43. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti částečně vyhověl, neboť shledal, že výrokem I napadeného rozsudku krajského soudu v rozsahu, jak upravil běžný styk stěžovatele (otce) a nezletilé vedlejší účastnice (dcery), bylo porušeno právo stěžovatele (otce) na péči o děti a jejich výchovu zaručené v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 Listiny a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
44. V tomto rozsahu Ústavní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil. V novém řízení bude krajský soud vázán ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy právními názory vyslovenými v tomto nálezu. Jeho povinností je rozhodnout znovu a rozhodnout o běžném styku otce s dcerou. V novém rozhodnutí musí pečlivě uvést, z jakých důkazů vycházel, jaká skutková zjištění učinil a jaké právní závěry dovodil, své rozhodnutí musí tedy řádně a srozumitelně odůvodnit a vyloučit tím jakékoliv úvahy o možnosti svévole soudního rozhodování. Ve zbytku ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou (§ 43 odst. 2 písm. a/ zákona o Ústavním soudu).
45. Ústavní stížnost proti rozsudku okresního soudu Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 4. prosince 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu