Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace Č., zastoupené JUDr. Pavlem Pohorským, advokátem, sídlem Revoluční 767/25, Praha 1 - Staré Město, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků soudce Okresního soudu v Olomouci č. j. 0 Nt 7044/2026-14 ze dne 16. července 2026, za účasti Okresního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Olomouci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Olomouc, Oddělení hospodářské kriminality, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 1, čl. 12, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka dále Ústavnímu soudu navrhuje, aby zakázal Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Olomouckého kraje, Územnímu odboru Olomouc, Oddělení hospodářské kriminality pokračovat v porušování jejích ústavně zaručených práv a přikázal jí obnovit stav existující před porušením jejích práv a svobod tím, že vydá věci zajištěné při prohlídce jiných prostor a pozemků provedené dne 28. července 2026, zničí veškeré kopie, vyhodnocení a jiné výstupy protiprávně zajištěných dokumentů a vrátí veškerá elektronická data a zničí jejich kopie.
2. V záhlaví uvedený policejní orgán vede trestní řízení ve fázi prověřování pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit podezřelý P. L. Stěžovatelka je jednou z právnických osob, v nichž má podezřelý rozhodný vliv. Napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků se týká administrativní budovy a k ní přináležejících prostor vlastněných a užívaných stěžovatelkou.
3. Stěžovatelka namítá, že zásah do jejího soukromí byl proveden v nepřiměřeném rozsahu, a to jak z hlediska prohledávaných prostor, tak z hlediska zajišťovaných věcí. Popisuje komplikace, které jí způsobilo zajištění účetnictví a dalších věcí v průběhu prohlídky. Příkaz podle ní neobsahuje žádné odůvodnění ve vztahu k zajištění její kompletní elektronické účetní databáze. Z příkazu podle ní není seznatelné, o jaké skutkové okolnosti se opírá, neboť soudce pouze odkázal na obsah návrhu státního zástupce; v této souvislosti odkazuje na nález sp. zn. I. ÚS 3369/10 a usnesení sp. zn. IV. ÚS 1263/19. Má za to, že příkaz ani dostatečně nevysvětluje, proč by právě její účetnictví (resp. účetnictví dalších v příkazu zmíněných právnických osob) mohlo prokazovat nesprávnost daně z příjmu fyzické osoby. Za nepřezkoumatelné považuje i vymezení věcného a časového rozsahu věcí, které měly být při prohlídce nalezeny a zajištěny, když umožňuje i zajištění účetnictví za období po skončení prověřovaného skutku. Domnívá se, že takto koncipovaný příkaz neponechal policejnímu orgánu jen nezbytný prostor k dohledání předem identifikovaných důkazů, ale otevřel možnost plošného sběru hospodářských informací ve stylu tzv. "fishing expedition", která je však v právním státě nepřípustná. Tento charakter prohlídky podle její názoru potvrzuje i značný rozsah zajištěných věcí.
4. Stěžovatelka dále namítá, že příkaz neobsahuje dostatečné odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky, když pouze opisuje zákonné pojmy a vyslovuje čistě abstraktní obavu, že podezřelý, či s ním spřízněné osoby, důkazy odstraní nebo zničí. Připomíná, že policejní orgán stěžovatelku nevyzval k vydání účetnictví, nepožádal ji o součinnost či podání vysvětlení. Z toho podle ní vyplývá, že nezbytnost prohlídky nemohla být odůvodněna ani tvrzením, že dané důkazy nebylo možno opatřit jiným způsobem. Soudci okresního soudu vytýká, že v napadeném příkazu neprovedl žádnou úvahu o přiměřenosti zásahu do jejích práv ve vztahu k zájmu na objasnění prověřovaného skutku. Tvrdí, že napadený příkaz je vnitřně rozporný, když na jednu stranu uvádí, že zjištěné skutečnosti odůvodňují podezření ze spáchání zločinu a na straně druhé dovoluje plošný sběr důkazního materiálu s cílem podezření ověřit a upřesnit.
5. Ústavní stížnost je přípustná a splněny jsou i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem.
6. Ústavní soud především připomíná, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky, resp. již není možná náprava jiným způsobem. Sluší se proto poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků tvoří pouze jeden z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního, přísluší především orgánům činným v trestním řízení, resp. obecným soudům. Ústavní soud může v případě prohlídky jiných prostor a pozemků kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.
7. Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatelky, že napadený příkaz příliš neurčitě, resp. široce vymezuje prostory, jichž se týká, jakož i okruh věcí, k jejichž nalezení a zajištění prohlídka jiných prostor a pozemků směřuje. Příkaz se vztahoval na administrativní budovu ve vlastnictví a užívání stěžovatelky, jakož i na prostory k ní přináležející. Jde o běžné a zcela dostatečné vymezení objektu, v němž má být prohlídka provedena, přičemž po soudech, resp. orgánech činných v trestním řízení nelze rozumně v podobných případech požadovat bližší specifikaci.
8. Příkaz dostatečně specifikoval i okruh věcí, k jejichž zajištění prohlídka směřovala, když výslovně uvedl, že se má jednat o kompletní účetnictví a další (samostatné) účetní doklady jmenovaných osob a společností (srov. bod 6 napadeného příkazu). Není tedy žádný důvod pro závěr, že napadený příkaz legitimoval prohlídku ve stylu "fishing expedition" (tedy že opravňoval policejní orgán k fakticky neurčitému zajišťování věcí), jak tvrdí stěžovatelka. Ústavní soud opět konstatuje, že - zejména s ohledem na ranou fázi řízení - nelze rozumně žádat, aby soud v příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků konkrétně a přesně specifikoval všechny věci důležité pro trestní řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu a ústavního pořádku postačuje následná konkretizace těchto věcí v pořízeném protokolu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést jen určité kategorie věcí, resp. důkazů (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1307/15 ze dne 26. srpna 2015 či sp. zn. IV. ÚS 2160/26 ze dne 12. srpna 2026). Záměr zajistit kompletní účetnictví obchodní korporace ovládané osobou, která je prověřována pro daňovou trestnou činnost, představuje běžný, legitimní a ústavněprávně souladný cíl prohlídky jiných prostor a pozemků.
9. V souvislosti se stěžovatelčinou námitkou, že se soudce okresního soudu při odůvodnění splnění podmínek pro vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků omezil jen na odkaz na návrh státního zástupce k vydání tohoto příkazu, Ústavní soud připomíná, že z jeho ustálené judikatury vyplývá požadavek, aby bylo z příkazu patrné, že se soud se s klíčovými okolnostmi případu seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky. Není úkolem obecných soudů, které vydávají příkazy k prohlídkám, vyšetřit prověřovanou trestnou činnost, ale posoudit toliko existenci důvodného podezření a nezbytnost jeho potvrzení provedením prohlídky. Orgány činné v trestním řízení přitom nemusí z taktických důvodů při svých procesních úkonech ve fázi prověřování seznamovat dotčené osoby s celkovou důkazní situací (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. května 2014, usnesení sp. zn. III.ÚS 3493/22 ze dne 27. června 2023 a další).
10. Jestliže stěžovatelka odkazuje na nález sp. zn. I. ÚS 3369/10 ze dne 10. ledna 2012, Ústavní soud k tomu podotýká, že závěry vyplývající z tohoto nálezu byly revidovány v již citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/13. Následná judikatura Ústavního soudu potvrzuje, že předloží-li státní zástupce procesně i obsahově bezvadný návrh, a z obsahu soudního rozhodnutí je zřejmé, že se s ním soudce vypořádal, nedojde zásadně k porušení ústavních práv tím, že soudce namísto vlastního hodnocení odkáže na důvodnou podrobnou argumentaci státního zástupce, ze které vyvodí svůj závěr o vydání příkazu k prohlídce. Tento závěr je ostatně i součástí usnesení sp. zn. IV. ÚS 1263/19 ze dne 16. června 2020 (srov. bod 29), na které stěžovatelka odkazuje. Ústavní soud dodává, že z hlediska ústavněprávní konformity příkazu k prohlídce jiných prostor či pozemků (či k domovní prohlídce) je nepodstatné, zda soudce v příkazu pouze odkáže na obsah návrhu státního zástupce (jak to v nyní posuzované věci učinil v bodě 4 napadeného příkazu soudce okresního soudu), anebo zda z tohoto návrhu okopíruje příslušné pasáže a přenese je i do příkazu. Z obou těchto způsobů je patrné splnění výše uvedeného požadavku na seznámení se soudce s klíčovými okolnostmi případu, přičemž - jak již bylo rovněž uvedeno - nepřepsání konkrétních okolností a důkazů může legitimně vyplývat z taktických důvodů.
11. Napadený příkaz dostatečně odůvodňuje i neodkladnost a neopakovatelnost prohlídky jiných prostor a pozemků, a to hrozbou odstranění či zničení důkazů, jakož i proporcionalitu prohlídky (odkazem na závažnost prověřované trestné činnosti). Uvedené důvody lze považovat za standardní, v minulosti opakovaně aprobované (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2001/24 ze dne 21. srpna 2024, sp. zn. IV. ÚS 3129/23 ze dne 17. července 2024, sp. zn. II. ÚS 646/24 ze dne 17. dubna 2024, sp. zn. II. ÚS 411/26 ze dne 18. března 2026 a řadu dalších). Z žádného zákonného ustanovení, judikatury ani doktrinálního principu nevyplývá, že by nařízení a provedení prohlídky jiných prostor a pozemků bylo možné až po neúspěšné snaze o zajištění věci prostřednictvím jejího vydání podle § 78 trestního řádu. Jestliže navíc existuje obava z odstranění či zničení věcí, k jejichž zajištění prohlídka směřuje, logicky z toho vyplývá, že toto riziko by mohlo být naplněno tím spíše, když by policejní orgán daný subjekt nejprve (bez předchozího vydání příkazu k prohlídce) vyzval k vydání věci.
12. Ústavní soud nesdílí ani názor stěžovatelky, že by napadený příkaz byl vnitřně rozporný. I když totiž existuje důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti (coby jeden z předpokladů pro vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků), samozřejmě to neznamená, že by mělo končit její další objasňování potřebné ke spolehlivému a úplnému objasnění všech okolností důležitých pro rozhodnutí ve věci, a to mj. prostřednictvím prohlídky jiných prostor a pozemků.
13. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 23. září 2026
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu