Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti P. V., zastoupeného JUDr. Pavlou Plašilovou, advokátkou, sídlem Jakubská 1, Brno, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 21. 4. 2026 č. j. 1 VZN 212/2026-4, vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 5. 2. 2026 č. j. 4 KZN 180/2025-35 a vyrozumění Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Brno, ze dne 4. 12. 2025 č. j. Gl-4550-9/ČJ-2025-842070-K, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Krajského státního zastupitelství v Brně a Generální inspekce bezpečnostních sborů jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Vymezení věci a shrnutí předchozího průběhu řízení
1. Stěžovatel je soudcem okresního soudu. Ústavní stížností se domáhá ochrany svého práva na účinné vyšetřování jednání justiční stráže Okresního soudu ve Vyškově, která podle stěžovatele na základě nezákonného příkazu místopředsedy okresního soudu a ředitelky správy soudu protiprávně sledovala příchod do budovy soudu a odchodu z ní u něj a jeho manželky (rovněž soudkyně okresního soudu). Stěžovatel má za to, že byl společně se svojí manželkou v srpnu a v září 2025 skrytě monitorován kamerovým systémem a jejich příchody/odchody z budovy zaznamenávali příslušníci místní justiční stráže. Tyto informace pak podle stěžovatele justiční stráž nezákonně zprostředkovala místopředsedovi soudu.
2. Stěžovatel podal na konci října 2025 trestní oznámení ke Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS), která podání odložila, protože z provedeného šetření nevyplynulo žádné podezření ze spáchání trestného činu ani jiného protiprávního jednání příslušníků Vězeňské služby ČR (ani jejích zaměstnanců). Stěžovatel podal proti postupu a vyrozumění GIBS podnět k přezkumu ke Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, jež podnět jako nedůvodný odložilo. Podnět k výkonu dohledu následně jako nedůvodný odložilo také Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, jelikož nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu.
3. Stěžovatel namítá, že napadenými vyrozuměními bylo porušeno jeho právo na účinné vyšetřování vyplývající z čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listina), a to ve vazbě na porušení práv stěžovatele podle čl. 4 odst. 4, čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 až 3 Listiny. Navrhuje proto vyrozumění zrušit.
II. Posouzení Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti i napadená vyrozumění a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Povinnost provést účinné vyšetřování lze z ústavněprávního hlediska vyžadovat především v případech újmy ohrožující či poškozující zpravidla nenahraditelné individuální zájmy. Plná povinnost provést účinné vyšetřování orgány veřejné moci existuje zejména u zásahů do práva na život [čl. 6 Listiny a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva)], zákazu mučení a jiného špatného zacházení (čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy) a zákazu nucených prací (čl. 9 Listiny a čl. 4 Úmluvy) (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 3626/13, bod 23, a IV. ÚS 3248/24, bod 30). Povinnost účinného vyšetřování se však může vztahovat i na intenzivní zásahy do práva na soukromí, resp. fyzické integrity jednotlivce (čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy). Netýká se však účinného vyšetřování jakéhokoliv trestného činu, ale pouze těch nejzávažnějších, které jsou svými dopady srovnatelné se zásahem do práva na život či zákazu mučení a jiného špatného zacházení. Typicky jde o zvlášť závažné zásahy do osobní integrity poškozeného (srov. nález sp. zn. III. ÚS 3006/21, body 28?29).
6. Vznik povinnosti provést účinné vyšetřování je podmíněn vznesením hájitelného tvrzení o tom, že stěžovatel byl podroben tzv. špatnému zacházení, resp. že mu byla způsobena jiná velmi závažná újma na poli výše uvedených lidských práv. Újma, která může dát vzniknout povinnosti provést účinné vyšetřování, musí tedy dosahovat určitého minimálního stupně závažnosti (srov. vedle shora citovaných nálezů Ústavního soudu i rozsudek ESLP ve věcech B. V. a ostatní proti Chorvatsku, č. 38435/13, bod 151, a tam citovanou judikaturu).
7. V nyní projednávaném případě nebyl tento požadavek splněn. Přestože si je stěžovatel povinnosti vznést hájitelné tvrzení o velmi závažném porušení výše uvedených základních práv vědom, netvrdí, jaká konkrétní velmi závažná újma mu tvrzeným trestným činem měla vzniknout. Zmiňuje pouze, že popsaným monitorováním došlo k výraznému zásahu do jeho práva a práva jeho manželky na ochranu osobnosti a ke vzniku nemajetkové újmy. To jsou však pouze povšechná tvrzení. Samotný zásah do práva na ochranu osobnosti ani vznik nemajetkové újmy právo na účinné vyšetřování nezakládá. Na tom nemůže nic změnit ani argument stěžovatele, že věc má značný přesah, neboť byli se svou manželkou jako soudci - ústavní činitelé sledováni ozbrojenou složkou státu.
8. Ústavní soud tedy shrnuje, že stěžovatel nesplnil podmínku vznesení hájitelného tvrzení o zásahu do jeho základních práv, který by dosahoval minimálního prahu závažnosti. Právo na účinné vyšetřování tedy nemohlo být napadenými vyrozuměními porušeno, protože stěžovateli v nynější věci nesvědčí.
9. Ústavní soud tak uzavírá, že namítané porušení základních práv stěžovatele neshledal. Stížnost proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu