Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj), soudce Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti Ing. Alexandry Prokopové, zastoupené Mgr. Zdeňkem Tomášem, advokátem, sídlem Na Hrádku 1940, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2026, č. j. 26 Cdo 1092/2026-656, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 7. 1. 2026, č. j. 27 Co 1/2026-619 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 11. 2025, č. j. 111 C 14/2019-607, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení a Rozvojového fondu Pardubice a. s., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 5. 2025, č. j. 111 C 14/2019-580 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, kterou se na vedlejší účastnici (žalované) domáhala zaplacení částky 369 620 Kč s příslušenstvím (výrok I). Výrokem II a III bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
2. Stěžovatelka podala prostřednictvím svého právního zástupce dne 14. 7. 2025 odvolání. Usnesením okresního soudu ze dne 11. 9. 2025, č. j. 111 C 14/2019-604 byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 3 697 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Současně byla poučena o tom, že nebude-li soudní poplatek z odvolání zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. Toto usnesení bylo právnímu zástupci doručeno dne 22. 9. 2025. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek nebyl ve lhůtě zaplacen (do 7. 10. 2025), okresní soud podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), svým usnesením ze dne 18. 11. 2025, č. j. 111 C 14/2019-607, odvolací řízení zastavil. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 7. 1. 2026, č. j. 27 Co 1/2026-619 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Podané dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 2. 6. 2026, č. j. 26 Cdo 1092/2026-656 odmítl.
II.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že soudní poplatek zaplatila poštovní poukázkou typu A, a to dne 4. 10. 2025, přičemž má za to, že soudní poplatek zaplatila včas. Napadená usnesení obecných soudů jsou nesprávná, rozporná se stávající judikaturou a zásadami spravedlivého procesu. Stěžovatelka na pobočce České pošty s. p., reklamovala provedenou platbu, přičemž v rámci reklamačního řízení jí bylo sděleno, že "Platba byla dne 7. 10. 2025 dána k převodu na účet 3703-625561/0710, pod variabilním symbolem platby 1111101419, Kč 3.697,-. Sjednaná lhůta pro výplatu byla dodržena." Oznámení o výsledku reklamace považuje stěžovatelka za důkaz toho, že platba soudního poplatku formou poštovní poukázky byla učiněna řádně a včas. Bylo potvrzeno, že předmětná platba byla dne 7. 10. 2025 převedena na účet Okresního soudu v Pardubicích. Stěžovatelka poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19, z něhož se podává, že pokud lze otázku včasnosti zaplacení soudního poplatku posoudit dvojím způsobem, je třeba zvolit takový způsob výkladu, který méně znesnadňuje přístup ke spravedlnosti. Dále stěžovatelka odkázala na skutečnost, že podle závěrů vyplývajících z uvedeného nálezu je lhůta k zaplacení soudního poplatku na základě výzvy soudu lhůtou procesní, a takto ji lze uplatňovat. Obecné soudy zvolily příliš formalistický přístup a nesprávnou interpretaci ustanovení § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích, čímž zasáhly do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces, který je jí garantován čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III.
4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, superrevizní instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
5. Ústřední námitkou stěžovatelky je nesouhlas se zastavením odvolacího řízení v důsledku pozdního zaplacení soudního poplatku za odvolací řízení. V souvislosti s uvedeným stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19, podle něhož má lhůta k zaplacení soudního poplatku procesněprávní povahu. Stěžovatelka však přehlíží, že uvedený nález se týkal placení prostřednictvím kolkových známek. U tohoto způsobu platby je lhůta zachována již předáním k poštovní přepravě. V projednávané věci však došlo k úhradě poplatku poštovní složenkou a v obdobných případech Ústavní soud již judikoval, že poplatek je zaplacen až připsáním částky na účet soudu. Obdobný postup se uplatní i v případě, kdy je poplatek placen bankovním převodem. K tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 1468/22. Pokud se stěžovatelka dovolává výsledku reklamačního řízení provedeného Českou poštou, potom lze uvést, že z předloženého zápisu nevyplývá, že by dne 7. 10. 2025 došlo k připsání soudního poplatku na účet soudu, ale pouze to, že byla zachována lhůta stanovená Českou poštou pro výplatu svěřené částky. Krajský soud vyšel při hodnocení splnění lhůty pro úhradu soudního poplatku ze záznamu o složení ze dne 10. 10. 2025, z něhož se podává, že částka 3 697 Kč byla zaplacena dne 8. 10. 2025.
6. Ústavní soud přitom nezpochybňuje, že v případě poštovní poukázky typu A má odesílatel jen omezenou možnost ovlivnit přesný okamžik, kdy bude částka připsána na účet soudu. Nicméně za to, že se soudní poplatek dostane ve stanovené lhůtě do dispozice soudu, ručí sám poplatník (srov. usnesení sp. zn. III.ÚS 3176/24 ze dne 28. 7. 2025, bod 10). Bylo proto zcela na stěžovatelce, jaký způsob platby s ohledem na případná rizika spojená s včasným nepřipsáním platby na účet soudu zvolí.
7. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky. V závěrech ve věci jednajících soudů Ústavní soud nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti, nepředvídatelnosti či přílišný formalistický postup. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu