Ústavní soud, II. ÚS 2766/26

Spisová značka
II. ÚS 2766/26
ECLI
ECLI:CZ:US:2026:2.US.2766.26.1
Datum rozhodnutí
7. 10. 2026
Datum podání
16. 9. 2026
Datum publikace
13. 11. 2026
Forma rozhodnutí
Usnesení
Soudce zpravodaj
Přibáň Jiří
Význam
4
Výsledek řízení
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Navrhovatel
STĚŽOVATEL - FO
Napadený akt
rozhodnutí soudu
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem, právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstřík
styk rodičů s nezletilými dětmi, rodina, rodiče, péče o dítě/střídavá, dokazování

znění ke dni rozhodnutí

Citovaná rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Filipem Němcem, advokátem, sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2026 č. j. 13 Co 53/2026-596, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a 1) K. D., a nezletilých 2) J. M. a 3) F. M., všech jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení části v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), ve spojení s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, Okresní soud v Bruntále ("okresní soud") rozsudkem ze dne 9. 12. 2025 č. j. 0 P 82/2025-518 změnil předchozí úpravu výchovných poměrů ve vztahu k nezletilé dceři, a to tak, že úpravu styku nezletilé s otcem zcela zrušil a nezletilou svěřil do střídavé péče při stanovení harmonogramu v režimu běžném i režimu státních svátků a prázdnin, za současného vymezení povinností obou rodičů souvisejících s předáváním a převzetím nezletilé (výroky I až VII). Okresní soud dále rozhodl o vyživovací povinnosti ve vztahu k oběma dětem (výroky VIII až XI).

3. K odvolání matky ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě ("krajský soud"), který napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil ve výroku I a XI (výrok I). Ve zbývající části rozsudek okresního soudu změnil, a to - stručně řečeno - ve vztahu k režimu péče i ve vztahu k výživnému obou rodičů ve prospěch nezletilé (výrok II). Postačí uvést, že ve srovnání s rozsudkem okresního soudu krajský soud omezil rozsah stěžovatelovy péče ve 14denním cyklu na čtyři dny (od čtvrtka do neděle), a to oproti rovnoměrné péči stanovené okresním soudem, resp. stěžovateli uložil výživné vyšší (4 500 Kč namísto 3 200 Kč) a v případě matky pak nižší (1000 Kč namísto 2 000 Kč).

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel s tímto rozhodnutím nesouhlasí a navrhuje jeho částečné zrušení. Krajskému soudu vytýká, že postupoval svévolně. Na straně jedné se totiž ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu, nicméně na straně druhé dospěl k závěrům, která tato skutková zjištění (opírající se o znalecký posudek, jenž podle stěžovatelova názoru svědčí ve prospěch rovnoměrné péče) popírají. Krajský soud podle stěžovatele řádně neodůvodnil, proč k tomuto posudku - na rozdíl od okresního soudu - nepřihlížel. Za svévolné považuje rovněž hodnocení výpovědi nezletilé, a to zejména její "zcela autentické" části, že se nezletilá cítí lépe u matky.

III. Splnění podmínek řízení

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatel je zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

IV. Věcné posouzení

6. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a určovat, jaký rozsah péče je pro dítě vhodný, kde se má realizovat apod. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní (srov. např. nález ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2884/22, bod 27). K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo. Z napadeného rozhodnutí krajského soudu je totiž dostatečně jasné, jakými úvahami se tento soud řídil při stanovení nerovnoměrného rozsahu péče o nezletilou, přičemž v těchto úvahách Ústavní soud neshledal jakýkoliv ústavněprávní deficit.

7. V posuzované věci krajský soud rozhodoval dle novelizovaného znění zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ("občanský zákoník"), podle kterého platí, že nedohodnou-li se rodiče, že dítě zůstává v péči obou rodičů (aniž by byl stanoven rozsah péče každého z nich), určí soud rozsah péče o dítě každého z rodičů, a to s uvážením zájmu dítěte (§ 907 odst. 2 občanského zákoníku). Bylo tedy opuštěno původní rozlišování forem péče. V nálezu ze dne 30. 3. 2026 sp. zn. I. ÚS 3718/25 Ústavní soud k novele s odkazem na důvodovou zprávu uvedl, že cílem legislativní změny měla být snaha, aby se soudy soustředily na to, jak v daném konkrétním případě ideálně rozdělit péči o dítě, aniž by bylo potřeba označit typ péče konkrétní "nálepkou". Soud má dle novelizovaného znění občanského zákoníku stanovit vhodný rozsah péče obou rodičů na základě nejlepšího zájmu dítěte, aniž by byl vázán tím, jestli má výsledné rozvržení péče pojmenovat "péče jednoho rodiče" nebo "střídavá péče", a to ať už v její symetrické, či asymetrické podobě. Primárním hlediskem má být nejlepší zájem dítěte. V tomto ohledu nedošlo legislativně k posunu oproti judikatuře Ústavního soudu. Zákon pracuje s pojmem "zájem dítěte", což lze zcela ztotožnit s (v praxi zaužívaným pojmem) "nejlepším zájmem dítěte" a tím, jak je vykládán mj. judikaturou Ústavního soudu. Aktuální znění § 907 občanského zákoníku (tj. od 1. 1. 2026) reflektuje dosavadní judikaturu Ústavního soudu tím, že staví do popředí nejlepší zájem dítěte. Primárně podle něj má soud určit rozsah péče každého z rodičů (pokud není možné rozhodnout o společné péči obou rodičů). Tato péče přitom nemusí být rovnoměrná. Obecné soudy mají zvažovat všechny varianty, tedy i možnost rovnoměrného rozložení péče, nejde ovšem o nějakou startovací pozici, tou je vždy zjišťování nejlepšího zájmu dítěte (srov. cit. nález sp. zn. I. ÚS 3718/25). Tomuto požadavku krajský soud dostál.

8. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí základní práva stěžovatele neporušuje. Krajský soud se ústavně souladně věnoval podstatě nyní posuzované věci, přičemž odůvodnil, proč rozvrhl péči o nezletilou způsobem popsaným výše. Krajský soud rozhodoval se znalostí historie případu, vzal v potaz problematickou komunikaci a přetrvávající konflikt mezi rodiči, zohlednil přání nezletilé, která např. nadále odmítá zůstávat s otcem v jeho bydlišti o samotě. Krajský soud též přehodnotil závěr o matčině manipulaci nezletilé.

9. Ústavní soud nepřisvědčil ani stěžovatelovým námitkám týkajícím se procesu dokazování. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, krajský soud dokazování sám prováděl, resp. doplnil (srov. body 3-16), jelikož byl povinen v důsledku shora zmíněné novelizace občanského zákoníku rozhodnout o rozsahu péče každého z rodičů (bod 26). Dovolává-li se stěžovatel závěrů znaleckého posudku, z nějž vycházel okresní soud, lze v prvé řadě uvést, že nebylo zákonnou (natož ústavní) povinností krajského soudu zopakovat dokazování znaleckým posudkem jen proto, že tento posudek poukazoval na možné ovlivňování názoru nezletilé ze strany matky. Soud je oprávněn znalecký posudek volně hodnotit a není jím striktně vázán [srov. shodně např. usnesení ze dne 2. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1474/26, bod 9; Ústavní soud v tomto usnesení navíc zmínil (bod 8), že jsou-li mezi rodiči dány konflikty, tak jako v nyní posuzované věci, není nikdy v silách obecných soudů, natož soudu Ústavního, zcela přesně kvantifikovat, do jaké míry je názor nezletilého ovlivněn jedním z rodičů]. Z napadeného rozhodnutí nadto vyplývá, proč se krajský soud se závěry znaleckého posudku neztotožnil, resp. proč je považuje za neúplné (srov. rozsudek krajského soudu, body 30-32). Nelze tedy souhlasit se stěžovatelem v tom, že krajský soud řádně neodůvodnil, proč k tomuto posudku nepřihlížel.

10. Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce poukazující na tvrzený rozpor v hodnocení přání nezletilé. Z vyjádření nezletilé jednoznačně vyplývá, že upřednostňuje péči matky. Krajský soud ovšem její stanovisko kriticky zhodnotil, což ovšem v konečném důsledku vyznívá ve prospěch stěžovatele. Přidržel-li by se totiž krajský soud striktně přání nezletilé, znamenalo by to, že by za "taťkou nechodila vůbec" (srov. rozsudek krajského soudu, bod 16). Namítaný rozpor je tedy pouze zdánlivý, a rozhodně není protiústavní. Ostatně, jak Ústavní soud uvedl v usnesení ze dne 23. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1161/26 (bod 7), i kdyby přání nezletilé bylo iracionální, lze mu při rozhodování soudu přiznat váhu. Soudní rozhodnutí, protivící se vůli dítěte, totiž může způsobit nenávratnou újmu bez ohledu na to, jak intenzivně je vůle dítěte objektivně podložená.

11. Lze shrnout, že takto odůvodněné závěry nehodlá - a vzhledem ke svému shora popsanému postavení orgánu ochrany ústavnosti ani nemůže - Ústavní soud přehodnocovat, neboť na nich nespatřuje nic, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah.

12. Ústavní soud proto uzavírá, že krajský soud neporušil ústavně zaručená práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2026

Jiří Přibáň v. r.

předseda senátu

Text je zveřejněn tak, jak jej publikuje NALUS, databáze Ústavního soudu. Nejde o autentické znění. Zobrazit v NALUS.