Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelů A. A., B. B. a nezletilé C. C. (jedná se o pseudonymy), proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 118/2026-478 ze dne 1. července 2026, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se domáhají vydání ochranného rozhodnutí, které umožní "podávání vitamínu B12, nezbytnou diagnostiku a bezpečnou školní docházku, aniž by bylo dítě znovu vystaveno úplné sociální izolaci, nedostatečné výživě nebo fyzickému násilí". Současně požadují neodkladné a přednostní projednání z důvodu současného ohrožení dítěte.
2. Matka návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 zahájila 10. října 2025 řízení o rodičovské odpovědnosti k nezletilé a o péči o nezletilou, o zamítnutí uznání rozhodnutí německých státních orgánů vedoucích k odebrání nezletilé z péče rodičů a o zbavení či omezení rodičovské odpovědnosti rodičů. Dále se domáhala vydání (správně nařízení) předběžného opatření, jímž bude nezletilá předběžně svěřena do její péče do pravomocného rozhodnutí a bude pozastaveno oprávnění D. D. (jedná se o pseudonym) a jiných německých orgánů odebrat nezletilou z péče matky či jakékoliv jiné třetí strany jednající jejím jménem a převést dítě do opatrovnictví a jakkoliv přesunout z České republiky do zahraničí do pravomocného rozhodnutí ve věci samé a bude pozastaven výkon německých rozhodnutí o odebrání nezletilé z péče rodičů.
3. V průběhu řízení matka podala další návrh na nařízení předběžného opatření na základě čl. 15 Nařízení Brusel II ter, kterým by soud nezletilou předběžně svěřil do péče matky do pravomocného rozhodnutí ve věci samé, pozastavil oprávnění D. D. a jiných německých orgánů odebrat nezletilou z péče matky či jakékoliv jiné třetí strany jednající jejím jménem a převést dítě do opatrovnictví a jakkoliv přesunout z České republiky do zahraničí do pravomocného rozhodnutí ve věci samé, a stanovil dohled orgánu sociální péče (Praha 2) nad prozatímní péčí matky.
4. Obvodní soud usnesením č. j. 16 Nc 552/2025-188 ze dne 5. ledna 2026 vyslovil, že není příslušný k projednání návrhu matky na vydání předběžného opatření ze dne 30. prosince 2025 (výrok I), rozhodl, že řízení o návrzích matky ve věci samé a o návrhu na vydání předběžného opatření se zastavují (výrok II) a rozhodl, že nezletilé se k zastupování pro řízení o návrzích matky ze dne 30. prosince 2025 a o návrhu matky na vydání předběžného opatření ze dne 30. prosince 2025 jmenuje opatrovník Úřad mezinárodněprávní ochrany dítěte, sídlem Šilingrovo nám. 3/4, 602 00 Brno (výrok III).
5. Usnesením č. j. 16 Nc 552/2025-350 ze dne 20. února 2026 obvodní soud vyslovil, že není příslušný k projednání návrhů matky ze dne 10. října 2025 (výrok I) ani k projednání návrhu matky na vydání předběžného opatření (výrok II), zastavil řízení o návrzích matky ve věci samé a o návrhu na vydání předběžného opatření (výrok III), zastavil řízení o zamítnutí uznání a přerušení výkonu rozhodnutí Amtsgericht Hamburg-Altona, sp. zn. 351/ F 69/24 ze dne 17. 6. 2024, zamítnutí uznání rozhodnutí Amtsgericht Hamburg-Altona, sp. zn. 351/ F 70/24 ze dne 3.7. 2025 (vyneseno dne 7. 7. 2025) a zamítnutí uznání rozhodnutí Amtsgericht Hamburg-Altona, sp. zn. 351/ F 134/24 ze dne 17. 7. 2025 (výrok IV) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).
6. O odvolání matky proti usnesení obvodního soudu č. j. 16 Nc 552/2025-188 bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 118/2026-433 ze dne 24. dubna 2026, kterým usnesení obvodního soudu ve výroku I potvrdil, ve výroku II jej potvrdil ve znění, že řízení o návrhu matky ze dne 30. prosince 2025 na vydání předběžného opatření se zastavuje. Téhož dne bylo usnesením městského soudu č. j. 17 Co 119/2026-438 k odvolání matky potvrzeno usnesení obvodního soudu č. j. 16 Nc 552/2025-350.
7. O odvolání otce proti usnesení obvodního soudu č. j. 16 Nc 552/2025-188 bylo rozhodnuto napadeným usnesením městského soudu č. j. 17 Co 118/2026-478 ze dne 1. července 2026, kterým usnesení obvodního soudu ve výroku I potvrdil, ve výroku II jej potvrdil ve znění, že řízení o návrhu matky ze dne 30. prosince 2025 na vydání předběžného opatření se zastavuje. Téhož dne bylo usnesením městského soudu č. j. 17 Co 119/2026-481 k odvolání otce potvrzeno usnesení obvodního soudu č. j. 16 Nc 552/2025-350.
8. Městský odůvodnil napadené usnesení tím, že k řízení o věci samé zahájenému dne 10. října 2025 není soud v České republice mezinárodně příslušný, neboť nezletilá, přestože od poloviny dubna 2024 do 10. října 2025 pobývala s matkou v České republice, nezískala zde k datu zahájení řízení obvyklý pobyt. Uvedl, že důvody, pro něž neshledává příslušnost českých soudů k řízení o věci samé, jsou podrobně rozvedeny v usnesení č. j. 17 Co 119/2026-438, jímž bylo potvrzeno usnesení obvodního soudu č. j. 16 Nc 552/2025-350, kterým bylo řízení o návrzích matky z 10. října 2025 zastaveno z důvodu mezinárodní nepříslušnosti. Městský soud konstatoval, že není-li soud příslušný k řízení o věci samé, není příslušný ani k tomu, aby v rámci takového řízení vydával předběžné opatření. Posoudil proto jen, zda ve vztahu k návrhu matky z 30. prosince 2025 není dána příslušnost soudu k nařízení předběžného opatření podle čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel II ter. Shledal, že příslušnost k nařízení předběžného opatření není dána ani podle tohoto ustanovení, neboť z toho, že nezletilá byla od 29. prosince 2025 pohřešovaná a zdržuje se na neznámém místě, nemohl s jistotou dovodit, že se nachází na území České republiky. Za situace, kdy nebylo známo, kde se nezletilá zdržuje a v jakých podmínkách žije, nešlo o naléhavý případ vyžadující nařízení předběžného opatření ve smyslu čl. 15 Nařízení Brusel II ter, neboť nebylo možno posoudit, zda a jaké rozhodnutí by v zájmu nezletilé mělo být přijato, ani předjímat, jaké budou rozhodné skutkové okolnosti v okamžiku, kdy bude nezletilá nalezena.
9. Ústavní soud dříve než přistoupí k věcnému, případně quasivěcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, posuzuje, zda jsou splněny předpoklady pro řízení před Ústavním soudem. V tomto ohledu je v posuzované věci (vedle jiného) podstatné, že stěžovatelé od Ústavního soudu očekávají, že
- nezletilou předběžně svěří do péče matky (druhé stěžovatelky), aby byla umožněna bezpečná školní docházka nezletilé, její dostatečná výživa a zachování vztahů k oběma rodičům, rodině a přátelům;
- předběžně matce přizná oprávnění a) zajistit lékařsky nezbytné podávání vitamínu B12 podle lékařského doporučení, b) zajistit odborná vyšetření včetně medicínsky indikované molekulárně genetické diferenciální diagnostiky a c) udělovat potřebné souhlasy; práva dítěte zůstávají zachována. Léčba nesmí být znemožněna pouze proto, že je diagnóza popírána nebo že genetické objasnění dosud nebylo dokončeno.
- Zakáže D. D. po dobu této předběžné ochranné úpravy na území České republiky bránit péči zajištěné podle bodu 2 nebo nechat nezletilou v rozporu s touto ochrannou úpravou odebrat z péče matky. Před jakýmkoli dalším předáním nebo přemístěním je nutné konkrétní soudní posouzení tvrzených zdravotních a sociálních rizik a skutečně přijatých ochranných opatření.
10. Takovou kompetenci však Ústavní soud nemá a není tak k projednání návrhu příslušný. Není tak třeba se zabývat splněním dalších předpokladů řízení, a tak ani usilovat o jejich odstranění. Stěžovatelé výslovně konstatují, že návrh není dovoláním proti dřívějšímu usnesení o předběžném opatření 17 Co 118/2026-478 a nejde ani o opakování návrhu z 30. prosince 2025, ve skutečnosti však přesně to činí.
11. Stěžovatelé poukazují na současné ohrožení a trvají na svých námitkách proti odepření mezinárodní příslušnosti českých soudů ve věci samé (bod 7 ústavní stížnosti). K tomu Ústavní soud dodává, že je mu známo, že zastavení řízení ve věci samé, respektive jeho potvrzení odvolacím soudem bylo napadeno dovoláním. Bylo by i v rozporu se zásadou subsidiarity, aby se Ústavní soud k otázce řízení o věci samé nyní vyjadřoval formou jakéhosi obita dictum. Neuspějí-li v dovolacím řízení, budou moci rozhodnutí dovolacího soudu a jemu předcházející rozhodnutí obecných soudů o návrhu ve věci samé napadnout ústavní stížností.
12. Ústavní soud tak ústavní stížnost odmítl postupem podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný,
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 12. října 2026
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka