50. Na podstatě problému řešeného tímto nálezem to ale nic nemění: stěžovatelka se práva dědit sice ani podle Ústavního soudu nemohla úspěšně domáhat s tímto argumentem. Jak Ústavní soud shrnul výše, vznesla ale argumenty jiné, které Nejvyšší soud nevzal adekvátně v potaz. Tím porušil stěžovatelčino právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, konkrétně přístup k soudní ochraně dědického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka v důsledku napadeného usnesení Nejvyššího soudu a jeho výkladu zůstala bez efektivní soudní ochrany svého základního práva.
51. Ústavní soud dodává, že tvrzeným opomenutím návrhu OSA na dodatečné projednání pozůstalosti se nezabýval. Jednak to nebylo podstatné pro posouzení, zda byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Jednak tento postup stěžovatelka výslovně nenapadla a neidentifikovala ho jako tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv.
VI. Závěr
61. Ústavní soud shrnuje, že stěžovatelka se v důsledku napadených rozhodnutí ocitla v situaci, v níž nemá možnost se svého tvrzeného dědického práva k majetkovým autorským právům domoci. Jde o důsledek několika zákonných procesních pravidel a jejich výkladu zastávaného obecnými soudy. Nejvyšší soud proto bude muset po nynějším nálezu nalézt účinnou cestu k efektivní soudní ochraně tak, aby stěžovatelka mohla v soudním řízení tvrdit hodnotu majetkových autorských práv a mohla se účinně domáhat svého tvrzeného dědického práva. Zda půjde o dříve naznačovaný extenzivní výklad § 192 zákona o zvláštních řízeních soudních, a stěžovatelka tak zvolila správnou cestu dodatečného projednání pozůstalosti, nebo najde pro tyto situace i pro stěžovatelku samotnou Nejvyšší soud jiný vhodný způsob, zůstává na posouzení Nejvyššího soudu. Ústavní soud nevylučuje, že na konci (ať už jakkoliv procesně zarámovaného) řízení bude závěr o nepatrné hodnotě majetkových autorských práv, která tak zůstanou po právu vydána vedlejší účastnici. Podstatné ale je, aby takový procesní postup stěžovatelka mohla vůbec využít a hodnota majetkových autorských práv mohla být na základě jejích tvrzení zkoumána i přes prvotní nesprávný závěr o jejich neocenění.
62. Ústavní soud tedy uzavírá, že vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky a napadené usnesení Nejvyššího soudu zrušil podle § 82 odst. 2 písm. a) a § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ve zbytku ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud takto rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 21. října 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu