Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Romana Macháčka, zastoupeného Mgr. Karlem Tománkem, advokátem, sídlem Sokolská 505, Čerčany, proti výroku III, IV a V rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2026 č. j. 70 Co 144/2024-1110, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) Věry Mixové, 2) Ing. Petra Noska, 3) PhDr. Evy Obršlíkové Procházkové, 4) Ing. Michaely Chovánkové a 5) Mgr. Emy Hrouzkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví označených výroků rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") pro tvrzené porušení svých práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 7. 2. 2024 č. j. 39 C 195/2020-630, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 2. 2024 č. j. 39 C 195/2020-665, zrušil podílové spoluvlastnictví stěžovatele (výrok I) a vedlejších účastníků ke specifikovanému pozemku a tento pozemek přikázal do podílového spoluvlastnictví vedlejších účastníků v určených poměrech (výrok II) a vedlejším účastníkům uložil povinnost zaplatit stěžovateli vyrovnávací podíl (výrok III).
3. K odvolání stěžovatele krajský soud rozhodnutí městského soudu ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výrocích II a III změnil tak, že nařídil prodej pozemku ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku ve specifikovaných poměrech (výrok II), rozhodl, že stěžovatel ani vedlejší účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), a uložil jim rovným dílem povinnost nahradit České republice - městskému soudu náklady řízení.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Podle stěžovatele krajský soud vůbec nepřihlédl k jeho podání ze dne 21. 5. 2026 a rovněž k jeho odvolání, v němž žádal přiznání náhrady nákladů vůči vedlejší účastnici 1). Ostatní vedlejší účastníci souhlasili se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví, pouze se neshodli na způsobu vypořádání. Vedlejší účastnice 1) ale dlouhodobě odmítala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (odkazovala stěžovatele na prodej jeho podílu na volném trhu a navrhovala zamítnutí žaloby pro nesplnění podmínek pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví), a tím hrubým způsobem porušovala práva stěžovatele jako menšinového spoluvlastníka na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Stěžovatel se přitom věc snažil vyřešit smírnou cestou, což mu vedlejší účastnice 1) neumožnila. Krajský soud nezkoumal, zda jsou dány zvláštní okolnosti pro přiznání nákladů řízení.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. V právě posuzované věci jsou naplněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Proto Ústavní soud přistoupil k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti.
6. Z výše předestřené argumentace (bod 4 výše) je zřejmé, že stěžovatel brojí výhradně proti nákladovým výrokům. K rozhodnutím o nákladech se Ústavní soud dlouhodobě staví zdrženlivě. Ačkoliv i tato rozhodnutí mohou mít dopad do majetkové sféry stěžovatele, zpravidla sama o sobě nedosahují intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody (viz např. nález ze dne 5. 10. 2021 sp. zn. I. ÚS 2174/20, bod 20, nebo nález ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 3627/18, bod 15). Ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34, Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou.
7. Stěžovatel zejména argumentuje tím, že krajský soud nepřihlédl k jeho námitkám a neshledal důvody pro to, aby mu byla přiznána náhrada nákladů. Ve stanovisku pléna ze dne 13. 9. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 Ústavní soud uvedl, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení tak je, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody spočívající např. v obstrukčním jednání některého z účastníků (srov. bod 45 citovaného stanoviska pléna).
8. Ústavní soud v kontextu výše uvedeného mimořádné okolnosti odůvodňující zásah Ústavního soudu v právě posuzované věci neshledal. Krajský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že v projednávané věci neshledal důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, neboť neshledal, že by ze strany některého z účastníků docházelo k obstrukčnímu chování či šikanóznímu výkonu práva, popř. že by zde byl jiný závažný důvod pro výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků (srov. bod 50 napadeného rozhodnutí). Je tak zřejmé, že se námitkami stěžovatele zabýval. Byť je pravdou, že odůvodnění krajského soudu je stručné, nejde o natolik mimořádnou okolnost, která by v kontextu výše citované judikatury činila věc co do ústavní roviny dostatečně významnou. Povinnost soudů odůvodnit svá rozhodnutí ostatně neznamená nezbytnost reagovat na každý argument. Nároky na rozsah odůvodnění ovlivňují nejen povaha rozhodnutí, ale i okolnosti každého případu. Klíčové je, zda rozhodnutí obsahuje ucelený, logicky vystavený argumentační systém, který dostatečně podporuje správnost v něm přijatých závěrů (srov. nález ze dne 15. 4. 2014 sp. zn. II. ÚS 3076/13, bod 19, nebo ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68).
9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu