Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky H. P., zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2026 č. j. B 7862/RD219/MSPH, Fj 260297/2026/MSPH a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. července 2026 č. j. B 7862/RD199/MSPH, Fj 260297/2026/MSPH, vydané vyšší soudní úřednicí, a s ní spojeném návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzeným porušením svých práv na soudní ochranu a ochranu vlastnictví. S ústavní stížností stěžovatelka spojuje návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se dne 29. 6. 2026 domáhala nahlížení do rejstříkového spisu obchodní společnosti X, vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. B 7862. Městský soud napadeným usnesením ze dne 8. 7. 2026 vydaným vyšší soudní úřednicí žádost zamítl. Toto rozhodnutí k námitkám stěžovatelky potvrdil městský soud v záhlaví uvedeným usnesením ze dne 21. 8. 2026.
3. Stěžovatelka podle městského soudu neprokázala právní zájem nebo vážné důvody k nahlížení podle § 44 odst. 2 občanského soudního řádu, které se týká nahlížení do spisu třetími osobami. Stěžovatelka tvrdila, že hodlá chránit svá dědická práva. Jejím úmyslem je zabránit výmazu společnosti X z obchodního rejstříku, protože obsahuje údaje a podklady významné pro zjištění rozsahu a hodnoty majetku zůstavitele, jejího zesnulého manžela. Přesto městský soud shledal, že stěžovatelka pouze obecně odkazuje na svůj právní zájem. Nadále neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že obsah spisu může mít přímý význam pro ochranu jejích práv. Stěžovatelka totiž nesdělila, jaké konkrétní informace by chtěla nahlédnutím do spisu získat.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka tvrdí, že neumožnění nahlížet do rejstříkového spisu jí brání ve výkonu jejích dědických práv v dědickém řízení po svém manželovi. Soudní komisařka je v dědickém řízení vědomě nečinná, neboť nečiní žádné kroky proti skartaci originálů antedatovaných listin se zfalšovaným podpisem zůstavitele v rámci nezákonné likvidace společnosti X. To vyplývá i z nyní předloženého znaleckého posudku ve specializaci zkoumání ručního písma. S těmito konkrétními tvrzeními se městský soud v napadených usneseních nevypořádal. Stěžovatelka není objektivně schopná předem znát obsah nepřístupných listin. Obsah spisu dosud nezná. Proto po ní nelze požadovat, aby ještě více konkretizovala důvody svých požadavků. Jde o začarovaný kruh. Nepřezkoumatelnost napadených usnesení je tím spíše zřejmá z toho, že městský soud v únoru 2025 stěžovatelce umožnil do téhož spisu nahlížet. Konečně městský soud nijak nezvážil, že stěžovatelce bylo možné vyhovět alespoň částečně, například vymezením rozsahu nahlédnutí či vyloučením některých údajů z nahlédnutí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, je včasná a přípustná. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud rovněž akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, je proto zásadně věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
7. Jak vyplývá z napadených rozhodnutí, městský soud nepovažoval důvody přednesené stěžovatelkou k nahlížení za dostatečně konkrétní. S tím se Ústavní soud ztotožňuje. Ani v ústavní stížnosti stěžovatelka nedále netvrdí žádné konkrétnější informace, které by nahlížením do spisu mohla získat. Ústavní soud samozřejmě rozumí jejím argumentům, že takový požadavek může být absurdní v situaci, kdy stěžovatelka obsah spisu dosud nezná. Musí mít ovšem alespoň rámcovou představu, jaké listiny se ve spise nacházet mohou a jaké informace z těchto listin hodlá čerpat. Bez této úvahy se ostatně ani sama stěžovatelka nemůže rozhodnout, proč má nahlížet právě do tohoto konkrétního rejstříkového spisu, a požadované informace nelze získat jinak a jinde, popřípadě o jaké konkrétní informace vůbec jde. Nic takového dosud skutečně nevyplývá z argumentace stěžovatelky, ani doložených písemností. Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani předložení znaleckého posudku ve specializaci zkoumání ručního písma.
8. Jak dále uvedl městský soud v napadeném rozhodnutí ze dne 8. 7. 2026, sbírka listin k rejstříkovému spisu společnosti X je veřejně dostupná a stěžovatelce již byl přístup do tohoto spisu jednou umožněn, což stěžovatelka v ústavní stížnosti sama připouští. Tím spíše proto Ústavní soud požadavek městského soudu k doložení konkrétních důvodů k nahlížení do spisu nepovažuje za nijak nepřiměřený či nesplnitelný. Městský soud rovněž v napadeném usnesení ze dne 21. 8. 2026 uvedl, že ve spise od posledního nahlížení přibyla vesměs jen podání stěžovatelky. Že tedy dříve stěžovatelce přístup do spisu umožnil, avšak nyní nikoli, je úvaha alespoň rámcově logická.
9. V napadeném rozhodnutí ze dne 8. 7. 2026 se také uvádí, že v případě potřeby znalosti obsahu rejstříkového spisu v jiném soudním řízení lze informace poskytnout přímo soudu. Městský soud proto předložil logické a přezkoumatelné důvody, proč při znalosti daných informací od stěžovatelky nepředstavuje zamítnutí žádosti o nahlížení do rejstříkového spisu zásah do jejích práv, což se týká i příp. částečného vymezení "rozsahu nahlédnutí". Žádné kvalifikované vady Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal.
10. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst. 2 téhož zákona samostatně nerozhodoval, jelikož o ústavní stížnosti rozhodl v krátké době od jejího podání. Tento návrh jako návrh akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu