Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem, sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti potvrzení o vykázání Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek-Místek, obvodního oddělení Frýdlant nad Ostravicí č. j. KRPT-222831-10/ČJ-2026-070215 ze dne 18. srpna 2026 a proti vyrozumění ve věci posouzení námitek proti vykázání Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek-Místek, kanceláře ředitele územního odboru č. j. KRPT-222831-24/ČJ-2026-070215 ze dne 21. srpna 2026, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek-Místek a obvodního oddělení Frýdlant nad Ostravicí tohoto útvaru, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 31. 8. 2026 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví označeným úkonům Policie ČR. Plyne z nich, že policejní orgán vykázal stěžovatele ze společného obydlí podle § 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Stěžovatel s vykázáním nesouhlasil, podal tedy námitky podle § 44 odst. 3 tohoto zákona a nadřízený policejní orgán stěžovatele vyrozuměl, že vykázání je dále platné.
2. Stěžovatel v návrhu uvádí, že bylo porušeno několik jeho ústavně zaručených práv. Vykázání nebylo nijak odůvodněno. Ani skutkové okolnosti na místě neodpovídaly nutnosti vykázání. Doplnil ústavní stížnost o rozsudky civilních soudů ohledně vykázání z důvodu domácího násilí.
3. Než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti.
4. Řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem je ovládáno zásadou subsidiarity vyplývající mimo jiné z čl. 4 Ústavy, podle něhož je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případech, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Uvedená zásada je vyjádřena v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
5. Ochrana práv jednotlivců před zásahy ze strany Policie České republiky, pokud při nich policie nevystupuje jako orgán činný v trestním řízení, je zaručena prostředky správního soudnictví. Podle § 82 soudního řádu správního: "Každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný." Podle § 83 soudního řádu správního je žalovaným v takovém případě "správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen ...". Důvodová zpráva k soudnímu řádu správnímu přímo počítá s tím, že soudní řád správní bude pokrývat "širokou škálu tzv. faktických zásahů (typicky různých policejních přehmatů), kde veřejnost (ostatně i Ústavní soud) pociťují zákonnou mezeru veřejnoprávní ochrany." (viz usnesení ÚS sp. zn. I. ÚS 2661/13 ze dne 18. 9. 2013 či sp. zn. IV. ÚS 1202/14 ze dne 1. 7. 2014).
6. Z judikatury Nejvyššího správního soudu je pak zřejmé, že správní soudy skutečně takovouto soudní ochranu skrze tzv. zásahovou žalobu poskytují v řadě oblastí pokrytých zákonem o Policii (viz příklady ve výše citovaných usneseních Ústavního soudu). Konkrétně v případě vykázání podle § 44 zákona o
Policii je judikatura správních soudů četná a běžně takové zásahové žaloby krajské soudy i Nejvyšší správní soud projednávají (za všechny viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 79/2025-64 ze dne 5. 2. 2026 nebo č. j. 8 As 219/2022-41 ze dne 12. 1. 2023; z judikatury krajských soudu viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 A 52/2024-46 ze dne 29. listopadu 2024 nebo rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 11 A 26/2025-79 ze dne 9. 9. 2025).
7. Stěžovatel měl tedy nejprve vyčerpat možnosti obrany, které mu nabízí správní soudnictví a teprve poté se případně obrátit s ústavní stížností na Ústavní soud.
8. Soudce zpravodaj tudíž návrh odmítl pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2026
Martin Smolek v. r.
soudce zpravodaj