tím, že si nepřebíral poštu a stal se nekontaktním), že Ústavní soud "neoprávněný zásah do práv stěžovatele shledává především od časového okamžiku, kdy bylo (ve vazbě) dokončeno vyšetření jeho duševního stavu. Pokud by byl býval stěžovatel alespoň po takovémto vyšetření z vazby bezprostředně propuštěn, bylo by snad ještě možno zvažovat, zda se jedná o pochybení intenzity vyžadující zásah Ústavního soudu, kdy podmínky pro omezení osobní svobody stěžovatele po určitou dobu, byť pomocí jiného institutu trestního řádu (pozorování ve zdravotnickém ústavu), byly dány." (viz bod 25 nálezu sp. zn. I. ÚS 2883/13). Co je pro nyní projednávanou věc podstatné, v případu stěžovatele výše popsaná situace nastala. Stěžovatel byl bezprostředně po skončení znaleckého šetření (zpráva znalce na č. l. 17 spisu 1 Ntm 7501/2025 ze dne 18. 2. 2025) z vazby propuštěn usnesením obvodního soudu sp. zn. 1 Ntm 7501/2025 ze dne 21. 2. 2025.
31. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2025
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu