58. S vyjádřením okresního soudu, že není možné nepečujícímu rodiči nařídit širší rozsah styku, lze souhlasit potud, pokud by takové řešení bylo v nejlepším zájmu nezletilých (např. že by při delším kontaktu hrozila nezletilým zdravotní rizika apod.) Ze skutkových zjištění v rámci řízení, ze kterého vzešla napadená rozhodnutí, nicméně vyplynulo, že jak nezletilí, tak i jejich otec by měli zájem o to, trávit spolu více času a o rozšiřování styku měli zájem (srov. bod 2 rozsudku krajského soudu).
59. Závěr obecných soudů, které zamítly stěžovatelčin návrh na změnu úpravy styku otce s nezletilými pouze na základě obecného argumentu, že povinnost státu zajistit právo dítěte na styk je však třeba chápat pouze jako vytvoření podmínek pro rodiče ke styku, tedy oprávnění se s nezletilými stýkat, nikoliv zajištění povinnosti ke styku, tak nemůže obstát. Obecné soudy byly naopak povinny posoudit stěžovatelčinu argumentaci a zhodnotit, zda návrh na rozšíření prázdninového styku nezletilých s otcem představuje úpravu poměrů nezletilých, která je v souladu s jejich nejlepším zájmem. Jejich postup tak mohl představovat porušení práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny.
60. Ústavní soud - po zvážení všech okolností a souvislostí - nicméně finálně dospěl k závěru, že přestože nebyla v řízení před obecnými soudy dostatečně akcentována povinnost nepečujícího rodiče stýkat se se svými nezletilými dětmi, a nedošlo k posouzení navrhovaného uspořádání rodinných vztahů s ohledem na nejlepší zájem nezletilých, že i přesto nepřistoupí k vyhovění návrhu stěžovatelky a ke kasaci rozhodnutí obecných soudů. V této věci totiž stěžovatelka nenamítala, že by bylo porušeno její právo na soudní ochranu, namítala porušení tohoto práva u nezletilých, aniž však měla právo za nezletilé podat ústavní stížnost (toto právo svědčilo koliznímu opatrovníkovi, který stížnost nepodal). Ve vztahu k nezletilým pak ke kasačnímu zásahu nepřistoupil s ohledem na skutkové okolnosti případu.
61. Ústavní soud zároveň apeluje na oba rodiče nezletilých, aby si uvědomili, že pro jejich děti bude nejpřínosnější, pokud najdou udržitelné řešení i za cenu kompromisů na obou stranách. Zahajování dalších soudní řízení děti poškozuje, jak ostatně vyplynulo z aktuálního vyjádření opatrovníka i nezletilých. Pokud totiž rodiče nejsou schopni a ochotni překonat vzájemnou nevraživost a nedbají zájmu vlastních dětí, není ani v moci státních orgánů, zejména soudů, nastolit uspořádání poměrů, které by mohlo být vyhovující.
62. Stěžovatelce nic nebrání, aby se obrátila na soud s návrhem na změnu rozsahu styku nebo péče, prokáže-li, že došlo ke změně poměrů. Každá taková změna zároveň musí být odůvodněna nejen zásadní změnou poměrů, ale též nejlepším zájmem nezletilých (srov. nález I. ÚS 2364/24 ze dne 5. 2. 2025). S jakoukoli pozdější změnou pak může být spojena i nová úprava výše výživného, pokud bude otec o nezletilé pečovat (např. v době prázdnin) ve větším rozsahu než doposud.
63. Ohledně nesouhlasu stěžovatelky s povinností hradit otci náklady odvolacího řízení Ústavní soud konstatuje, že v této části se ústavní stížnost týká, tzv. bagatelní věci, kde je přezkum Ústavního soudu výrazně omezen s výjimkou zcela extrémních pochybení soudů za mimořádných okolností, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, která vedou ke zřetelnému zásahu do základních práv stěžovatele (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025). Žádná taková pochybení však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
64. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost zamítl podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 21. května 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu