Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Vavříka, právně zastoupeného Mgr. Ladislavem Veselým, advokátem se sídlem Vídeňská 11/127, Brno, proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. dubna 2026 č. j. EPR 57300/2026-10, za účasti Okresního soudu Brno-venkov jako účastníka řízení a Jaroslava Krejčího, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení napadeného elektronického platebního rozkazu s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadenými elektronickým platebním rozkazem rozhodl Okresní soud Brno-venkov o nároku žalobce-vedlejšího účastníka na vrácení zaplacených peněz na základě smlouvy o dílo, kterou mezi sebou stěžovatel a vedlejší účastník uzavřeli. Vedlejší účastník v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdil, že stěžovatel dílo neprovedl dle smlouvy, a proto od smlouvy o dílo odstoupil, přičemž požadoval vrácení zaplacených peněz. Okresní soud Brno-venkov návrhu vyhověl a napadený elektronický platební rozkaz vydal. Pokusil se jej doručit stěžovateli jakožto žalovanému na adresu trvalého pobytu, leč neúspěšně, přičemž náhradní doručení je v případě elektronického platebního rozkazu podle § 173 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, vyloučeno. Okresní soud tak přistoupil k doručení prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky stěžovatele jakožto podnikající fyzické osoby.
3. Stěžovatel namítá, že okresní soud pochybil při doručování elektronického platebního rozkazu. Doručoval jej totiž na adresu, kde již půl roku fakticky nebydlí, a následně do datové schránky, kterou má však zřízenou jako podnikající fyzická osoba, přičemž však výkon podnikání má od roku 2023 přerušen, tuto datovou schránku nekontroluje a ani k ní nemá přístup. O vydání elektronického platebního rozkazu se dozvěděl až později náhodou od známých a v okamžiku, kdy začal být procesně aktivní, jej teprve okresní soud informoval o nabytí právní moci elektronického platebního rozkazu. Proti němu podal z procesní opatrnosti odpor spojený s žádosti o prominutí zmeškání lhůty k jeho podání, a současně proti němu brojí touto ústavní stížností.
4. Ústavní soud předtím, než přistoupil k věcnému projednání stížnosti, posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Dále Ústavní soud zkoumal, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
5. Pokud jde o přípustnost ústavní stížnosti, Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio ve vztahu k jiným možným procesním nástrojům nápravy.
6. Vzhledem ke skutečnosti, kterou uvádí i sám stěžovatel a kterou Ústavní soud ověřil rovněž ve spisovém materiálu zaslaném Okresním soudem Brno-venkov, že proti napadenému elektronickému platebnímu rozkazu podal stěžovatel odpor, je zřejmé, že je ústavní stížnost podána předčasně. Odpor jakožto zákonný opravný prostředek proti (elektronickému) platebnímu rozkazu představuje účinný prostředek nápravy a možnost obecných soudů, jak reagovat na případná pochybení bez intervence Ústavního soudu. Vzhledem k tomu, že o odporu stěžovatele dosud nebylo rozhodováno a stěžovatel jej stížností ani nenapadá, nelze mít za to, že by brojil proti poslednímu rozhodnutí ve věci.
7. Z uvedených důvodů Ústavní soud soudkyní zpravodajkou ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Tento postup nevylučuje možnost stěžovatele se na Ústavní soud obrátit po vydání rozhodnutí o jím podaném odporu a ten stížností rovněž napadnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2026
Dita Řepková v. r.
soudkyně zpravodajka