Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š. Š., zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti rozhodnutí ministra vnitra č. j. MV-40560-3/SO-2026 ze dne 28. května 2026 a rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. MV-124075-16/OSO-2024 ze dne 9. února 2026, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
2. Stěžovatel podal prostřednictvím Úřadu městské části Praha 13 žádost o udělení státního občanství České republiky. Ministerstvo vnitra jeho žádost zamítlo podle § 51 odst. 3 správního řádu pro existenci důvodů podle § 13 odst. 2 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky. Podle stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb podléhajících utajení totiž stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu.
3. Ministr vnitra stěžovatelův rozklad proti rozhodnutí ministerstva zamítl. Konstatoval, že vzhledem k závěru, že stěžovatel podle získaných poznatků ohrožuje bezpečnost státu, jsou irelevantní další tvrzení stěžovatele o jeho úplné integraci do společnosti v České republice. Stav věci byl podle ministra vnitra zjištěn dostatečně a neshledal v předchozím postupu žádné pochybení. Podrobně se vyjádřil k tomu, že neuvedení přesného důvodu zamítnutí žádosti sice představuje omezení stěžovatelových procesních práv, avšak toto omezení považuje za ústavně konformní. K tomu odkázal na nálezy sp. zn. Pl. ÚS 5/16 ze dne 11. října 2016 a sp. zn. Pl. ÚS 39/17 ze dne 2. července 2019 a usnesení sp. zn. IV. ÚS 1233/18 ze dne 11. září 2018.
II. Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel má za to, že podal řádnou žádost splňující všechny zákonné náležitosti. Odmítá, že by představoval ohrožení bezpečnosti či veřejného pořádku, a bezpečnostní důvody, na nichž zamítnutí jeho žádosti spočívalo, proto považuje za ničím nepodložené a lživé. Vede bezúhonný, obyčejný život a soustředí se na své zaměstnání a rodinu. Stěžovatel dále uvádí, že sice jako muslim, navštěvující náboženská shromáždění, kde se může setkávat se zájmovými osobami, které ovšem zná pouze v rovině souvěrců a žádné bližší vztahy s nimi nenavazuje.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud shledal, že jsou splněné procesní podmínky k projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem předcházejícího řízení. Je zastoupený advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). Vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na § 13 odst. 2 zákona o státním občanství České republiky z důvodu, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle § 22 odst. 3 uvedeného zákona pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje Ministerstvo vnitra a která podléhají utajení, se nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Tuto právní úpravu neshledal Ústavní soud protiústavní, neboť představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé (nález sp. zn. Pl. ÚS 5/16 ze dne 11. října 2016, zejména bod 61).
7. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle § 26 zákona o státním občanství České republiky vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně ani zákonem zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv a svobod (nález sp. zn. Pl. ÚS 39/17 ze dne 2. července 2019).
8. Přestože český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny, což se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty.
9. Podle Ústavního soudu tak není vyloučena jeho pravomoc rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, kterým může být jak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, tak navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§ 22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování požadavku na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé.
10. Z vyžádaného utajovaného stanoviska příslušného bezpečnostního sboru k osobě stěžovatele Ústavní soud ověřil, že k porušení požadavků na řádné vedení řízení nedošlo. Ústavní soud neshledal prvky libovůle či porušení jiné složky pojmu právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Napadenými rozhodnutími tak nebylo porušeno základní právo stěžovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu, než jakým je soud podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 2 Listiny.
11. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu