Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra, o ústavní stížnosti J. B., t. č. ve Vazební věznici Praha-Pankrác, P.O.BOX 5, Praha 4, zastoupeného Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem Vyšehradská 423/27, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 37 Nt 5819/2026-12 ze dne 24. 7. 2026 a usnesení Policie České republiky, obvodního ředitelství policie Praha II, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality - 9. oddělení, č. j. KRPA-12760-34/TČ-2026-001279 ze dne 10. 2. 2026, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5 a Policie České republiky, obvodního ředitelství policie Praha II, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality - 9. oddělení, sídlem Šafaříkova 607/12, Praha 2, jako účastníků řízení a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. V záhlaví uvedený orgán Policie České republiky ("policie") tamtéž označeným usnesením zajistil podle § 79a odst. 1 trestního řádu věci, které měl stěžovatel při příjezdu hlídky u sebe: finanční hotovost ve výši 195 400 Kč a 100 EUR. K dotazu policie stěžovatel potvrdil a ukázal, že má kromě zajištěné hotovosti u sebe také 254,77 g pervitinu, načež policie stěžovatele zadržela. Stěžovatel je tudíž podezřelý ze spáchání přečinu jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku. Stěžovatel potvrdil, že drogy nakupuje často a používá velkou finanční hotovost. Policie tak měla za to, že jde o finanční prostředky určené ke spáchání trestného činu - nákupu drogy pervitin.
2. Stěžovatelovu stížnost proti usnesení policie Obvodní soud pro Prahu 5 v záhlaví označeným usnesením zamítl. Soud se ztotožnil s posouzením policie. Shledal, že přijaté opatření má zabránit případnému nákupu drogy. Trestní řízení je na samém počátku a taková situace objektivně hrozí. Do vyjasnění situace proto obvodní soud považuje učiněné opatření za vhodné.
3. Stěžovatel má za to, že napadená usnesení porušují jeho právo vlastnit majetek zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). Stěžovatel především namítá, že zásah do jeho vlastnického práva není proporcionální, nesplňuje totiž kritéria vhodnosti ani potřebnosti. Zajištění hotovosti nemůže dosáhnout zamýšleného cíle, neboť stěžovatel disponuje také prostředky ve výši cca 6,5 mil. Kč na svém bankovním účtu. Proto kdyby si chtěl drogy opatřit, může použít tuto hotovost. Obvodní soud však pouze konstatoval, že tato okolnost není rozhodující. Podle stěžovatele jde však o rozhodující skutečnost, protože peníze jsou věcí zastupitelnou, a zajištění dané hotovosti tak není způsobilé nákupu pervitinu zabránit. Mezi konkrétním zásahem do vlastnického práva a deklarovaným preventivním cílem tak chybí racionální kauzální vztah. Kritérium potřebnosti zásahu pak není naplněno, protože stěžovatel byl v období mezi usnesením policie a obvodního soudu vzat do vazby. Pominula tak potřeba bránit stěžovateli v trestné činnosti zajištěním hotovosti.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Stěžovatelova argumentace, byť jí v určitém slova smyslu nelze zcela upřít zvláštní logiku, nepodrývá zákonnost, natož ústavnost postupu policie. Bez ohledu na dispozici stěžovatele dalšími finančními prostředky bylo přesvědčivě odůvodněno, že zajištěné věci mohou s vyšší pravděpodobností sloužit jako nástroj páchání trestné činnosti. Tato pravděpodobnost přitom v dané fázi a při daném opatření nemusí dosahovat vyloučení rozumných pochybností, neboť nejde o důkaz ani o rozhodnutí o vině, nýbrž o preventivní opatření, byť omezující stěžovatelovo základní právo. V tomto případě je však namítaný zásah prismatem zjištěných okolností a řádného odůvodnění ústavně proporcionální. Stejně tak nemá na posouzení ústavnosti napadených rozhodnutí vliv skutečnost, že byl stěžovatel po vydání usnesení policie vzat do vazby. Oba druhy rozhodnutí na sobě nejsou přímo závislé a nevylučují se, přičemž rozhodnutí o vzetí do vazby zde Ústavní soud nepřezkoumává. Kromě toho je i vzetí do vazby rozhodnutím dočasným, které se může změnit; nelze předjímat výsledky dalšího vyšetřování, pobyt stěžovatele na svobodě ani jeho možnost nakoupit drogy mj. za zajištěnou hotovost.
6. Pro výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu