Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Márie Tancošové, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2026 č. j. 4 VSOL 260/2026-B-49, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 30. 7. 2026 doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2026 č. j. 4 VSOL 260/2026-B-49.
2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci tomu tak není.
3. Ústavní soud ze stížnosti zjistil, že stěžovatelka není zastoupena advokátem (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu), ani není sama činná jako advokátka (viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS 42/15-st), z ústavní stížnosti nejsou zřejmé důvody, pro které stěžovatelka napadá shora označené rozhodnutí, ústavní stížnost neobsahuje petit a není k ní připojena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku nebo mimořádném opravném prostředku. Stěžovatelka byla proto dne 13. 8. 2026 vyzvána k odstranění těchto vad, a to ve lhůtě 1 týdne (výzva byla stěžovatelce doručena 18. 8. 2026). Stěžovatelka ve stanovené lhůtě vady neodstranila, nicméně zaslala Ústavnímu soudu žádost o prodloužení lhůty do 30. 9. 2026. Vzhledem k dalším okolnostem věci k tomuto Ústavní soud nepřistoupil.
4. Stěžovatelka původně adresovala ústavní stížnost Krajskému soudu v Brně, kterému byla doručena dne 28. 7. 2026 (na poštu byla k odeslání podána dne 27. 7. 2026). Prostřednictvím Krajského soudu v Brně byla následně ústavní stížnost zaslána Ústavnímu soudu. Nicméně postup podání ústavní stížnosti prostřednictvím obecného soudu nepředpokládá jak zákon o Ústavním soudu, tak ani jiný procesní předpis upravující postup obecného soudu. Řízení před Ústavním soudem je podle § 27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu, přičemž podle § 34 zákona se návrh na zahájení řízení podává písemně Ústavnímu soudu a musí splňovat další zákonem stanovené náležitosti. Pro vyhodnocení zachování zákonné lhůty 60 dní k podání ústavní stížnosti je tedy stěžejní den, kdy byla ústavní stížnost doručena Ústavnímu soudu, nikoli jinému soudu. Ústavnímu soudu byla v posuzovaném případě ústavní stížnost doručena dne 30. 7. 2026, přičemž dle tvrzení stěžovatelky jí bylo napadené rozhodnutí doručeno 26. 5. 2026. Tedy ačkoli Krajský soud v Brně reagoval bezodkladně, ústavní stížnost je nutno považovat za podanou po stanovené dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 3), která stěžovatelce uplynula dne 26. 7. 2026, resp. v pondělí 27. 7. 2026.
5. Vzhledem ke shora uvedenému postupoval Ústavní soud dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2026
Dita Řepková v. r.
soudkyně zpravodajka