47. Civilní soudy v nyní projednávaném případě nezletilých stěžovatelů přesvědčivě nevysvětlily, proč v jejich věci o zanedbatelnou majetkovou hodnotu nejde. Ve svých rozhodnutích odkázaly především na riziko povinnosti hradit náklady řízení (podle § 140 odst. 1 o. s. ř.); takové mechanické odůvodnění není z pohledu smyslu a účelu § 898 odst. 1 o. z. a práva nezletilých na soudní ochranu přesvědčivé. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení o náhradě újmy způsobené při výkonu veřejné moci činil v případě stěžovatelů 2 000 Kč (položka 8a Sazebníku soudních poplatků). Civilní soudy nevysvětlily, proč uvedenou částku nelze ze subjektivního pohledu nezletilých a jejich matky považovat za zanedbatelnou. Obdobně odkaz na poplatek ve výši 14 000 Kč za potenciální dovolání nemohl být pro nalézací řízení relevantní.
48. Civilní soudy poukázaly na pravidlo, že neúspěšným žalobcům v řízeních podle zákona č. 82/1998 Sb. obvykle nebývá uložena povinnost k náhradě nákladů právního zastoupení státu, což vyplývá i z judikatury Ústavního soudu. Kupříkladu v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1145/11 Ústavní soud dospěl k závěru, že tam, kde k hájení svých zájmů je stát vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); učiní-li tak, není zpravidla vhodné mu uznat vzniklé náklady jako účelně vynaložené, vyjma situací, kdy je předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou orgánem státu, nebo jde o problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou či problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva či znalosti jazykové [nález sp. zn. IV. ÚS 1145/11 ze dne 6. 10. 2011 (N 176/63 SbNU 51)]. Soudy v napadených rozhodnutích nicméně konkrétně neuvedly, proč by nezletilým stěžovatelům v jejich případě mělo hrozit riziko "výjimečné" povinnosti k náhradě nákladů za zastoupení státu. Obdobně to platí ohledně potenciální povinnosti k náhradě nákladů řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže by je stěžovatelé způsobili svým zaviněním, nebo vznikly-li by náhodou, která se jim přihodila (§ 147 odst. 1 o. s. ř).
49. Odůvodnily-li soudy potřebu souhlasu s podáním žaloby obecným tvrzením, že nezletilí budou mít povinnost platit odměnu advokátce, nezohlednily konkrétní riziko, které jim skutečně hrozilo. Jak vyplývá z § 1 odst. 1 advokátního tarifu, odměna advokáta za poskytování právních služeb se zásadně řídí jeho smlouvou s klientem; není-li konkrétní smluvní ujednání postaveno na jisto, není ani zřejmé, jaká reálná újma by nezletilým mohla vůbec hrozit. Bylo-li nadto ve spise doloženo prohlášení zákonné zástupkyně, že případné náklady řízení ponese ze svého, z napadených rozhodnutí nevyplývá, proč by potenciální náklady zastoupení měly mít významné dopady do sféry nezletilých a proč by odpovědnost za podání žaloby neměla nést primárně jejich matka (v již popsaném smyslu § 898 o. z.; opět pod heslem: "méně státu, více rodiny").
50. Ohledně posouzení konkrétního rizika, které podání civilní žaloby pro nezletilého představuje, je vhodné odkázat na § 898 odst. 2 písm. b) o. z. (a contrario), který předjímá, že souhlasu soudu není vždy třeba k právnímu jednání, kterým dítě zcizuje nebo zatěžuje majetek v hodnotě nepřevyšující částku odpovídající stonásobku životního minima jednotlivce. Životní minimum jednotlivce v roce 2023 činilo cca 4 860 Kč (viz § 1 nařízení vlády č. 436/2022 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima); celková částka v uvedeném smyslu činila 486 000 Kč. Podle Ústavního soudu by bylo absurdní dospět k závěru, že souhlas soudu je třeba vyžadovat vždy v případech, ve kterých hrozí majetková újma v částce představující náklady řízení o žalobě podle čl. 82/1998 Sb., v nichž typicky náklady budou dosahovat výše v řádu maximálně desetitisíců.
51. Přesvědčivé konečně nejsou ani závěry civilních soudů, podle kterých vedle negativního zásahu do majetkové sféry nezletilých je dále významné, zda zákonní zástupci za nezletilé svévolně nebo zřejmě bezúspěšně neuplatňují práva či je nezužívají. Ústavní soud nepopírá své závazné závěry uvedené v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1162/23: Dítě se nesmí stát pouhým "vehiklem a beranidlem" k uspokojování potřeby žalovat ze strany zákonných zástupců dítěte. Zákonní zástupci nemohou za nezletilé děti svévolně nebo zřejmě bezúspěšně uplatňovat práva či je zneužívat. Šikanózní je žaloba, je-li zjevné, že důvodem jejího podání je činit žalovanému obtíže, aniž má žaloba sama nějakou naději na úspěch. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde též tehdy, existuje-li k dané věci ustálená judikatura a je zřejmé, že žaloba podle ní nemůže být úspěšná. Musí jít o zjevné případy bezúspěšného uplatňování práva či jeho zneužití, v nichž hrozí i vysoké riziko prohry a s tím spojená povinnost žalobce nahradit druhé straně náklady řízení (viz body 26-27 uvedeného nálezu).
52. Dovodily-li civilní soudy v případě stěžovatelů pouze obecně, že žádný jiný typ řízení než podle zákona č. 82/1998 Sb. není natolik náchylný, aby se dítě stalo pouhým prostředkem rodiče k uspokojování jeho potřeby žalovat stát, nevypovídá to nic o konkrétních poměrech nezletilých a jejich matky. Riziko, že matka nezletilé "unáší" do soudního řízení - nadto navzdory přesvědčení druhého rodiče - z napadených rozhodnutí ani z jiných okolností věci na první pohled nevyplývá. Ústavnímu soudu není známo, že by matka za stěžovatele podávala žaloby opakovaně, tím méně, že by jejich nynější žaloba byla zjevně šikanózní či abuzivní (zneužívající právo). Civilní soudy se proto i tímto rizikem měly zabývat individualizovaně, nikoliv pouze formalisticky a mechanicky. Kupříkladu při silné pochybností o postoji druhého rodiče civilní soudy měly stěžovatele nejprve vyzvat k doložení takového postoje, a až v případě přetrvávajících pochybností je odkázat na opatrovnický soud.
53. Shrnuto: Civilní soudy porušily základní právo nezletilých stěžovatelů na soudní ochranu, vyžadovaly-li automaticky souhlas opatrovnického soudu k podání žaloby, kterou se proti státu domáhali zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým opatrovnickým řízením. Civilní soudy (stejně jako správní soudy či Ústavní soud) mají v souladu se základním právem nezletilých na přístup k soudu povinnost hodnotit kritéria § 898 občanského zákoníku individuálně, podle konkrétních okolností případu. Vyžadování souhlasu opatrovnického soudu nelze odůvodnit obecným a mechanicky uplatňovaným závěrem, že podání jakékoli žaloby je neběžnou záležitostí, která může mít podstatné dopady do sféry nezletilého.
VIII. Obiter dictum
54. Nad rámec dosud uvedeného odůvodnění případu stěžovatelů je vhodné vyjádřit se k širšímu kontextu žalob, kterými se nezletilí proti státu domáhají zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým opatrovnickým řízením.
55. Ze zákonného a judikatorního vývoje v posledních letech vyplývá jasný trend posilující roli dětí v soudním řízení. V opatrovnických řízeních je dítě hlavním a "slabým" účastníkem, jehož nejlepší zájem mají soudy primárně chránit (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Takový trend ovšem pro nezletilé neznamená pouze vyšší míru ochrany ze strany státu, ale rovněž větší zátěž. Aby byl nejlepší zájem nezletilých v opatrovnických řízeních řádně zajištěn, nezletilí musí na jeho průběhu participovat, což nutně obnáší jejich "obtěžování" výslechy, nejrůznějšími interakcemi s orgány sociálně-právní ochrany dětí, vyšetřeními psychologů a podobně.
56. V tomto ohledu zásadně platí, že čím delší opatrovnické řízení je, tím větší je míra zatížení dítěte. Přímo řečeno: Děti nezatěžují jen jejich rodiče nerozumným a často sobeckým chováním v průběhu opatrovnického řízení, ale rovněž stát, který na druhou stranu často není schopen zajistit právo dítěte na bezprůtahové a efektivní řízení - znovu zdůrazněno - jehož hlavním účastníkem je dítě (nikoliv jeho rodiče).
57. Podle Ústavního soudu je uvedená východiska třeba zohlednit i při soudním rozhodování o žalobách nezletilých proti státu. Budou-li se nezletilí v budoucnu častěji domáhat spravedlivého zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé opatrovnické řízení, bude tento trend logickým vyústěním dlouhodobého posilování jejich pozice v soudních řízeních. Stát se v tomto smyslu nemůže "zbavovat odpovědnosti" za svoji rozhodující úlohu v opatrovnických věcech a klást nezletilým nepřiměřené procesní překážky k uplatnění jejich práv. Soudy mají povinnost posuzovat všechny procesní podmínky řízení - včetně otázek procesní způsobilosti a zastoupení zákonnými zástupci - v souladu s podstatou základního práva nezletilých na náhradu újmy způsobené státem ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny, s přihlédnutím k významu, který opatrovnická řízení v životě nezletilých mají.
IX. Závěr
58. Protože civilní soudy porušily základní právo obou stěžovatelů na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil [§ 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Na nalézacím soudu nyní bude, aby ve věcech stěžovatelů znovu zhodnotil, zda je k podání jejich žalob třeba vyžadovat souhlas soudu, respektive zda jsou naplněny zákonné podmínky § 898 občanského zákoníku v souladu se závěry tohoto nálezu.
59. Ústavní soud nevyhověl návrhu uložit Nejvyššímu soudu povinnost nahradit stěžovatelům náklady řízení před Ústavním soudem. Všichni účastníci a vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem si zásadně nesou své vlastní náklady (§ 62 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu); přiznání náhrady nákladů tohoto specifického řízení, které mimo jiné nepodléhá soudním poplatkům, je záležitostí ojedinělou a důvody k tomuto mimořádnému postupu Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Skutečnost, že rozhodnutím či jiným zásahem orgánu veřejné moci byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelů, důvodem pro takový postup není, neboť to je vůbec předpokladem procesního úspěchu. Z odůvodnění tohoto nálezu zároveň vyplývá, že civilní soudy postupovaly ve věci stěžovatelů podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. srpna 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu