44. Krajský soud se nijak nezabýval skutečností, že nezletilý má zájem na budování rodinných vztahů s dalšími příbuznými ze strany svého biologického otce (byť jeho otcovství zatím nebylo právně určeno), a tomuto legitimnímu požadavku nepřizpůsobil rozsah styku s vedlejšími účastníky 3) a 4). Při znalosti toho, že primární rodinou nezletilého je stěžovatelka (jeho biologická babička a pěstounka), polorodá sestra a matka (se kterou je i přes výkon trestu ve styku) a dále jeho (zřejmě) biologický otec a jeho rodina, je zjevné, že trávení každého třetího víkendu v měsíci u vedlejších účastníků 3) a 4), během kterého je mu upřen rozvoj vztahů s jeho příbuznými, bez dalšího nemůže vést k uspokojivému sladění rodinného života. Při pohovoru nezletilý uvedl, že má blízký vztah s dalšími osobami. Krajský soud se blíže nepokusil do těchto vztahů proniknout, ani je při stanovení styku nevzal v potaz. Následkem napadeného rozhodnutí je pak stav, kdy je nezletilý každý třetí víkend omezen v budování blízkých vztahů s osobami, které při pohovoru vyjmenoval. I kdyby je nebylo možné považovat za příbuzné nezletilého, neboť otcovství k němu nebylo dosud určeno, měl krajský soud zohlednit jejich možnost styku s nezletilým v minimálně stejném postavení jako osob společensky blízkých, tedy stejně jako vedlejších účastníků 3) a 4).
45. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že matka nezletilého se nebránila styku nezletilého s vedlejší účastnicí 3), pokud by byl v rozsahu odpovídajícím současným rodinným vztahům, a že stěžovatelka deklarovala ochotu umožnit vedlejší účastnici 3) návštěvu nezletilého ve svém bydlišti. Rozsah styku je i nepřiměřený ve vztahu k vyjádření matky, že nezletilý nikdy u nikoho jiného nespal.
VI. Závěr
46. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí neodpovídá kritériím, kterými se obecné soudy musí řídit při rozhodování o stanovení styku mezi nepříbuznými osobami podle § 927 občanského zákoníku. V napadeném rozhodnutí některé zákonem stanovené úvahy buď úplně absentují (zhodnocení újmy, která by mohla nastat neupravením styku) nebo jsou jeho závěry v rozporu s provedeným dokazováním. Krajský soud nehodnotil všechny relevantní skutečnosti, dostatečně se nezabýval splněním podmínek pro stanovení styku nezletilého s vedlejšími účastníky 3) a 4) a nepoměřoval nejlepší zájem nezletilého se zájmy všech zúčastněných osob. Napadené rozhodnutí krajského soudu nelze považovat za ústavně konformní a představuje nepřípustný zásah do práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
47. Ústavní soud nezasahuje do rozhodovací činnosti krajského soudu v tom smyslu, že by určoval, zda a v jakém rozsahu mají vedlejší účastníci 3) a 4) právo na styk s nezletilým. Taková role náleží primárně obecným soudům. Kasační zásah shledal Ústavní soud nezbytným z důvodu, že se krajský soud řádně nezabýval posouzením všech podmínek pro stanovení takového styku.
48. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal ústavní stížnost stěžovatelky důvodnou, a proto jí podle § 82 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené rozhodnutí podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil. Ústavní soud jednání nenařizoval, neboť měl za to, že od něj nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 citovaného zákona).
49. Nyní bude úkolem krajského soudu znovu rozhodnout o odvolání vedlejších účastníků 3) a 4), přičemž při svém rozhodování vyjde z kritérií uvedených v tomto nálezu. Bude zároveň nezbytné, aby při rozhodování zohlednil výše uvedené ústavněprávní požadavky ve vztahu ke konkrétním okolnostem posuzované věci.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 16. ledna 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu
Odlišné stanovisko soudce Jana Wintra k nálezu sp. zn. I. ÚS 2724/25
Podle § 22 zákona o Ústavním soudu uplatňuji odlišné stanovisko k výroku i odůvodnění nálezu; jsem přesvědčen, že ústavní stížnost měla být odmítnuta, popř. zamítnuta. Vedou mne k tomu tyto důvody:
1. Ústavní soud není další instance obecných soudů a do rozhodování obecných soudů by měl vstupovat jen velmi zdrženlivě. Jejich rozhodnutí může zrušit jedině tehdy, porušují-li ústavně zaručená základní práva a svobody [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 zákona o Ústavním soudu].
2. Mám za to, že napadené rozhodnutí krajského soudu základní práva a svobody stěžovatelky (tj. babičky-pěstounky) neporušuje. Nález netvrdí ani porušení základního práva stěžovatelky na respektování soukromého a rodinného života (čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), ani existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Nález konstatuje porušení základního práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny (konkrétně v podobě nedostatečného odůvodnění) ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (nejlepší zájem dítěte).
3. Požadavku řádného odůvodnění soudního rozhodnutí, který judikatura dovodila z čl. 36 odst. 1 Listiny jako jednu z procesních záruk spravedlivého procesu, odpovídá povinnost soudu seznámit účastníky s klíčovými úvahami, které jej vedly k danému rozhodnutí, a povinnost vypořádat se s relevantními argumenty. Přednese-li soud srozumitelným způsobem klíčové úvahy, které jej vedly k danému rozhodnutí, a vypořádá-li se s relevantními argumenty, není jeho rozhodnutí protiústavní jen proto, že podle názoru stěžovatelky či Ústavního soudu měl být veden úvahami jinými, resp. se měl s relevantními argumenty vypořádat jinak. Jinak by se z každé otázky výkladu a aplikace podústavního práva stávala otázka ústavněprávní, což odporuje roli Ústavního soudu a účelu institutu ústavní stížnosti.
4. Stěžovatelka se domáhala zrušení rozhodnutí o styku svého vnuka po dobu jednoho víkendu v měsíci s mužem, jehož otcovství vůči tomuto vnukovi bylo pravomocně popřeno, a s matkou tohoto muže, jako s osobami dítěti společensky blízkými podle § 927 občanského zákoníku. Krajský soud (který změnil rozhodnutí okresního soudu) rozhodl o tomto styku z důvodů, které vyložil především v bodě 22 svého rozsudku. Výslovně se zabýval zájmem dítěte a argumentoval tím, že vnuk stěžovatelky má velmi málo příbuzných - matku ve výkonu trestu odnětí svobody, babičku-pěstounku a sestru, otec je zatím neurčený, a proto mu krajský soud chtěl zachovat alespoň vazbu na bývalou babičku, s níž dříve kontakty měl. Důkazy vyhodnotil krajský soud tak, že chlapec je ve vleku pěstounky, která aktivně brání styku s bývalou babičkou, a kritizovaný videozáznam je (vedle rekapitulace četných dřívějších setkání v bodě 20) zmíněn na podporu tvrzení, že k bývalé babičce má pozitivní vztah. K hodnocení důkazů jsou přitom nejlépe povolány obecné soudy, které k nim mají bezprostřední přístup.
5. Nejsem si jistý, jak bych rozhodl já na místě krajského soudu, ale protiústavní vady, jež by zavdávaly důvod k výjimečnému zásahu Ústavního soudu, v jeho rozhodnutí neshledávám.
Jan Wintr
V Brně dne 16. ledna 2026