Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele L. R., zastoupeného JUDr. et Mgr. Michaelou Marešovou Haškovcovou, LL.M., advokátkou, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 79/2026-410 ze dne 20. května 2026 a rozsudku Okresního soudu v Rakovníku č. j. 0 P 71/2025-339 ze dne 7. ledna 2026, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Rakovníku, jako účastníků řízení, a D. R. a nezletilého L. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností se stěžovatel (otec nezletilého vedlejšího účastníka) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 3 odst. 1, čl. 32, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2022 byla schválena dohoda stěžovatele a vedlejší účastnice (matky nezletilého vedlejšího účastníka), na jejímž základě byla stěžovateli stanovena povinnost platit od 1. 1. 2022 výživné pro nezletilého ve výši 6 000 Kč měsíčně.
3. Návrhem ze dne 12. 2. 2025 se matka u Okresního soudu v Rakovníku (dále jen "okresní soud") domáhala zvýšení výživného na částku 8 000 Kč měsíčně (v závěru řízení na částku v rozmezí 9 - 10 000 Kč měsíčně) od 1. 9. 2024 z důvodu změny potřeb nezletilého. Stěžovatel souhlasil s navýšením o 500 Kč měsíčně, opatrovník podpořil návrh matky.
4. Okresní soud napadeným rozhodnutím uložil stěžovateli povinnost platit výživné od září 2024 do srpna 2026 ve výši 8 500 Kč a pro období od září 2026 do budoucna ve výši 10 000 Kč a dále povinnost uhradit dluh na výživném za období od září 2024 do prosince 2025 ve výši 40 000 Kč ve splátkách spolu s běžným výživným. Okresní soud souhlasil s matkou tvrzenou změnou poměrů nezletilého, neboť v době předchozího rozhodování o výživném byl nezletilý žákem prvního stupně základní školy, kdežto nyní základní školu končí a s vysokou pravděpodobností bude přijat ke studiu na střední škole v X. Okresní soud do svých úvah promítl i inflaci spotřebitelských cen ve výši téměř 30 % a zjistil změnu poměrů i na straně stěžovatele, který v době předchozího rozhodování dosahoval čistého měsíčního příjmu 30 000 Kč a nyní dosahuje částky 48 000 Kč měsíčně, ke které je potřeba přičíst částku za pronájem bytu ve výši 7 000 Kč.
5. V odvolání proti rozsudku okresního soudu stěžovatel tvrdil, že je každý měsíc při pravidelných výdajích v minusu 1 285 Kč a s nově stanoveným výživným dokonce v minusu 9 785 Kč. Namítal, že okresní soud nijak nezohlednil, že pro nezletilého dlouhodobě spoří a naspořená částka dosahuje téměř 100 000 Kč. Upozornil, že okresní soud nezjistil reálné příjmy a náklady matky, neboť vycházel pouze z jejích tvrzení.
6. Napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Krajský soud konstatoval, že potřeby nezletilého se změnily jak postupem času, tak i jeho přechodem na druhý stupeň základní školy, a za významnou považoval i skutečnost, že stěžovatel se od léta 2024 na osobní péči o nezletilého nijak nepodílí.
II. Argumentace stěžovatele
7. Stěžovatel namítá, že okresní soud při výpočtu jeho příjmů mechanicky dovodil hypotetický nárůst o 60 %, přestože reálný ekonomický nárůst je prokazatelně pouze 40 %.
8. Stěžovatel tvrdí, že krajský soud u něj vyžadoval detailní doložení všech příjmů a přesných položkových nákladů, zatímco u matky pouze konstatoval, že má náklady v obdobném rozsahu, a nezjistil ani výdělkové poměry jejího partnera, ačkoliv ten se podílí na uspokojování potřeb matky i nezletilého (nález sp. zn. I. ÚS 527/06 ze dne 7. 3. 2007). Takový postup je podle stěžovatele zjevným vybočením z mezí spravedlivého procesu (nálezy sp. zn. II. ÚS 979/13 ze dne 30. 7. 2013 a sp. zn. I. ÚS 1356/16 ze dne 12. 9. 2016).
9. Stěžovatel nesouhlasí s konstatováním krajského soudu, že jeho manželka musí dosahovat příjmů zhruba 53 000 Kč měsíčně, neboť je to podle něj závěr čistě spekulativní. Tvrdí, že obecné soudy ignorovaly skutečnost, že se svou manželkou mají zúžené společné jmění manželů. Obecné soudy také podle něj do jeho čistého příjmu paušálně započetly hrubé výnosy z pronájmu bytu, ale nezohlednily prokazatelné náklady jako jsou fond oprav, pojištění a splátky hypotéky. Ignorovaly také jeho zvýšené náklady na živobytí z důvodu přestěhování se do Y a skutečnost, že byl v období od 16. 9. 2025 do 18. 11. 2025 veden v evidenci úřadu práce s nárokem na podporu v nezaměstnanosti.
10. Matka podle stěžovatele neprokázala, že by nezletilý spotřeboval měsíčně tvrzených 20 000 Kč a že takové výdaje reálně nesla. Dále doplňuje, že nezletilému pravidelně spoří a že naspořená částka činí téměř 100 000 Kč.
11. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy nezohlednily všechny jeho vyživovací povinnosti. Zdůrazňuje, že obecné soudy napadenými rozhodnutími vytvořily neakceptovatelnou hierarchii mezi sourozenci, ačkoliv právo dítěte podílet se na životní úrovni rodiče není odvislé od jeho věku či od toho, zda potřebuje hradit obuv nebo kojeneckou stravu a pleny. Obecné soudy tak podle něj nepřípustně diskriminovaly jeho dceru na základě věku a pořadí narození.
12. Stěžovatel tvrdí, že dluh na výživném ve výši 40 000 Kč je pro něj likvidační, a žádá proto o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Zdůrazňuje, že aktuální příjmy mohou ovlivnit splatnost dlužného výživného, nikoliv však výši výživného v minulosti (nález sp. zn. IV. ÚS 2173/23 ze dne 24. 1. 2024).
III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
13. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
14. K přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje Ústavní soud velmi zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavní soud s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení.
15. Obzvláště rezervovaně přistupuje Ústavní soud k otázce výživného (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 242/26 ze dne 12. 3. 2026). Do rozhodování obecných soudů zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení (usnesení sp. zn. IV. ÚS 3214/23 ze dne 21. 2. 2024). Důvod ke zrušení rozhodnutí o výživném je proto dán pouze tehdy, jestliže rozhodnutí obecného soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování (usnesení sp. zn. III. ÚS 1143/19 ze dne 28. 8. 2019, bod 12).
16. Aby bylo možné libovůli soudu při rozhodování o výživném vyloučit, musejí obecné soudy při stanovení jeho výše transparentně a přezkoumatelně odůvodnit, jak ke konkrétní částce dospěly (nález sp. zn. III. ÚS 2015/25 ze dne 25. 9. 2025, body 19-20). Rozhodnutí obecných soudů o výživném bude vykazovat znaky libovůle zejména tehdy, jestliže soudy nedostatečně posoudí majetkové poměry povinné osoby a stanoví výživné způsobem, který nepřiměřeně zasahuje do jejích majetkových poměrů (srov. nález sp. zn. I. ÚS 4057/18 ze dne 16. 4. 2019 nebo sp. zn. IV. ÚS 2173/23 ze dne 24. 1. 2024), či naopak stanoví výživné v neprospěch vyživované osoby, a to nikoliv v zanedbatelné míře (srov. cit. nález sp. zn. III. ÚS 2015/25).
17. Převážná část námitek stěžovatele směřuje proti hodnocení důkazů ze strany rozhodujících soudů. Úkolem Ústavního soudu však není důkazy přehodnocovat, případně z nich vyvozovat vlastní skutkové závěry.
18. Ústavní soud neshledal, že by se obecné soudy dopustily extrémních vad, které by ospravedlňovaly jeho kasační zásah. Obecné soudy vymezily rámec svých úvah, uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné a které předpisy aplikovaly. Jejich právní závěry přitom nelze hodnotit jako extrémně rozporné s vykonanými skutkovými zjištěními. Obecné soudy zjistily všechny podstatné okolnosti, které jsou významné pro posouzení možností, schopností a majetkových poměrů obou rodičů, jakož i pro posouzení odůvodněných potřeb nezletilého.
19. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že okresní soud se výdělkovými poměry partnera matky zabýval a jejich výši zjistil na základě výpovědi matky (srov. bod 5 napadeného rozhodnutí okresního soudu). Z napadených rozhodnutí ani z ústavní stížnosti není zřejmé, že by stěžovatel tato zjištění konkrétněji rozporoval. Oba soudy nijak nepominuly ani skutečnost, že mezi stěžovatelem a jeho novou manželkou nevzniklo společné jmění (bod 5 napadeného rozhodnutí okresního soudu a bod 7 napadeného rozhodnutí krajského soudu). Konstatování krajského soudu o příjmu stěžovatelovy manželky ve výši cca 53 000 Kč je uvedeno pouze na okraj rozhodnutí jako reakce na stěžovatelova tvrzení o jeho výdajích za nákup potravin a z napadeného rozsudku nijak nevyplývá, že by krajský soud při svých úvahách o výši výživného tuto částku jakkoliv zohledňoval. Krajský soud naopak opravil úvahy okresního soudu o výši stěžovatelova příjmu z nájmu bytu, ze které odečetl stěžovatelem tvrzené výdaje ve výši příspěvku do fondu oprav a splátky hypotéky.
20. Z napadených rozhodnutí je patrné, že soudy nepominuly skutečnost, že stěžovatel byl od 16. 9. do 18. 11. 2025 zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání a že mu byla přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 26 163 Kč po dobu prvních dvou měsíců (srov. bod 7 napadeného rozhodnutí krajského soudu). S ohledem na krátký časový úsek stěžovatelovy nezaměstnanosti však nemohla mít tato skutečnost zásadní vliv na závěr o tom, že stěžovatelův čistý příjem ve výši 30 000 Kč v době předchozího rozhodování o výživném v roce 2022 se již v září 2024 zvýšil na částku 47 000 Kč a v listopadu 2025 na částku 50 000 Kč.
21. Z napadených rozhodnutí plyne, že obecné soudy přihlédly i k novým vyživovacím povinnostem rodičů. Z jejich závěru, že náklady a potřeby šestnáctiletého a půlročního, resp. tříletého dítěte, jsou diametrálně odlišné, nelze usuzovat, že by mladší děti jakkoliv diskriminovaly. Krajský soud také adekvátně reagoval na námitku stěžovatele týkající se spoření ve prospěch nezletilého tím, že spořit dětem lze poté, co jsou uspokojeny jejich běžné potřeby spojené se stravováním, bydlením, oblékáním, studiem a volnočasovými aktivitami.
22. Na základě závěrů obecných soudů provedených po posouzení skutkových zjištění nelze dojít k závěru, že by nově stanovené výživné nepřiměřeně zasahovalo do majetkových poměrů stěžovatele. Oba soudy logicky vyložily, že nově stanovené zvýšené výživné je odrazem jak zvýšených stěžovatelových příjmů a změn potřeb nezletilého, tak i skutečnosti, že se stěžovatel od léta 2024 nijak nepodílí na potřebách nezletilého osobní péčí (na rozdíl od rozhodování o výživném v roce 2022, kdy se s ním stěžovatel stýkal každý druhý víkend).
23. Ústavní soud uzavírá, že v postupu obecných soudů neshledal žádné kvalifikované pochybení, které by mohlo být chápáno jako porušení základních práv stěžovatele a mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí. Obecné soudy rozhodovaly na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a své závěry ústavně souladným způsobem odůvodnily.
24. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Jelikož Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti bez zbytečného prodlení, nerozhodoval již samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti, s nímž byla ústavní stížnost spojena.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2026
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu