51. Další otázkou, která byla soudu předložena, je, zda provedení invazivního chirurgického zákroku na zranitelné osobě, bez jejího informovaného souhlasu dosahuje hranice ponižujícího zacházení (čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy).
52. Špatné zacházení musí dosáhnout určitého minimálního prahu závažnosti, aby mohlo spadat pod věcný rozsah čl. 3 Úmluvy. Aby bylo jednání považováno za nelidské a ponižující, musí vždy překračovat určité nevyhnutelné utrpení nebo ponížení, které je součástí nějaké formy legitimního zacházení. Provedení lékařského zákroku bez souhlasu plně duševně způsobilého dospělého člověka, i když by mohlo mít jeho odmítnutí fatální následky, je vždy zásahem do jeho práva na ochranu fyzické integrity (Rozsudek ESLP ve věci Pretty proti Spojenému království ze dne 29. dubna 2002, č. 2346/02, § 63 a 65; rozsudek ESLP ve věci Glass proti Spojenému království ze dne 9. března 2004, č. 61827/00, § 82-83; rozsudek ESLP ve věci Moskevští svědci Jehovovi proti Rusku ze dne 10. června 2010, č. 302/02, § 13).
53. V situaci probíhajícího porodu, ovšem při jiné povaze zásahu, dospěl ESLP k závěru, že došlo k porušení zákazu nelidského a ponižujícího zacházení (čl. 3 Úmluvy) tím, že stěžovatelka, zadržená v pokročilém stádiu těhotenství pro podezření ze spáchání trestného činu loupeže, byla v porodnici připoutána k lůžku bez dostatečných důvodů (Rozsudek ESLP ve věci Korneykova a Korneykov proti Ukrajině ze dne 24. března 2016, č. 56660/12).
54. Naopak v jiném kontextu, ale při stejné povaze zásahu zase ESLP konstatoval porušení čl. 3 a 8 Úmluvy z důvodu sterilizace svéprávných dospělých osob, provedené bez jejich informovaného souhlasu, jelikož takový postup je v rozporu s respektováním lidské svobody a důstojnosti (např. rozsudek ESLP ve věci Soares de Melo proti Portugalsku ze dne 16. února 2016, č. 72850/14, § 109-111). Souhlas s léčebným výkonem přitom nelze považovat za skutečně svobodný, pokud by v případě nesouhlasu dotčená osoba pozbyla plného výkonu svého práva na genderovou identitu a osobní rozvoj (rozsudek ESLP ve věci Van Kück proti Německu ze dne 12. června 2003, č. 35968/97, § 75).
55. V dnešní společnosti lidé často považují císařský řez za "zákrok s nízkým rizikem", a lékaři díky pokroku ve fetální technologii nacházejí více prostoru pro indikaci císařského řezu. Avšak stále se jedná o velký chirurgický zákrok. Ani při porodu bez komplikací není žena mimo nebezpečí. Operace s sebou nese riziko úmrtí pro matku i plod, které může být i vyšší, než při vaginálním porodu.
56. Císařský řez je určitě legitimním prostředkem ochrany ústavní hodnoty ochrany zdraví a života nenarozeného (rodícího se) dítěte. Ovšem lze si představit situace, kde by císařský řez bez informovaného souhlasu (například ve spojení se specifickým přístupem personálu, nebo nátlakem) mohl být nepřípustným zásahem do práva stěžovatelky nebýt vystavena ponižujícímu zacházení. Poměřování kolidujících zájmů pak už nepřichází v úvahu. Takovou úroveň nevyhnutelného ponížení však jednání lékařského personálu vůči stěžovatelce v tomto konkrétním případě nepřekračuje, přestože stěžovatelka mohla chování zdravotnického personálu takto subjektivně vnímat. Proto je i tato námitka stěžovatelky zjevně neopodstatněná. Protože Ústavní soud neshledal důvodnou ani další argumentaci stěžovatelky, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2026
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu