39. Platí přitom, že postup obecného soudu, kterým svévolně nepřizná uplatněný adhezní nárok, ač jsou pro to splněny zákonné podmínky, je porušením ústavně zaručeného práva oběti na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny (nález sp. zn. IV. ÚS 405/24 ze dne 4. 6. 2024) a v souvislosti s tím i porušením ústavně zaručených práv na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny a ochranu lidské důstojnosti a cti podle čl. 10 odst. 1 Listiny (srov. nález sp. zn. II. ÚS 297/22, bod 34, nález sp. zn. IV. ÚS 2637/23 ze dne 20. 3. 2024, bod 29). Plyne-li závažný zásah do lidské důstojnosti nebo osobní integrity ze samotné podstaty trestného činu, za který byl obžalovaný odsouzen, trestní soud je povinen přiznat poškozenému náhradu újmy alespoň za tuto újmu na jeho základních - resp. v terminologii občanského zákoníku přirozených - právech, a to i bez dalšího dokazování; to platí zejména u zvlášť zranitelných obětí (nález sp. zn. IV. ÚS 2118/24 ze dne 22. 1. 2025).
40. Výrokem III. napadeného usnesení Nejvyššího soudu (odkázáním poškozených, kteří byli zvláště zranitelnými obětmi, s jejich nárokem na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s jejich sexuálním zneužíváním v dětském věku, s jejich nároky do občanskoprávního řízení) byla porušena základní práva stěžovatelů na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení se zásahem do jejich práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny a ochranu lidské důstojnosti a cti podle čl. 10 odst. 1 Listiny.
41. Ústavní soud dodává, že námitku rozporu napadeného usnesení se zákazem překvapivých rozhodnutí Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou. Zákaz překvapivých rozhodnutí chrání právo skutkově a právně argumentovat. Ze spisu vedeného městským soudem je však zcela zřejmé, že stěžovatelé měli možnost se k dovolání vyjádřit (viz vyjádření zmocněnkyně poškozených k dovolání obviněného, č. l. 679).
42. Ústavní soud proto vyhověl ústavní stížnosti [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a výrok III. napadeného usnesení zrušil. Tím je vytvořen procesní prostor pro ochranu práv stěžovatelů uvnitř soustavy trestních soudů. S ohledem na výše uvedené závěry ve zbytku ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
43. Nyní bude úkolem Nejvyššího soudu, aby znovu v rozsahu zrušeného výroku rozhodl. Při svém rozhodování bude povinen vycházet ze závěrů vyjádřených v tomto nálezu (čl. 89 odst. 2 Ústavy) a své rozhodnutí bude povinen ústavně konformním způsobem odůvodnit. Při aplikaci § 265m odst. 2 trestního řádu za přiměřeného použití § 265 trestního řádu, bude Nejvyšší soud přihlížet k tomu, zda by konečným meritorním rozhodnutím nezhoršil právní postavení obviněného. Zároveň přihlédne k ochraně poškozeného před překvapivým soudním rozhodnutím ohledně výše nemajetkové újmy (např. závěrům nálezu sp. zn. I. ÚS 2003/24 ze dne 7. 11. 2024). Jeho povinností proto bude poskytnout stěžovatelům i vedlejšímu účastníkovi příležitost vyjádřit se k případnému odlišnému právnímu názoru dovolacího soudu, s respektem k závazkům plynoucím z práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 a práva na kontradiktornost řízení zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny a práva na rovnost účastníků řízení založeného čl. 37 odst. 3 Listiny.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 21. května 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu