Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti blíže nespecifikovanému usnesení soudní exekutorky Mgr. Marcely Petrošové, Exekutorský úřad Břeclav, za účasti Mgr. Marcely Petrošové, Exekutorský úřad Břeclav, sídlem 17. listopadu 2995/1a, Břeclav, jako účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavnímu soudu bylo dne 14. 9. 2026 doručeno podání označené jako "ústavní stížnost", jež brojí proti blíže nespecifikovanému usnesení účastnice řízení.
II.
2. Stěžovatel uvádí, že svou ústavní stížnost doplní na výzvu Ústavního soudu. Předestírá, že v jeho věci, kde je povinným, dochází ke zneužití práva oprávněným P. Kocourkem, který účelově k tíži stěžovatele zvolil jako soudního exekutora účastnici řízení, která má sídlo v Břeclavi, přestože stěžovatel bydlí a pracuje v P. Exekutorský úřad v Břeclavi je nejvzdálenějším exekutorským úřadem.
3. Stěžovatel dále uvádí, že ústavní stížnost podává i proti zákonnému ustanovení umožňujícímu volbu exekutora oprávněným podle vlastního uvážení.
III.
4. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
5. Návrh stěžovatele trpí zjevnými obsahovými vadami, kdy zejména není patrné, které rozhodnutí napadá a které ústavně zaručené základní právo mělo být zasaženo.
6. Úřední činností soudu bylo přitom zjištěno, že se stěžovatel v minulosti již v několika desítkách případů obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími obdobnými vadami a na tyto nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Stěžovatelovy ústavní stížnosti jsou tak opakovaně z důvodu obdobných nedostatků odmítány (namátkou srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 7/24 ze dne 10. 4. 2024; sp. zn. III. ÚS 83/24 ze dne 16. 1. 2024; sp. zn. I. ÚS 449/24 ze dne 20. 2. 2024; sp. zn. IV. ÚS 1843/24 ze dne 1. 7. 2024, či sp. zn. I. ÚS 2544/26 ze dne 9. 9. 2026).
7. Ústavní soud ustáleně vychází z toho, že při opakovaném podávání vadných návrhů již není nutnou podmínkou, aby se poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti dostávalo téže osobě vždy v každém jednotlivém řízení, stalo-li se tak v předcházejících věcech opakovaně. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že ústavní stížnost musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti, pak je setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neúčelným a přepjatě formalistickým (viz např. usnesení vyjmenovaná shora). Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že stěžovatel ve svém podání uvedl, že ústavní stížnost doplní až na výzvu Ústavního soudu, neboť již zmíněné zákonné náležitosti ústavní stížnosti jsou mu bezesporu známy. Měl-li by Ústavní soud přistoupit na stěžovatelovy podmínky, musel by jej opět vyzvat k odstranění vad podání, k čemuž nepřistoupí ze shora jasně vymezených důvodů.
8. Z těchto důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2026
Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj