Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného Mgr. Magdalenou Rudolfovou, advokátkou se sídlem Zátkovo nábřeží 448/7, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 526/2026-676 ze dne 30. 3. 2026, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 725/2025-597 ze dne 28. 8. 2025 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 35 C 324/2016-572 ze dne 17. 1. 2025, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a České podnikatelské pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Vedlejší účastnice se po stěžovateli domáhala regresní náhrady nákladů léčení poškozené, a to podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Stěžovatel dne 17. 9. 2015 řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu a srazil poškozenou jedoucí na kole, které způsobil mnohočetná zranění, za což byl pravomocně uznán vinným z trestného činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Okresní soud v Českých Budějovicích žalobě vyhověl a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 952 624 Kč s příslušenstvím.
2. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud nepřisvědčil námitkám stěžovatele, že nalézací soud nedostatečně zhodnotil skutkový stav a nezabýval se možným spoluzaviněním poškozené.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu brojil stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. Soud shledal, že námitky stěžovatele směřují vůči skutkovým zjištěním soudů, která nejsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Odvolací soud řádně a podrobně vyložil, na základě jakých závěrů dovodil průběh nehody, a podrobně se zabýval též způsobem jízdy poškozené a jejího možného spoluzavinění.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy porušily jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jelikož neposoudily míru spoluzavinění poškozené, ani nevzaly v úvahu likvidační dopady rozhodnutí na stěžovatele a jeho rodinu. Podle stěžovatele soudy opomenuly vzít v potaz, že poškozená vjela do místa střetu z vedlejší silnice. Rovněž nepřípustně zamítly návrh stěžovatele na doplnění znaleckého posudku, čímž řízení zatížily vadou opomenutého důkazu. Obecné soudy rovněž překročily předmět řízení, když vedlejší účastnici přiznaly náhradu za léčení zranění výslovně neuvedených v trestním příkazu (kterým byl stěžovatel uznán vinným).
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti musí být stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Nad rámec toho Ústavní soud ve stručnosti uvádí následující.
6. Jak již stěžovatele upozornil Nejvyšší soud, jeho námitky směřují zejména proti zjištěnému skutkovému stavu. Přehodnocování skutkových zjištění však Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší. Výjimku představují situace tzv. extrémních rozporů; k ničemu takovému však v posuzovaném případě zjevně nedošlo.
7. Stěžovateli nelze přisvědčit v tom, že by se obecné soudy případným spoluzaviněním poškozené nezabývaly. Napadená rozhodnutí důkladně osvětlují, že poškozená není za nehodu spoluodpovědná (viz body 14 a 15 rozsudku krajského soudu a bod 12 rozsudku okresního soudu). Soudy se rovněž dostatečně vypořádaly s tím, proč nevyhověly návrhu na doplnění znaleckého posudku (viz bod 16 rozsudku krajského soudu). V tomto směru tedy nejde o protiústavně opomenutý důkaz, ale o důkaz, jehož nadbytečnost byla řádně odůvodněna. Konečně také námitka stěžovatele o údajném překročení předmětu řízení byla již obecnými soudy vyvrácena (srov. bod 16 rozsudku krajského soudu). Není navíc jasné, z čeho stěžovatel dovozuje povinnost soudů vyjmenovat všechna zranění poškozené - předmět řízení není určen zraněními poškozené, ale tím, jaké prostředky byly v rámci léčby vynaloženy.
8. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu