Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Kláry Adamčíkové a Nely Ráslové, zastoupených advokátkou Mgr. Ing. Svatavou Horákovou, sídlem Masná 1324/1, Ostrava - Moravská Ostrava, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 75/2026-299 ze dne 25. června 2026, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Martiny Adamčíkové a Tomáše Adamčíka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem č. j. 11 C 94/2025-262 ze dne 9. 1. 2026 zamítl žalobu na určení, že žalobkyně (vedlejší účastnice řízení před Ústavním soudem) je závětní dědičkou blíže specifikované pozůstalosti (výrok I), a rozhodl, že mezi žalobkyní a prvním žalovaným (vedlejší účastník řízení před Ústavním soudem) nemá nikdo právo na náhradu nákladu řízení (výrok II) a že je žalobkyně povinna stěžovatelkám (druhé a třetí žalované) nahradit náklady řízení ve výši 79 774 Kč. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně prvostupňové rozhodnutí ve výrocích I a II potvrdil (výrok I), ve výroku III jej změnil tak, že je žalobkyně povinna zaplatit stěžovatelkám na náhradě nákladů řízení 61 787 Kč (ústavní stížností napadený výrok II); rozhodl také o nákladech odvolacího řízení (výroky III a IV). Částečná změna prvostupňového rozhodnutí byla dána tím, že krajský soud nepřiznal odměnu za prostudování spisu právní zástupkyní stěžovatelek dne 4. 11. 2025 (spolu s cestovným) a za jednu poradu stěžovatelek s právní zástupkyní v souvislosti s prostudováním spisu.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelky vysvětlují, proč byly studium spisu dne 4. 11. 2025 a porada s právním zástupkyní nutné a odůvodněné, přičemž namítají, že studium spisu je úkonem podle § 11 odst. 1 písm. f), odst. 3 advokátního tarifu. Podle stěžovatelek je studium spisu v průběhu civilního řízení srovnatelné se studiem spisu při skončení vyšetřování v řízení trestním. V této souvislosti odkazují na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2289/21 ze dne 22. 2. 2022 (N 26/110 SbNU 270), který se sice týká trestního řízení, právo na soudní ochranu ale podle stěžovatelek platí pro obě řízení.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Posuzovaná ústavní stížnost se týká nákladů řízení. Ústavní soud přitom ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025 (97/2025 Sb.; bod 34) konstatoval, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou; tento právní názor Ústavní soud následně převzal i do nálezu sp. zn. I. ÚS 2552/24 ze dne 8. 4. 2025. Ústavní soud tím nejen potvrdil svůj dlouhodobě zdrženlivý přístup k přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení, ale zdůrazněním tohoto přístupu právě ve stanovisku pléna zároveň deklaroval záměr tuto zásadu do budoucna důsledněji ctít, a to případně i ve věcech dříve řešených nálezem (viz bod 34 usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 669/25 ze dne 5. 5. 2025). Uvedené platí o to více, týká-li se věc bagatelní částky, jako je tomu i nyní (kdy rozdíl mezi stěžovatelkami požadovanou a krajským soudem přiznanou částkou nečiní ani 18 tis. Kč). Nutno zároveň konstatovat, že z ústavní stížnosti žádné mimořádné okolnosti vyžadující výjimečný zásah Ústavního soudu neplynou.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu