Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka), a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele J. V. a stěžovatelky X, obou zastoupených Mgr. Danielem Schmiedem, advokátem, sídlem Vinohradská 30, Praha 2, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 1. června 2026 sp. zn. 43 Nt 1080/2026 a proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 1. června 2026 sp. zn. 43 Nt 1090/2026, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníka řízení a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, a Vrchního státního zastupitelství v Praze jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených příkazů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Návrhy na vydání napadených příkazů k prohlídkám podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, a to v rámci prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán zločin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 1., odst. 4. písm. a), b) trestního zákoníku a zločin pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. b), c), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku. Prověřování trestné činnosti probíhalo ve vztahu k řadě energetických společností, které měly v rozporu s principy hospodářské soutěže koordinovat své nabídky do aukce na podporu výroby elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby tepla a elektřiny. Tímto jednáním měla být způsobena škoda velkého rozsahu na majetku České republiky. Stěžovatelka se přitom měla podílet na těchto aukcích, přičemž stěžovatel jako její jednatel zprostředkoval předání informací mezi dalšími společnostmi vystupujícími v aukci. Tyto informace se měly týkat cenových nabídek, aukčních cen a dalších parametrů podstatných pro výsledky aukcí. Stěžovatelé tak mohli podle příkazů v trestné činnosti vystupovat jako prostředníci při sdílení těchto informací.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že napadené příkazy nejsou dostatečně odůvodněné a není v nich přesně specifikováno, jakých věcí, resp. činností se zjišťované podklady mají týkat. Prohlídku provádějící policejní orgán pak vycházel z extenzivního pojetí obou příkazů a prohledal věci bez konkrétního zaměření věcného i časového. Z příkazů tak není patrné, proč byly prohlídky nezbytné a obvodní soud tímto postupem zcela rezignoval na ochranu práv stěžovatelů. Dále namítají, že se soud dostatečně nezabýval otázkou zavinění obou stěžovatelů ve vztahu k tvrzenému jednání. Napadené příkazy jsou tak natolik obecné a nekonkrétní, že je nelze považovat za odůvodněné v souladu s ústavními požadavky.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří jsou účastníky řízení, v nichž byla napadená rozhodnutí vydána, stěžovatelé jsou právně zastoupeni, Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a ústavní stížnost je přípustná.
5. Pravomoc Ústavního soudu je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Domovní prohlídka i prohlídka jiných prostor tvoří pouze jeden z úkonů přípravného řízení, které upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního přísluší především orgánům činným v trestním řízení, resp. obecným soudům. Ústavní soud může v případě domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor kasačně zasáhnout jen výjimečně, dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv konkrétního stěžovatele. O takovou situaci se v této věci nejedná.
6. Při vydávání příkazu musí soud jako garant ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy) přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a její nezbytnost ve vztahu k cíli trestního řízení. Musí přitom jednoznačně vymezit prohledávaný prostor a co nejpřesněji zjistit okruh zasažených osob a hledaných věcí či osob. Je-li zároveň prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud odůvodnit nezbytnost této její povahy (např. nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 nebo usnesení ze dne 19. 3. 2025 sp. zn. IV. ÚS 478/25).
7. Nyní napadené příkazy k prohlídce uvedené požadavky splňují. Místa výkonu prohlídky jsou v nich specifikována přesně, obvodní soud uvedl důvody pro nařízení prohlídek specifikovaných míst, uvedl vztah stěžovatelů k věci i tvrzenému trestnímu jednání a podrobně popsal podrobnosti stran podezření ze spáchání konkrétního trestného činu i jakou roli v něm měli stěžovatelé sehrát. Obvodní soud taktéž specifikoval, které věci v souvislosti s prověřovanou činností jsou hledány, a jak se vztahují ke stěžovatelům. Ústavní soud považuje popis rozhodných skutkových okolností za dostačující, umožňující stěžovatelům seznámení se s podstatou podezření a klíčovými okolnostmi, o něž se podezření opírá.
8. Přestože si je Ústavní soud vědom skepse stěžovatelů k odůvodněnosti prohlídek, jejich námitkám nelze přisvědčit. Je pochopitelné, že v rámci přípravného řízení nejsou najisto postavené skutečnosti rozhodné pro konkrétní věc, ale že se stav zjištění pohybuje na úrovni pravděpodobnosti a podezření. Nelze tak po soudech vydávajících příkazy k domovním prohlídkám či prohlídkám jiných prostor požadovat absolutní jistotu či vysokou míru zjištění skutkového stavu, když právě k tomuto objasnění mj. prohlídky slouží. Napadené příkazy jsou v tomto kontextu odůvodněné adekvátně a úměrně probíhající konkrétní fázi trestního řízení.
9. Ústavní soud vzhledem k uvedenému uzavírá, že napadenými příkazy nebyla porušena základní práva stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu