Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Radky Kvasničkové, správkyně pozůstalosti po Ing. Bohumilu Kvasničkovi, právně zastoupené PhDr. Mgr. Martinem Krahulíkem, advokátem, sídlem Hyacintová 20, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. července 2026 č. j. 15 Co 146/2026-505, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených výroků rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V řízení před obecnými soudy jde o zaplacení 17 000 000 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka vystupuje v roli žalobkyně proti žalované MUDr. Alexandře Březinové. Napadeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodl o osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 4. 2026 č. j. 20 C 268/2018-48, nejprve nebylo žalované pro odvolací řízení osvobození od soudních poplatků přiznáno. Toto rozhodnutí městský soud napadeným usnesením změnil a žalované přiznal osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení v rozsahu 50 %.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že městský soud nepřistoupil k ní a k žalované stejně. Odkazuje na to, jakým majetkem disponuje žalovaná a uvádí, že není srozumitelné, proč byla z 50 % osvobozena od hrazení soudních poplatků. Dle stěžovatelky městský soud neobjasnil majetkové poměry žalované dostatečným způsobem. Stěžovatelka proto namítá, že se městský soud dopustil libovůle. Zjistil sice rozsáhlý majetek žalované, vysoké pravidelné příjmy, měsíční přebytek a disponibilní hotovost, avšak bez transparentního výpočtu určil, že únosná je pro ni právě jedna polovina poplatku. Neobjasnil funkci nejhodnotnějšího majetku, původ a stabilitu příjmů ani možnost získat prostředky prodejem, zástavou či úvěrem. Současně pominul protichůdné zacházení se stěžovatelkou v témže řízení.
4. Podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
5. Ústavní soud již judikoval, že s ohledem na znění § 138 občanského soudního řádu se řízení ohledně přiznání osvobození od soudních poplatků týká jen toho účastníka, který návrh na osvobození uplatnil, a také pouze jemu se doručuje usnesení soudu (nález ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. IV. ÚS 121/11). Vzhledem k tomu nutno ohledně postavení stěžovatelky v řízení týkajícím se osvobození žalované od soudních poplatků pro odvolací řízení konstatovat, že stěžovatelka nebyla v tomto řízení stranou stricto sensu (obdobně viz citovaný nález); osvobození od soudních poplatků je toliko vztahem mezi žadatelem (v posuzovaném případě žalovanou) a státem, který garantuje přístup k soudu a právní ochranu. Stěžovatelka v posuzovaném řízení nedisponovala žádnými procesními prostředky, kterými by výsledek řízení o žádosti žalované o přiznání osvobození od soudních poplatků mohla ovlivnit. Nemůže jimi proto disponovat ani v řízení před Ústavním soudem.
6. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud stěžovatelku shledal zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti a tuto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu