Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. K., zastoupené JUDr. Barborou Steinlauf, advokátkou, sídlem Fetrovská 893/29, Praha 6 - Dejvice, proti vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 2 KZN 3136/2026-12 ze dne 1. září 2026 a jinému zásahu spočívajícímu v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Jeseník, Oddělení obecné kriminality ve věci vedené pod
sp. zn. KRPM-91646-31/TČ-2025-141171 a postupu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jeseníku ve věci vedené pod sp. zn. ZN 4349/2025, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, Okresního státního zastupitelství v Jeseníku a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Jeseník, Oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu dne 20. září 2026 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále požaduje, aby Ústavní soud vyslovil, že uvedená základní práva byla porušena též postupem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Jeseník, Oddělení obecné kriminality a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jeseníku v záhlaví označené trestní věci spočívajícím v neprovedení účinného vyšetřování, a aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu v tomto porušování pokračovat a aby mu přikázal řádně provést účinné vyšetřování.
2. Policejní orgán usnesením č. j. KRPM-91646-31/TČ-2025-141171 ze dne 19. září 2025 rozhodl podle § 159a odst. 1 trestního řádu o odložení věci v řízení vedeném ohledně podezření ze spáchání přečinu účasti na sebevraždě podle § 144 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že mohl ve stěžovatelčině dceři vyvolat rozhodnutí spáchat sebevraždu, neboť ta zemřela po skoku z balkonu.
3. Vyrozuměním státního zástupce okresního státního zastupitelství č. j. ZN 4349/2025-19 ze dne 11. května 2026 byla právní zástupkyně stěžovatelky informována, že její podnět k přezkumu postupu policejního orgánu v uvedené věci podaný podle § 157a trestního řádu byl vyhodnocen jako nedůvodný, neboť státní zástupce v postupu policejního orgánu neshledal vady, které by měly být důvodem pro doplnění prověřování či pro využití některého z dozorových opatření.
4. Napadeným vyrozuměním státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci byla právní zástupkyně stěžovatelky informována o tom, že její podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, byl odložen jako nedůvodný.
5. Stěžovatelka namítá, že se prověřování soustředilo pouze na trestný čin účasti na sebevraždě a nebyla prověřena možnost, že porušením povinnosti péče nebo opomenutím ochranných opatření došlo k usmrcení z nedbalosti podle § 143 trestního zákoníku. Má za to, že nebyly prověřeny všechny okolnosti, které by mohly nasvědčovat porušení povinností při péči a jeho příčinné souvislosti s úmrtím její dcery. Specifikuje osoby, které podle jejího mínění měly být vyslechnuty, jakož i další okolnosti, které považuje za nedostatečně prověřené ze strany policejního orgánu. Domnívá se, že v posuzované věci orgány činné v trestním řízení nesplnily svou povinnost vést účinné vyšetřování, a uvádí, jak by prověřování mělo být doplněno.
6. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není a že je ústavní stížnost nepřípustná.
7. Podstatou ústavní stížnosti je totiž její subsidiarita. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
8. Stěžovatelka coby matka osoby, jejíž smrt byla v daném trestním řízení předmětem prověřování, měla v tomto řízení postavení poškozené (srov. § 43 odst. 1 trestního řádu). Toto trestní řízení skončilo výše uvedeným usnesením policejního orgánu o odložení věci. Podle § 159a odst. 6 trestního řádu musí policejní orgán usnesení o odložení věci doručit i poškozenému, pokud je znám, a poškozený může proti tomuto usnesení následně podat stížnost (§ 159a odst. 7 trestního řádu). Stěžovatelka však možnost podat proti usnesení policejního orgánu o odložení věci stížnost nevyužila, resp. ani netvrdí, že by tak učinila.
9. Stěžovatelka sice formálně koncipuje ústavní stížnost tak, že směřuje vůči zásahu orgánů činných v trestním řízení spočívajícímu v (trvajícím) neprovádění prověřování, avšak jelikož bylo prověřování ukončeno právě zmíněným usnesením policejního orgánu o odložení věci, fakticky je jejím cílem odklidit právě toto usnesení. Nepodání stížnosti jako řádného opravného prostředku tak musí vést k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které měla k dispozici k ochraně svých práv, což činí ústavní stížnost nepřípustnou, a to v jejím celku.
10. Ústavní soud nicméně nepřehlédl, že usnesení policejního orgánu o odložení věci nebylo stěžovatelce vůbec doručeno. Policejní orgán totiž Ústavnímu soudu na dotaz sdělil, že uvedené usnesení bylo doručováno pouze otci zemřelé a že stěžovatelce doručováno nebylo. Z toho vyplývá, že toto usnesení dosud není vůči stěžovatelce pravomocné. Bude nyní povinností policejní orgánu, aby usnesení o odložení věci doručil i stěžovatelce, které následně poběží lhůta pro podání stížnosti.
11. Soudkyně zpravodajka z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítla jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 29. září 2026
Veronika Křesťanová
soudkyně zpravodajka