17. Žádné z uvedených pochybení však Ústavní soud v dané věci neshledal. Nejvyšší soud se nikterak relevantně neodchýlil od hodnocení důkazů a skutkových závěrů, nýbrž naopak vycházel ze skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem. V bodě 32 staršího z napadených usnesení Nejvyšší soud uvádí, že "podle obsahu podaného dovolání shledal, že nejvyšší státní zástupce v nyní posuzované věci nerozporuje skutková zjištění nalézacího soudu, nýbrž jeho hmotněprávní posouzení, když převážně namítá, že v popisu skutku tak, jak je uveden ve výrokové části rozhodnutí obvodního soudu a dále rozveden v odůvodnění tohoto rozsudku, jsou uvedeny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie (...)." Podstata rozhodnutí Nejvyššího soudu tak spočívá v odlišném právním závěru, zda zjištěné skutečnosti naplňují všechny znaky uvedeného deliktu. Toliko v části týkající se subjektivní stránky trestného činu Nejvyšší soud upozorňuje na to, že soudy nižších stupňů nikterak nereflektovaly důležité skutečnosti, které je nutné při hodnocení naplnění tohoto znaku zohlednit. Ani tím však nevybočil ze závěrů výše uvedené judikatury, neboť soud vyššího stupně je oprávněn upozornit na nedostatky v hodnocení důkazů. Ke stejnému závěru je nutné dospět i ohledně právního názoru Nejvyššího soudu, který se týkal možnosti webových stránek podněcovat někoho ke zneužívání návykové látky. I v této části poukazuje Nejvyšší soud na to, k jakým skutečnostem je třeba přihlédnout a jaká kritéria aplikovat. O nepřípustném přehodnocování nelze podle Ústavního soudu hovořit ani v otázce propojenosti obou webových stránek, na kterou upozornili stěžovatelé. O faktické (či technické) a personální propojenosti obou stránek totiž nebylo pochyb ani v řízení před soudy nižších stupňů. Spornou se však v dovolacím řízení stala otázka, nakolik je zjištěné propojení webů pro danou věc (i)relevantní, což představuje právní hodnocení.
18. Namítají-li stěžovatelé existenci tzv. extrémního rozporu, nemohl ani těmto námitkám Ústavní soud přisvědčit. Extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry soudů je dán tehdy, dovozují-li soudy z důkazů závěry, které z nich nelze dovodit při jakémkoliv jejich logickém výkladu. K ničemu takovému však v dané věci nedošlo. Stěžovatelé pouze předkládají jimi preferovanou hodnotící verzi. Ať již jde o hodnocení odposlechů, propojení obou webů, dostatečnost "varování" před zneužíváním návykových látek na webových stránkách nebo působení webu na průměrného zákazníka, nemohl Ústavní soud dospět k tomu, že by závěry obecných soudů byly v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů.
19. Stěžovatelům lze dát částečně za pravdu, že Nejvyšší soud pochybil, nevypořádal-li se výslovně s návrhem na předložení věci tzv. velkému senátu. Ani to však nemůže být podle Ústavního soudu důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí. Z kontextu obou napadených rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že otázkou kontinuity (nebo naopak rozporů uvnitř) judikatury se soud zabýval a dospěl k odůvodněnému a logickému závěru, že v jeho judikatuře žádný relevantní rozpor není. Jelikož obsahově nemůže Ústavní soud takovému závěru co vytknout, bylo by zrušení napadeného rozhodnutí pouze z důvodu absence explicitního vypořádání jedné námitky formalistickým postupem.
20. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelů, dospěl k závěru, že jde v části týkající se prvního stěžovatele o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V části týkající se druhého stěžovatele byla ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu