Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A., zastoupené JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou, sídlem Karlov 2392/6, Prostějov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2026 č. j. 72 Co 111/2026-470 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. ledna 2026 č. j. 6 P 108/2023-349, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a M. Ž. a nezletilé N. Ž., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (dále též "matka") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví označeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") byla nezletilá vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") svěřena do péče obou rodičů (výrok I.), režim péče byl v rozsudku konkrétně specifikován do 31. 3. 2026 (výrok II.) a od 1. 4. 2026 včetně období vánočních svátků (výrok III.), otci byla stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 8 000 Kč měsíčně (výrok IV.), matce byla stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 2 000 Kč měsíčně (výrok V.), bylo rozhodnuto o předběžné vykonatelnosti výroku II. (výrok VI.), byl zamítnut návrh otce na výkon rozhodnutí (výrok VII.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.).
3. K odvolání matky věc přezkoumal Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") a napadeným rozsudkem řízení o odvolání matky do výroků II., VI. a VII. rozsudku obvodního soudu zastavil (výrok I.), ve výrocích I., III., IV. a V. rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok II.), dále rozhodl, že matce ani otci nedoplatek na výživném za období od 1. 1. 2026 do 31. 5. 2026 nevznikl (výrok III.), matce i otci uložil povinnost se bez zbytečného odkladu podrobit rodinné psychoterapii doporučené kolizním opatrovníkem nezletilé (výrok IV.), matce i otci uložil plnit vůči sobě zákonnou informační povinnost ve věci péče o nezletilou a v rámci ní se vzájemně bez zbytečného odkladu informovat o zdravotním stavu nezletilé a její potřebě návštěvy u lékaře (výrok V.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok VI.).
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti namítá, že soudy rezignovaly na svou povinnost hájit nejlepší zájem nezletilé a nedostatečně zjistily skutkový stav věci. Ve věci je podle ní dán extrémní nesoulad mezi tím, jak tvrdila skutkový stav ona a jak ho zhodnotily soudy. Opětovně zdůrazňuje, že nezletilá trpí hypercholesterolémií, proto musí dodržovat přísný dietní režim. Následky porušení dietního režimu se u nezletilé neprojevují hned, ale hromadí se. Stěžovatelka je přesvědčena, že pobyt u otce nezletilou poškozuje na zdraví a může mít vážné zdravotní následky v budoucnu. Tvrdí, že otec nerespektuje její doporučení a nezletilá je často po styku s ním nemocná. I drobná pochybení v dietě u otce, stejně jako občasné kouření otce v přítomnosti nezletilé, mohou mít podle ní pro nezletilou vážné následky.
5. Stěžovatelka má rovněž za to, že soudy si nevyžádaly lékařské zprávy ke zhodnocení aktuálního zdravotního stavu nezletilé, nevypořádaly se se závěry jí předloženého odborného posudku MUDr. Igora Fargaše a nedostatečně zjistily příjmy otce pro účely stanovení výživného. Uvádí, že otec je hudebník jedné z nejúspěšnějších českých kapel a že lze předpokládat, že jeho příjmy se v průběhu roku výrazně liší podle počtu odehraných koncertů, případně může mít další příjmy z autorských práv a lekcí pro hudebníky, čímž se soudy nezabývaly. Soudy podle stěžovatelky nezohlednily ani potřebu tvořit nezletilé úspory z důvodu vyššího věku rodičů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinněprávních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529) či usnesení ze dne 11. 2. 2026 sp. zn. II. ÚS 183/26]. V rámci přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijatá opatření činily v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), přičemž při přijímání individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte [srov. např. nález ze dne 28. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1328/20 (N 157/101 SbNU 98)].
9. V posuzovaném případě byly poměry nezletilé nejprve upraveny rozsudkem obvodního soudu ze dne 20. 1. 2023 č. j. 66 Nc 2584/2022-70, kterým byla schválena dohoda rodičů, na jejímž základě byla nezletilá (tehdy ve věku deseti měsíců) svěřena do péče matky, otec se zavázal platit výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně a byl upraven styk otce s nezletilou.
10. Následně otec návrhem podaným u okresního soudu dne 16. 1. 2025 navrhl rozšíření úpravy styku s nezletilou, přičemž rozhodující soudy napadenými rozhodnutími na základě provedeného dokazování návrhu otce vyhověly a rozhodly o svěření nezletilé do péče obou rodičů se stále převažující péčí matky. Z odůvodnění napadených rozhodnutí se podává, že nezletilá (v současné době čtyřletá) navštěvuje mateřskou školu, přičemž její potřeby jsou běžné a odpovídající jejímu věku. V průběhu řízení bylo dále zjištěno, že nezletilá má pozitivní vztah k oběma rodičům, oba rodiče má ráda a při pobytu u každého z nich je spokojená, oba rodiče jsou prokazatelně způsobilí nezletilou řádně vychovávat a zajišťovat její potřeby, oba mají skutečný zájem poskytnout nezletilé maximum po stránce citové i mravní a oba mají vhodné bytové podmínky a jsou schopni zajistit nezletilé vhodné zázemí. Jinými slovy v řízení bylo prokázáno, že otec i matka jsou stejně dobrými vychovateli pro nezletilou, oba jsou schopni poskytnout nezletilé adekvátní péči a nezletilá v péči žádného z rodičů nestrádá.
11. Stěžovatelkou vznesené výhrady k péči otce o nezletilou, které zopakovala i v ústavní stížnosti, nebyly v průběhu řízení prokázány. Naopak v řízení vyšlo najevo, že otec péči o nezletilou zvládá na stejné úrovni, jako matka, že je pro nezletilou vhodným vychovatelem, se kterým je nezletilá ráda, a má k němu vřelý vztah. Soudy zdůraznily, že lékařské zprávy předložené matkou nepřisvědčují její verzi o křehkém psychickém a fyzickém zdraví nezletilé, které by mělo vylučovat rozšíření péče otce o nezletilou. Také zprávy od opatrovníka nezletilé, který opakovaně šetřil matčiny stížnosti na chování a domácnost otce, nepotvrdily důvodnost matčiných obav. Na základě několikerých předem neohlášených návštěv u otce bylo naopak shledáno, že jeho domácnost je v pořádku a v čistotě, a nebylo prokázáno ani to, že by otec zatěžoval nezletilou kouřením, nevhodnou stravou nebo nedostatečnou hygienou, jak tvrdí matka.
12. Přisvědčit nelze stěžovatelce ani v tom jejím tvrzení, že soudy opomenuly provést jí navrhované důkazy lékařskými zprávami, znaleckými posudky a odborným vyjádřením MUDr. Igora Farkaše. Okresní soud si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění (viz bod 11. rozsudku okresního soudu) a řádně vysvětlil, že zamítl návrh stěžovatelky na provedení dokazování aktuální lékařskou zprávou týkající se vysokého cholesterolu nezletilé a nepřistoupil k vypracování znaleckých posudků z důvodu nadbytečnosti, neboť neměl na základě učiněných zjištění pochybnosti ani u jednoho z rodičů o jejich svéprávnosti a schopnosti pečovat o vlastní dítě. Takový postup byl plně v jeho kompetenci. Městský soud následně doplnil dokazování, a to mimo jiné i lékařskými zprávami, odborným vyjádřením MUDr. Igora Farkaše a doklady o aktuálních příjmových poměrech rodičů. Po provedeném dokazování konstatoval, že lékařské zprávy předložené matkou obsahují informace, které jsou vesměs běžné a odpovídající předškolnímu věku nezletilé (viz bod 12. rozsudku městského soudu). Za výjimku považoval pouze zprávy o hypercholesterolémii, která byla u nezletilé zjištěna, s tím, že z nich nicméně vyplývá, že zjištěná zvýšená hladina cholesterolu je u nezletilé léčena směřováním ke zdravému životnímu stylu, tj. především zdravou a pravidelnou výživou, a že další kontrola byla doporučena ve věku osmi let nezletilé. Nepominul ani odborné vyjádření MUDr. Igora Farkaše, když poukázal na to, že daná listina vedle vysvětlení pojmu hypercholesterolémie obsahuje výčet laboratorních výsledků zjištěných u nezletilé.
13. Uzavřely-li za uvedeného stavu rozhodující soudy, že ve věci nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by měly vylučovat rozšíření péče otce o nezletilou, nespatřuje Ústavní soud v takovém jejich závěru žádné znaky neústavního pochybení. Ač Ústavní soud do jisté míry rozumí matce v tom, že má o nezletilou obavy, současně je zřejmé, že její neopodstatněný strach a výhrady vůči otci nemohou být důvodem pro nepřistoupení k postupnému rozšiřování péče otce o nezletilou, a to tím spíše, že rozšíření péče otce o nezletilou je nepochybně plně v zájmu nezletilé.
14. V souvislosti s rozšiřující se péčí otce o nezletilou bylo pak správně nastaveno i výživné pro nezletilou ve směru k oběma rodičům. Ústavní soud se ztotožnil se závěrem městského soudu, že okresním soudem zvolená úprava podílů rodičů na péči o nezletilou je přiléhavá změnám nastalým u všech zúčastněných a že z obsahu spisu nevyplynuly žádné konkrétní skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné dovozovat, že otec má vyšší příjem, než bylo v řízení zjištěno.
15. Za relevantní nelze považovat ani námitku stěžovatelky, že soudy nezohlednily potřebu tvořit nezletilé úspory. Rodiče totiž nemají ze zákona povinnost tvořit nezletilému dítěti úspory, nedohodnou-li se na tom sami dobrovolně, nebo pokud to výslovně nenařídí soud. Tvorba úspor z alimentů je v praxi posuzována podle finanční situace povinného rodiče. Jsou-li příjmy povinného rodiče průměrné a výživné pokrývá každodenní potřeby (jídlo, oblečení, školu, kroužky), povinnost spořit nevzniká. Pouze má-li povinný rodič nadstandardně vysoké příjmy, může soud rozhodnout, že část výživného bude spotřebována na běžné potřeby a zbývající část bude odcházet na speciální bankovní účet nezletilého. S těmito penězi pak nelze bez souhlasu opatrovnického soudu volně disponovat až do zletilosti dítěte. V nyní posuzovaném případě bylo zjištěno, že otec má průměrný měsíční příjem 50 000 Kč, což nelze považovat za příjem nadstandardně vysoký.
16. Ústavní soud v postupu rozhodujících soudů neshledal žádné znaky neústavního pochybení. Okresní soud i městský soud se věcí zabývaly se zjevnou pečlivostí a respektem k nejlepšímu zájmu nezletilé. Na základě podrobných skutkových zjištění založených na rozsáhlém dokazování shodně shledaly, že oba rodiče jsou schopni poskytnout nezletilé kvalitativně vhodné výchovné prostředí. Při svém rozhodování vycházely z nejlepšího zájmu nezletilé a jejich učiněné závěry nevykazují znaky svévole a ani jiného ústavního excesu.
17. Je třeba mít na paměti, že cílem opatrovnického řízení není nalézt takové řešení, které vyhovuje rodičům, nýbrž řešení, které bude v co nejlepším zájmu nezletilé při současném respektování práv rodičů. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
18. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu