Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatele: J. W. H., bez právního zastoupení, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 1. září 2026 č. j. 1 KZN 429/2026-13, usnesení Okresního státního zastupitelství V Jičíně ze dne 23. července 2026 č. j. 1 ZN 738/2026-11 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územního odboru Jičín, oddělení obecné kriminality, ze dne 3. července 2026 č. j. KRPH-50695-30/TČ-2026-050471, za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, Okresního státního zastupitelství v Jičíně a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územního odboru Jičín, oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Úmluvou o ochraně lidských práva a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to konkrétně právo na účinné vyšetřování (čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy) ve spojení s právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy).
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, přičemž zjistil, že stěžovatel není právně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že advokáta nyní nemá a žádá Ústavní soud o poskytnutí přiměřené lhůty k odstranění této vady.
3. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti již třikrát obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností, přičemž ani v jednom případě nebyl právně zastoupen, a Ústavní soud stěžovatele ve dvou případech na tuto vadu upozornil a vyzval ho k jejímu odstranění (sp. zn. III. ÚS 739/26 a sp. zn. IV. ÚS 1766/26).
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický (usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 578/25, bod 5).
5. Je přitom zřejmé, že stěžovatel je dobře obeznámen s tím, že již při podání ústavní stížnosti musí být zastoupen advokátem (viz výše - body 2 a 3). Ostatně sám v ústavní stížnosti potvrzuje, že si je vědom i toho, že podle judikatury Ústavního soudu nemá nárok ani na výzvu k odstranění vad, neboť ví-li, že je zastoupení advokátem povinné, nemusí mu být dodatečná lhůta poskytnuta. Přesto namísto toho, aby dvouměsíční lhůtu stanovenou zákonem o Ústavním soudu využil k zajištění právního zastoupení a k podání bezvadné ústavní stížnosti, zvolil postup, kdy již čtyři dny po vydání posledního rozhodnutí podal ústavní stížnost trpící vadami.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost pro vady podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2026
Tomáš Langášek v. r.
soudce zpravodaj