Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti A. M., zastoupeného Mgr. Jiřím Neubauerem, sídlem Hlinky 505/118, Brno, proti příkazu k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 1 Nt 3/2026 ze dne 25. května 2026 a proti postupu Policie České republiky spočívajícímu v provedení domovní prohlídky, za účasti Okresního soudu Brno-venkov a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Brno-venkov, oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství Brno-venkov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor s tvrzením, že jím došlo k porušení stěžovatelova práva na soukromí dle čl. 7 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny a práva na soudní ochranu ve spojením s právem na obhajobu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel také navrhuje, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování stěžovatelových práv, přikázal jí obnovit stav před porušením a uložil jí povinnost vrátit stěžovateli finanční hotovost odňatou během domovní prohlídky.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 1 Nt 3/2026 a vyšetřovacího spisu sp. zn. KRPB-85010/TČ-2026-060371, Okresní státní zastupitelství Brno-venkov podalo na základě podnětu policejního orgánu návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce dále specifikovaného bytu (a přináležejících prostor) a přilehlé garáže, a to v souvislosti s trestním řízením vedeným pro podezření ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku. Dle šetření policejního orgánu má být pachatelem stěžovatel, který distribuuje pervitin v pronajatém bytě, jehož se má prohlídka týkat. Jak státní zástupce v návrhu uvedl, policejní orgán měl zjistit, že stěžovatel v jednom případě prodal pervitin za 20 000 Kč, když distribuce pervitinu byla zjištěna i od anonymního podatele, který uvedl, že na dané adrese dochází k distribuci pervitinu. Šetřením okolo domu pak bylo podle státního zástupce zjištěno, že k distribuci má docházet tak, že odběratelé vždy přijdou k domu, kdy jim muž z horního podlaží něco hodí a osoby následně odcházejí. Podle státního zástupce je tak důvodné podezření, že se v uvedených prostorách mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení (např. metamfetamin, předměty související s jeho distribucí, výnosy z trestné činnosti a další).
3. Okresní soud Brno-venkov napadeným příkazem nařídil domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor a pozemků, a to daného bytu a veškerých prostor k bytu přináležejících a garáže. Podle okresního soudu byl návrh důvodný, neboť úkony trestního řízení a popsaná podezření z páchání trestné činnosti byly doloženy úředními záznamy, výstupy z užitých operativně pátracích prostředků, výstupy z ETR, evidence Rejstříku trestů a evidence přestupků. Získané informace se přitom okresnímu soudu jevily jako relevantní, a na základě dosavadního šetření tak bylo dáno důvodné podezření, že se v uvedených prostorách nacházejí věci důležité pro trestní řízení. Okresní soud se dále zabýval neodkladností a neopakovatelností prohlídky.
4. Dne 16. 6. 2026 byla na základě napadeného příkazu provedena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor, při níž byly podle policejního orgánu nalezeny věci související s výrobou a distribucí pervitinu (např. injekční stříkačky s obsahem pervitinu) a cca 300 000 Kč v hotovosti. Téhož dne policejní orgán zahájil stěžovatelovo trestního stíhání.
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadený příkaz odkazuje na blíže nespecifikované úřední záznamy, operativní poznatky a další výstupy policejního orgánu, ačkoliv žádný z těchto podkladů nebyl součástí spisového materiálu; stěžovatel tvrdí, že některé dokumenty - jako anonymní oznámení a úřední záznam policie ze dne 6. 5. 2026 - byly do spisu zařazeny až s odstupem po vydání příkazu, neboť den po prohlídce do spisů nahlížel a ve spise nebyly. Stěžovatel tak nemůže ověřit, z jakých konkrétních skutečností soud vycházel, zda deklarované podklady vůbec existovaly, jaký byl jejich obsah a zda mohly odůvodnit provedení prohlídky. Za neurčitý stěžovatel považuje i návrh na vydání příkazu a související podnět policejního orgánu, ani ty totiž nespecifikují žádný konkrétní důkazní materiál, který by v nich obsažená tvrzení objektivně podporoval. Podle stěžovatele tak nebyly splněny požadavky nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2024/15 ze dne 15. 12. 2015 (N 215/79 SbNU 461), podle něhož nestačí odbýt povinnost odůvodnit domovní prohlídku odkazem na obsah spisu apod. V důsledku tohoto postupu orgánů činných v trestním řízení, který stěžovatel považuje za tzv. fishing expedition, byl stěžovateli znemožněn řádný výkon obhajoby.
6. Okresní soud Brno-venkov ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že napadený příkaz odpovídá požadavkům nálezu sp. zn. I. ÚS 2024/15, neboť jsou z něj seznatelné důvody podezření ze spáchání prověřované trestné činnosti i úvahy vedoucí k závěru, že se v označených prostorách mohou nacházet věci významné pro trestní řízení. Podle okresního soudu nelze požadavek řádného odůvodnění příkazu vykládat tak, že by soud byl povinen uvést všechny konkrétní poznatky obsažené ve vyšetřovacím spise, pokud by takový postup mohl zmařit účel zamýšleného úkonu a trestního řízení.
7. Stěžovatel v replice setrval na názoru, že příkaz je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, neboť odůvodnění je fakticky odkazem na obsah spisu, se kterým stěžovatel nemohl být seznámen. Nejde přitom jen o formální absenci určité formulace, stěžovatel jako adresát příkazu neměl přístup k dokumentům, na něž příkaz toliko obecně odkazoval, a z písemného vyhotovení příkazu nebyl schopen zjistit konkrétní skutkový základ zásahu do svého obydlí. V příkazu nebyly specifikovány ani věci důležité pro trestní řízení.
8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Při přezkumu zásahu do práv osob dotčených domovními prohlídkami v přípravné fázi trestního řízení Ústavní soud neposuzuje zákonnost dílčích procesních úkonů izolovaně, nýbrž zohledňuje průběh celého trestního řízení (usnesení sp. zn. II. ÚS 1214/24 ze dne 20. 5. 2024). Ústavní soud přezkoumává, zda orgány činné v trestním řízení řádně prověřily podezření ze spáchání trestného činu a podle výsledků této činnosti zvážily nezbytnost provedení domovní prohlídky. Závěr o jejím provedení musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014 (N 76/73 SbNU 351)]. Tak tomu v této věci bylo, neboť potřebu provedení prohlídky shledal policejní orgán, s nímž se následně ztotožnil státní zástupce a posléze i soud.
10. Při nařizování domovní prohlídky musí být zřejmé, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přičemž z hlediska práva na obhajobu by soud měl alespoň v obecné rovině popsat druh důkazů - svědecké výpovědi, analýza odposlechů apod. - které podezření z trestné činnosti podporují (usnesení sp. zn. IV. ÚS 1263/19 ze dne 16. 6. 2020); soud také musí zvážit přiměřenost provedení prohlídky a jeho nezbytnost ve vztahu k cíli trestního řízení [srov. nález sp. zn. III. ÚS 905/13 ze dne 7. 6. 2016 (N 102/81 SbNU 629); bod 25]. Je-li prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud rovněž odůvodnit nezbytnost této její povahy [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2787/13 ze dne 28. 11. 2013 (N 205/71 SbNU 417)].
11. Ústavní soud ve své judikatuře zároveň vychází z toho, že soud je obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení (cit. usnesení sp. zn. II. ÚS 1214/24). Nadměrná formalizace počáteční fáze trestního řízení by navíc mohla bránit jeho efektivnímu vedení. Proto absence podrobného odůvodnění bez dalšího neznamená, že by napadený příkaz byl vadný, lze-li při jeho následné kontrole a po zvážení všech souvislostí ověřit naplnění zákonných důvodů pro nařízení daného úkonu [viz nález sp. zn. I. ÚS 4183/12 ze dne 24. 7. 2013 (N 131/70 SbNU 211); bod 21]. Je-li předložen procesně i obsahově bezvadný návrh a z příkazu je zřejmé, že se s ním soudce vypořádal, není odkaz soudce na podrobnou argumentaci návrhu, z níž vyvodil svůj závěr o důvodnosti příkazu, porušením základních práv (usnesení sp. zn. III. ÚS 1496/25 ze dne 15. 1. 2026).
12. Stěžovateli je možno dát zapravdu v tom, že napadený příkaz je v některých ohledech stručný, přičemž neobsahuje podrobné informace o konkrétních postupech a výstupech dosavadního trestního řízení. To však dle názoru Ústavního soudu příkaz neústavním v této věci při zvážení všech okolností nečiní. Okresní soud v příkazu vysvětlil, že orgány činné v trestním řízení stěžovatele podezřívají, že v bytě, který má být předmětem prohlídky, distribuuje metamfetamin-pervitin, a popsal (druhově), o co to orgány činné v trestním řízení opírají (v zásadě tedy, že se na to přišlo operativně pátracími metodami, jak soudu vysvětlil státní zástupce); okresní soud se také zabýval tím, zda jsou podklady dostatečné a zda se dosud získané informace jeví z hlediska nařízení prohlídky jako relevantní (koneckonců stěžovatel při zahájení prohlídky uvedl, že rozumí důvodům, pro které je prováděna). Odkaz stěžovatele na nález sp. zn. I. ÚS 2024/15 není zcela případný, v tehdejší věci soud podezření, že tehdejší stěžovatelka může být pachatelem, dovodil toliko na základě "celkem přesvědčivých dosavadních výsledků řízení", tedy ani druhově (srov. cit. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1263/19) nevymezil, o co se podezření (které se ostatně ani prohlídkou nepotvrdilo) opírá.
13. Jde-li o vymezení věcí, Ústavní soud souhlasí, že v samotném odůvodnění soudu jsou na první pohled vymezeny příliš široce, k příkazu je ale nutno přistupovat jako k celku (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1550/23) včetně v něm obsažené rekapitulace návrhu státního zástupce, z něhož soud vycházel, když má jít o věci (důkazní prostředky), jak soud zopakoval, potvrzující výrobu metamfetaminu; v samotném návrhu jsou tyto věci specifikovány ještě podrobněji, když příkaz samozřejmě nelze chápat jako rozšíření okruhu věcí mimo tento rámec (stěžovatel ostatně ani neuvádí, že by policejní orgán v tomto směru během prohlídky postupoval jakkoliv nepřiměřeně). Jak uvedl Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2160/26 ze dne 12. 8. 2026, v příkazu k domovní prohlídce nemusí být konkrétně přesně specifikovány všechny věci důležité pro trestní řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky; z hlediska požadavků trestního řádu a ústavního pořádku postačuje následná konkretizace těchto věcí v pořízeném protokolu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést jen určité kategorie věcí, resp. důkazů.
14. Nelze se stěžovatelem naopak souhlasit, že by zde docházelo k tzv. rybaření. Z vyžádaných spisů je zřejmé, že orgány činné v trestním řízení měly k dispozici anonymní oznámení, podle něhož v daném bytě dochází k prodeji a distribuci pervitinu, přičemž se nespokojily toliko s tímto oznámením (které podpořilo dříve získané poznatky), nýbrž učinily další poznatky prostřednictvím operativně pátracích prostředků. Ve výsledku pak státní zástupce v návrhu na nařízení prohlídky popisuje konkrétní částky týkající se distribuce pervitinu i možný modus operandi. Je pravda, že soud v příkaze do těchto podrobností nešel (k tomu viz výše), ale rozhodně nelze tvrdit, že by orgány činné v trestním řízení neměly pro domovní prohlídku podklady. Na tom nic nemění, že uvedené poznatky neměly žádný "hmotný výstup" (fotografie apod.), případně že byly zachyceny jen ve formě úředního záznamu.
15. Jde-li o stěžovatelovy výhrady k vedení spisu, Ústavní soud podotýká, že vyšetřovací spis obsahuje úřední záznamy (s odpovídajícím číslem dokumentu) i anonymní oznámení (na které ovšem soud v příkazu neodkázal), z jejichž datace plyne, že je orgány činné v trestním řízení měly k dispozici již v době vydání napadeného příkazu (k dispozici pak byly i stěžovateli, byť dle stěžovatele se zpožděním, který tak i při jejich znalosti mohl připravit odpovídající argumentaci ústavní stížnosti).
16. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu