50. Ústavní soud se věnoval v nálezové judikatuře omezení kontaktu rodiče s dítětem během posledních šesti měsíců již opakovaně. Je zřejmé, že tato problematika nabývá na aktuálnosti a palčivosti zejména ve vztahu k vzorcům přemýšlení nad takto složitými rodinnými vztahy. Ústavní soud považuje za klíčové, aby problematika rodičovského odcizení jako nejzávažnější situace v rodinně-právních řízeních byla součástí jak vzdělávání napříč soudními a pomáhajícími profesemi, tak následné úzké a intenzivní interdisciplinární spolupráce mezi justicí, orgány sociálně-právní ochrany dětí a odborníky z oblasti práce s dítětem a rodičovským konfliktem. I to by mělo být součástí pozitivních závazků orgánů veřejné moci při ochraně práva na rodinný život.
51. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti zčásti vyhověl, neboť shledal, že při úpravě styku obecné soudu nedostály svým povinnostem a porušily práva stěžovatele na rodinný život a na péči o děti a jejich výchovu zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny ve spojení s právem na soudní ochranu zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny.
52. Ústavní soud proto napadená rozhodnutí v rozsahu, kterým rozhodovaly o styku otce s chlapcem [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a v akcesorických nákladových výrocích zrušil. Ústavní soud si je vědom, že výše výživného zásadně závisí na rozsahu styku, avšak v okolnostech konkrétní věci neshledal důvod zrušit rozhodnutí o výši výživného jen z tohoto důvodu, když samo o sobě ústavním deficitem netrpí. Došlo-li by novým rozhodnutím o styku k podstatné změně poměrů, může to být důvodem pro změnu úpravy výše výživného. Ve zbývající části ústavní stížnost odmítl dílem pro zjevnou neopodstatněnost [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], dílem pro nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona], a dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona].
53. Matka požádala o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem. Podle § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu si účastníci řízení zásadně vlastní náklady řízení hradí sami. Podle § 62 odst. 4 téhož zákona může v odůvodněných případech Ústavní soud podle výsledků řízení uložit některému z účastníků nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi nahradil jeho náklady řízení. V posuzované věci výsledek řízení (částečný úspěch stěžovatele) nevzdává důvod k tomu, aby matce byla přiznána náhrada nákladů řízení.
54. V novém řízení jsou obecné soudy vázány nálezem a jeho nosnými důvody. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nepředjímá, jak má obvodní soud, a případně pak městský soud rozhodnout. Musí však v souladu s výše shrnutými obecnými východisky rozhodnout o úpravě styku, za řádného plnění úkolů soudu při péči o nezletilé, a to i s přihlédnutím ke všem novým skutečnostem, které v důsledku plynutí času mohou vyjít najevo. Obvodní soud současně nesmí v této souvislosti pominout úvahu o potřebě zatímní úpravy styku po dobu řízení a případně o ní rozhodnout i bez návrhu. Pokud by se novým rozhodnutím o styku podstatně změnily poměry rozhodné pro úpravu výživného, může to být důvodem pro změnu úpravy výživného.
55. Závěrem Ústavní soud zdůrazňuje, že se plně ztotožňuje s opatrovníkem a připojuje se k apelu na srozumitelnost následného rozhodnutí a jeho vysvětlení dítěti. V neposlední řadě se Ústavní soud připojuje k doporučení opatrovníka, jak může otec postupně měnit komunikační styl s chlapcem a důvěru budovat, jakož i jaké kroky mají rodiče činit společně, poněvadž změna patrně nenastane samovolně, ale až intenzivnější spoluprací s odborníkem. Odpovědnost za výsledek leží poté především na rodičích, pakliže kroky, které mohou učinit soudy a orgán sociálně-právní ochrany dětí, nebudou dostatečné.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně 29. října 2025
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu