Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. Drahomíry Elišky Kovaříkové MBA, zastoupené advokátem JUDr. Vojtěchem Filipem, sídlem Čéčova 11, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 316/2026-225 ze dne 18. 3. 2026 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 30 C 4/2026-203 ze dne 9. 1. 2026, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a ENOLA a.s. v likvidaci, sídlem Svornosti 914/29, Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy porušily její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a navrhuje jejich rozhodnutí zrušit. Stěžovatelka nesouhlasí s předběžným opatřením, které nařídil napadeným usnesením okresní soud a krajský soud ho potvrdil. Předběžným opatřením soud stěžovatelce zakázal nakládat s několika pozemky. Vedlejší účastnice se v řízení domáhá určení, že je vlastnicí těchto pozemků, protože kupní smlouva, kterou se stěžovatelkou uzavřel tehdejší předseda správní rady vedlejší účastnice, je absolutně neplatná. Důvody neplatnosti zakládá na tom, že kupní cena pozemků sjednaná v kupní smlouvě byla mnohem nižší než skutečná hodnota pozemků podle znaleckých posudků a že stěžovatelka a tehdejší předseda správní rady mají dlouhodobě blízký vztah. Smlouva proto podle vedlejší účastnice zjevně odporuje dobrým mravům a obchází zákon.
2. Krajský soud stěžovatelku nesprávně poučil, že může podat dovolání, ačkoliv proti usnesení o předběžném opatření není dovolání ze zákona přípustné [§ 238 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu]. Stěžovatelka z procesní opatrnosti dovolání podala. Ústavní soud z portálu infosoud.gov.cz zjistil, že Nejvyšší soud dovolání usnesením sp. zn. 0 Cdo 1323/2026 ze dne 26. 8. 2026 odmítl. V době rozhodování Ústavního soudu tedy už bylo řízení před Nejvyšším soudem skončeno a projednání ústavní stížnosti stěžovatelky nic nebránilo.
3. Po posouzení ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí však Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelčin návrh je zjevně neopodstatněný.
4. Ústavní soud k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přitom přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Z jeho ustálené judikatury plyne, že zpravidla nezasahuje do rozhodování o předběžných opatřeních, jelikož jde o rozhodnutí, která se práv a povinností účastníků nedotýkají konečným způsobem, není jimi prejudikován konečný výsledek sporu a nepředpokládá se zásah takové intenzity, aby mohl porušení ústavně zaručených základních práv způsobit (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 1097/22, body 3-5 a tam citovaná judikatura).
5. Ústavní stížnosti směřující proti předběžným opatřením v civilních věcech tak Ústavní soud podrobuje pouze omezenému testu ústavnosti, ve kterém zkoumá, zda (1) předběžné opatření mělo zákonný podklad, (2) bylo vydáno příslušným orgánem a (3) není projevem svévole (viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 802/19, bod 14; a II. ÚS 3524/19, bod 13).
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nezpochybňuje první dva kroky testu a nic nenasvědčuje tomu, že by okresní soud neměl k nařízení předběžného opatření zákonný podklad či že by nebyl příslušný. Stěžovatelka však tvrdí, že napadená rozhodnutí jsou projevem svévole.
7. Podle Ústavního soudu však projevem svévole nejsou. Obecné soudy na návrh vedlejší účastnice předběžné opatření nařídily, protože podle nich existuje obava, že by další nakládání s pozemky mohlo zmařit účel celého řízení. Své rozhodnutí založily na listinách, které doložila vedlejší účastnice - zejména na znaleckých posudcích a na smlouvě z prosince 2025 o zajištění dluhu zřízením zástavního práva k podstatné části dotčených pozemků, uzavřené stěžovatelkou. Krajský soud stěžovatelce také vysvětlil, proč legitimní zájem na vydání předběžného opatření v testu přiměřenosti převažuje nad újmou, které stěžovatelka nařízením předběžného opatření čelí (bod 10 usnesení krajského soudu). Prokázání klíčových tvrzení, které stěžovatelka zpochybňuje, bude předmětem dokazování v řízení ve věci samé. Rozhodnutí obecných soudů jsou podle Ústavního soudu tudíž dostatečně odůvodněna a nevykazují znaky svévole.
8. Ústavní soud proto stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu