Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Veselého, proti rozhodnutím Krajského soudu v Praze "č. j. 18 Co 1/2023" a "č. j. 45 A 9/2014", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatele, kterým se domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze označených shora uvedeným způsobem.
2. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a shledal, že stěžovatelovo podání trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu).
3. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byl zastoupen advokátem. Povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) k zastupování v konkrétním řízení před Ústavním soudem. Takováto plná moc však k ústavní stížnosti přiložena nebyla, přestože již v minulosti byl stěžovatel na tento nedostatek opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jak je tomu v nyní posuzované věci, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
5. Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost pro vady, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, stejně jako v mnoha dalších věcech stěžovatele (srov. z poslední doby např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3473/24 ze dne 7. ledna 2025 či sp. zn. I. ÚS 86/25 ze dne 16. ledna 2025).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 29. ledna 2025
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka