41. V uvedeném světle pak podle Ústavního soudu z ústavního hlediska neobstojí to, že odvolací soud zamítl návrh na doplnění dokazování výpovědí svědkyně P. S., které měla údajně vedlejší účastnice sdělit, že to se stěžovatelem "přehnala". Odvolací soud tento důkaz odmítl, neboť z uvedené věty nevyplývá snaha vedlejší účastnice stěžovatele poškodit, když navíc provedené důkazy mají tvrzení vedlejší účastnici jednoznačně podporovat. Lze samozřejmě souhlasit, že zmíněné (údajné) konstatování svědkyně samo o sobě nutně nepotvrzuje obhajobu stěžovatele, její výpověď před soudem by nicméně mohla dané tvrzení a celou situaci dále objasnit. Především ale závěr, že provedené důkazy "jednoznačně podporují" tvrzení vedlejší účastnice, nemá oporu ve spise; jak již bylo řečeno, důkazní situace není tak černobílá.
42. Vedle již uvedeného je navíc možné zmínit, že podle výpovědi svědka J. K. z přípravného řízení se mu měla vedlejší účastnice již jednou svěřit se sexuálním obtěžováním ze strany jiného člověka a později říci, že si to vymyslela (čemuž daný svědek nevěřil).
43. Pro úplnost lze také doplnit, že v přípravném řízení dále vedlejší účastnice sdělila, že jí z neznámého čísla volal nějaký muž s upozorněním, že nemá nic říkat soudu. Policejní orgán si následně vyžádal výpis uskutečněného telekomunikačního provozu, podle něhož ve vedlejší účastnicí uváděném čase jí nikdo nevolal, přičemž daný den měla dva hovory, a to z telefonního čísla své kamarádky. Policejní orgán dostal v přípravném řízení od vedlejší účastnice souhlas i se zajištěním zájmové komunikace na sociálních sítích. Následně se ale policejnímu orgánu žádná komunikace najít nepodařila se závěrem, že vedlejší účastnice ji zřejmě smazala.
44. Jde-li o rozhodnutí Nejvyššího soudu, nutno uznat, že ty největší excesy odvolacího soudu se Nejvyšší soud snažil korigovat, když některé pasáže jeho odůvodnění označil za nevhodné. Nicméně rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně považuje Ústavní soud z výše uvedených důvodů za natolik vadná, že ani dílčí korekce ze strany Nejvyššího soudu nemohou jejich dopad na ústavně zaručená práva stěžovatele zhojit. Ústavně přijatelný stav může být nastolen jen zrušením napadených rozhodnutí a následným vedením trestního řízení, které bude respektovat stěžovatelova ústavně zaručená práva, zejména tedy presumpci neviny.
V. Závěr
45. Ústavní soud z uvedených důvodů shledal, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny a presumpce neviny zaručená čl. 40 odst. 2 Listiny. Ústavní stížnosti proto vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená rozhodnutí zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 15. května 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu