46. Stěžovatel též navrhl, aby Ústavní soud zrušil všechna další rozhodnutí na adhezní výrok rozsudku městského soudu obsahově navazující, pozbyla-li vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, podkladu. Ústavní soud do některých nálezů pojal obdobně formulovaný výrok [srov. kupř. nález ze dne 16. 7. 2019 sp. zn. I. ÚS 448/19 (N 133/95 SbNU 116) či nález ze dne 10. 7. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1272/18 (N 123/90 SbNU 83). V nyní posuzované věci však stěžovatel předvídá, že jemu nepříznivé rozhodnutí soudu o odměně zmocněnce bude vydáno, tj. ani netvrdí, že takové rozhodnutí již vydáno bylo. S ohledem na výše uvedené závěry ve zbytku ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Stěžovateli přitom nic nebrání v tom, aby předjímané soudní rozhodnutí - bude-li vydáno - eventuálně napadl další ústavní stížností.
47. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť dospěl k závěru, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
48. S ohledem na to, že osobní a majetkové poměry stěžovatele odůvodňují postup podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a to rovněž s přihlédnutím k § 51a odst. 2 trestního řádu [podle kterého poškozený mladší než osmnáct let a zvlášť zranitelná oběť podle zákona o obětech trestných činů mají nárok, nejde-li o trestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně i bez splnění podmínek podle odst. 1; srov. nález ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 2842/20 (N 218/103 SbNU 239)], přiznal stěžovateli náhradu nákladů právního zastoupení, a to v rozsahu dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání ústavní stížnosti) - 6 200 Kč podle § 9 odst. 4 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, a paušální částky náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby 300 Kč podle § 13 odst. 4 téhož předpisu, v úhrnné částce 6 800 Kč, navýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy celkem 8 228 Kč. Odměna za úkon - podání repliky nebyla požadována. Ústavní soud ve svých rozhodnutích (srov. kupř. usnesení ze dne 6. 10. 2020 sp. zn. II. ÚS 2432/20 či ze dne 1. 12. 2020 sp. zn. III. ÚS 3274/20, bod 7.) opakovaně potvrdil, že první porada s klientem je součástí přípravy a převzetí zastoupení a protože tento úkon byl již uhrazen jakožto součást přípravy a převzetí zastoupení, stěžovatel se domáhá duplicitního uhrazení. Délka a časová náročnost úkonu právní služby přípravy a převzetí zastoupení není nijak limitována. Nelze proto přisvědčit stěžovateli (resp. jeho právní zástupkyni), že převzetí věci a porada s klientem delší než jedna hodina jsou dva úkony právní služby.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. září 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu